Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.1.2003
Svátek má Čestmír




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Příspěvek ke studiu eurospeaku
 >SPOLEČNOST: Stávka sociálních tramvají
 >POLITIKA: Prezidentská komedie okolo Charty 77
 >TAKY POLITIKA: Dvacet minut Handela aneb chci Nobelovu cenu prosím!
 >PSÍ PŘÍHODY: Že se nestydíš, Barte!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zápas s parkovacím automatem
 >POLITIKA: Souboj bezbarvých kandidátů
 >POOHLÉDNUTÍ: Potíže s přeplněnou lodí
 >LIDŠTINY: Stařecká demence a hromadění odpadu
 >OHLAS: Budoucnost ČT - Kontrola nebo miniaturizace
 >MROŽOVINY: Dvě století komunikačních sítí
 >EKONOMIKA: Sníží ČNB úrokové sazby?
 >STUDIE: Proč se vůbec nedá věřit Karlu Marxovi?
 >EKONOMIKA: Aragon versus Lukeš o daních
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - expanze

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
8.1. EKONOMIKA: Aragon versus Lukeš o daních
Jan Suchánek

Nedávno se v komentářích k článkům NP vyhrotil spor dvou zavedených komentátorských značek o tom, kdo na koho svými daněmi přispívá. Zdá se mi to, že jejich spor za účasti mnohých dokumentuje zoufalství této země na cestě k argentinskému úpadku. Dovoluji si požádat editora o možnost se k problematice sporu vyjádřit s rizikem, že osvěta tohoto ražení není moc populární.

Z dlouhodobého pozorování postojů obou značek se dá vysledovat, že značka Aragon je osoba existenčně závislá na příjmech z přerozdělování příjmů státního rozpočtu a značka Lukeš je osobou, která k zajištění chleba svého vezdejšího podniká na své vlastní riziko. Značka Lukeš vznesla pochybnost, zda značka Aragon neplýtvá prostředky daňových poplatníků, když tolik času pracovní doby věnuje prezenci svých idejí na Internetu. Byl osočen, že naopak on Lukeš, podnikatel je dotován daňovým poplatníkem Aragonem, na jeho neproduktivní tlachání na Internetu. Dále abstrahujme od skutečných osob a zneužijme jen jejich značek a domnívaného sociálního postavení.

Protože iluze Aragonů vyplývá z toho, že i oni platí formálně daně, chci tuto věc osvětlit. Stát vybere od občanů daně a rozdělí je mezi ně, aby z rozdělených peněz zase daně inkasoval. Je snadné si domyslet, že takové perpetum mobile (Aragoni si skládají svými daněmi na své platy) by se rychle zastavilo, kdyby občany byli pouze Aragonové. Stát by si mohl agendu dokonce zjednodušit a rozdávat Aragonům jen to, co jim skutečně chce ponechat. Pak by se to perpetum mobile mohlo zastavit po prvním rozdání. Takže si myslím, že placení daní Aragony je jen taková hra na to, že stát jim vytvoří iluzi, že jim dává víc a že si toho v daněmi zatíženém zboží kupují více než to má hodnotu. Ta fikce platí u všech, kteří z rozpočtu státu dostanou víc než na daních sami zaplatí. Současně fiktivním zdaněním Aragonů také stát zakrývá rozsah zdanění Lukešů a hlavně vyvolává v zaměstnancích Lukešů omyl, že jsou na stejné lodi s Aragony.

Aby se ta rozdávající mašinérie nezastavila jako, když to Rusové v 89 odmítli dál dotovat lacinou ropou, musí tu být ti Lukešové a jejich zaměstnanci (a rostoucí zadlužení). Lukešovi a jeho nepodprůměrným zaměstnancům stát vezme a nic nedá. Při této příležitosti si dovolím použít velmi věrohodný zdroj k tomu, abych Aragonům upřesnil kolik ten stát musí Lukešům vzít, aby mohl Aragonům dát. Nedávno snad Špidlův a odborů expert na ekonomii ing. Martin Fassman v č.46/2002 provládního časopisu Ekonom uveřejnil, že ze zapřeného daňového základu ve výši 91 miliard korun podnikatelé stát na daních poškodili částkou 64 miliard korun. To je ve skutečnosti přes 70 procent daní z příjmů pro podnikatele! Den daňové svobody, kdy přestane vydělávat jen na Aragony, pro Lukeše ani náhodou v červnu, jak někteří smířliví ekonomové demonstrují! Tu daňovou svobodu nebudou mít tak brzo ani Lukešovi zaměstnanci, protože na vyvážení toho, že Aragoni jsou daňově svobodní hned 1. ledna, sami Lukešové nestačí.

Co z toho plyne pro naši diskusi? Pokud Aragoni neutrácí příjem z prodané restituce či kuponové privatizace, jsou jejich daně jen jakousi fikcí a nikomu na nic nemohou ani přispět natož za někoho něco svými daněmi platit. Naopak Lukeš, pokud o nějaký výdaj, jak mu bylo vyčítáno, umenší svůj daňový základ, pouze zmenší rozsah svého vyvlastnění státem, protože takové daňové zatížení je víc než neslušné. To znamená, že Lukeš může maximálně snížit objem toho co na daních zaplatí.

Je možné vyslovit oprávněně domněnku, že mezi voliči převládají Aragonové a důchodci, kteří zbankrotovali při budování komunistické varianty socialismu a budoucnost je moc nezajímá. Pak je zřejmé, že Aragonů názor je celospolečensky vychýlen ještě více proti Lukešům. Dokonce tito voliči vyloučili z politických elit již skoro všechny ekonomy. Většinu těch co se dosud jen náznakem nezávisle vyjadřovali, si vláda systémem poradců koupila. V chaosu reziduí vědeckého komunismu, ekonomické pavědy socialismu a odmítání čehokoliv, co propagoval Klaus, pak Aragonové již přestávají roupama znát míru svého volání po sociální spravedlnosti a Lukešové víc ztrácejí vůli k podnikatelské expanzi, která jim už nestojí za to riziko, že jim to Aragoni stejně vezmou až vláda přijde o privatizační příjmy a nikdo ji víc už nepůjčí.

Lukešové mohou ve svých úvahách jít ještě dál. Můžou na podnikání rezignovat, zpeněžený kapitál pro penzijní přilepšení uložit v zahraničí a tady jít konkurovat Aragonům v boji o příjmy od státu. Variantou je i podívat se, kde by jinde v EU za rok mohli umístit firemní centrálu s menšími daňovými náklady a větší nadějí na úctu k podnikatelskému stavu.

Naprosto jednoznačným důsledkem bude, že zaměstnanci torza Lukešů a zahraničních Lukes' companies netušíc, že je nevykořisťují kapitalisté ale Aragoni, zde budou horko těžko obhajovat svoji mezinárodní konkurenceschopnost, protože politici vycházející vstříc přání Aragonů a důchodců budou tu námezdnou práci v nerozpočtové sféře muset zatěžovat dalšími a dalšími daněmi, aby finálně tyto zaměstnance vytlačili mezi nezaměstnané. Ta ztráta konkurenceschopnosti je dána nejen cenou práce ale i její produktivitou, když je těžké vedle masy Aragonů lebedících si v nekonkurenčním prostředí nechat vnutit náročnější pracovní nasazení. Ti chytřejší Aragonové prodají svoji pracovní sílu jinde, chytřejší mládež se z nabírání zkušeností v cizině radši nevrátí.

Současně někteří vůdci odborově organizovaných Aragonů se rozhodnou, že za kouřovou clonou třídního boje proti předluženým tuzemským kapitalistům je možné vedle zdanění spoluobčanů zaměstnaných u Lukešů získat lukrativnější rohy hojnosti, a přímo si propachtují za nějaké politické úplatky některé resorty. Třeba veřejnoprávní televizní vysílání a železniční dopravu, jak se šušká, a snad i mnohé další. Zajímavé je, že prapor Titovského (YU) družstevního socialismu nikdo nevytáhl a že to sebevražedně podporuje kulturněmediální masa intelektuálů.

Pokud se někomu bude zdát, že jsem podcenil význam či nezbytnost značné části Aragonů, pak si dovoluji připomenout, že problém je jinde. S nekonkurenčním prostředím práce za peníze z rozpočtu je spojena neefektivnost a nabalování parazitující byrokracie, která zdroje pro nezbytně nutné Aragony sama spotřebovává. Vzpomeňme, jak za socialismu mnohdy pro mzdy řidičů, jejich šéfů a plánovačů nezbylo peněz na naftu do silničních pluhů, když napadl sníh. Je jasné, že pro prospěch nás všech by většina Aragonů měla jít soutěžit o peníze, které ušetří na daních ti, kteří službu Aragonů potřebují. Oni by vydělali víc a nás by to míň stálo. Jinak si důsledky převahy lhostejnosti k efektivnosti můžeme dokumentovat absencí dostatečné poptávky po politickém řešení dlužnické pasti, v které je naše zem. Pan premiér novoročně připomněl, že Sobotkův návrh reformy musí nejdřív do dlouhé diskuse s Aragony. Dalším varovnou připomínkou byly povodně, které prokázaly, jak jsou do velmi odpovědných míst vynášeni klonové Houmra Těrazkyho.

Národ totiž zapomněl na své marxistické dlouholeté školení. Národy z jha nevolnictví nevysvobodili myslitelé ale buržoasie, kterou šlechta dříve dědičná dnes politicko-byrokratická nejvíce poškozuje. Bez Lukešů nebo s Lukeši v zahraničí to spěje jen k banánové republice první generace nebo k zázraku, kdy se nějaký Gross rozhodne národ zachránit, zapomene na své pomýlené Aragony a jako v minulém století hoši z Labour Party na Novém Zélandě tu zavede smysluplný systém.

Jan Suchánek, nezávislý venkovský ekonom




Další články tohoto autora:
Jan Suchánek

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: