Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.1.2003
Svátek má Diana




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak generál Dzúr zvedl posádku v Českých Budějovicích
 >NÁVOD: Jak si zapamatujete každé číslo
 >POSTŘEH: O houserovi
 >INFO: Pro mladé hudebníky a zpěváky
 >ZDRAVÍ: Manželský stereotyp
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA /1/
 >OHLAS: Budoucnost České televize - Respektovaná kulturní instituce
 >SPOLEČNOST: Bude rok 2003 koncem dějin?
 >ÚVAHA: Rozloučení s panem prezidentem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jmenuje se Bond, James Bond
 >PSÍ PŘÍHODY: Počasí trávené v kotrmelcích
 >ŽERTÍK: Dokažte to!
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Permis international de conduire
 >HISTORIE: Český kníže Oldřich
 >ZDRAVÍ: TBC

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
4.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak generál Dzúr zvedl posádku v Českých Budějovicích
Jan Kovanic

To bylo v dávných sedmdesátých letech dvacátého století, kdy ještě existovala jakási československá armáda, jejímž hlavním úkolem bylo vychovat z vyjevených kluků poslušné občany socialistické vlasti. Krom výchovy (buzerace) záklaďáků byla tato armáda též nezanedbatelnou ekonomickou jistotou lemplů, hovad a nemakačenků, kteří v ní zastávali ty nejvyšší funkce. Čím větší hovado, tím vyšší postavení.

V této armádě ještě dosluhovaly kádry z padesátých let, které úspěšně bránily průniku nových profesionálů a technických talentů z vojenských vysokých škol na vedoucí místa. Většina mladých podporučíků měla zažádáno do civilu. Chudáci, stříhali moooc dlouhý metr.

V té době se na budějovickém výstavišti na konci léta pravidelně konala celostátní výstava "Země živitelka". V rámci výstavy probíhaly i celostátní dožínky. Součástí "Země živitelky" bývaly i doprovodné výstavy a soutěže. Též soutěž myslivecká. A protože největším koníčkem soudruhů důstojníků byla střelba na živý terč, alespoň zvířecí, předváděli zde své trofejní úlovky i tito. Ten rok se účastnil i sám soudruh ministr národní obrany armádní generál Martin Dzúr. Vystavoval pěkné toulce muflona, kterého skolil kdesi ve Vysokých Tatrách. Nebo možná Belanských, což bývala lovecká rezervace pro státněpartajní vůdce.

Avšak naděje soudruha ministra nebyly naplněny. Doufal v první cenu, ale nakonec se snad ani vůbec neumístil. To ho skutečně rozladilo. Hodlal si spravit chuť tím, že se zúčastní slavnostního dožínkového shromáždění na jednom z budějovických náměstí. Tribuna už stála. Její pevnost večer před tím zjišťovali záklaďáci z místní posádky. Nezbořila se pod nimi, byla tu jistá naděje, že se nerozpadne ani pod nejvyššími stranickými a státními orgány.

Na výstavu přibyly a z tribuny měly přihlížet orgány nejzasloužilejší: Husák a Štrougal, tajemníci a předsedové, ministři a sekretáři, všichni, kdo ve státě - a v Českých Budějovicích - něco znamenali. Chtěl se k nim přifařit i soudruh ministr obrany. Chtěl, ale nenechali ho. Bylo to vyloženě trapné - na tribuně měl místo každý důležitý soudruh, který se předem přihlásil. Ale organizátoři se Dzúrem nepočítali. On se také nepřihlásil, neboť věřil, že zvítězí coby soukromý mysliveček v nezávislé myslivecké soutěži. Soutěž však byla příliš nezávislá. A na tribuně už nebylo místečka.

I rozhněval se občan Dzúr převelice, roztáhl svůj myslivecký plášť, odhalil své řády a distinkce, aby ukázal jak důležitý soudruh je a zvolal na České Budějovice hlasem přemocným: "Já jsem hlavní šajba v armádě, já vám ukážu!" Povolal do města důstojníky generálního štábu a vyhlásil místní divizi vojenské cvičení. A protože to bylo neplánované cvičení, nebyl na ně nikdo připraven. Tedy nikdo z důstojníků. Vojsko nakonec vyrazilo včas za Kleť do Boleťáku, dobře známého výcvikového prostoru, do trvale a pečlivě udržovaných okopů v termínu, ale soudruzi důstojníci měli pokažený celý týden. Ještě na tom byli dobře ti, kterým manželky stačily přivézt na seřadiště na budějovickém předměstí jejich polní uniformy...

A soudruh Dzúr jebal nemilosrdně soudruha velitele posádky (který na té tribuně byl:) za to, že se mu někam poztrácely tanky, letadla a dokonce i důstojníci, kteří si řádně a včas nezažádali o opušťák. Na vojenském Olympu se jebali mezi sebou zelení bohové a na chvíli dali vojsku pokoj.

Ale jenom na chvíli.

Psáno v Praze dne 2. ledna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: