Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 6.1.2003
Tři králové




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Korupce z principu
 >KNIŽNÍ SKANDÁL: Švýcarské -nacistické zlato-
 >OHLAS: Sbohem, pane profesore.(NP 18.12.2002)
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Podoba čistě náhodná
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problém dopravně - jazykový
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádný fantom, ale reálný kocour
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 3.)
 >ZAMYŠLENÍ: Češi podle Parkinsonových zákonů
 >ZAMYŠLENÍ: Útok
 >PENÍZE: Jako Alenka, ovšem v bance
 >FILM: James Bond dnes neumírá ani náhodou!
 >Z OBRAZOVKY: Duel kandidátů na prezidenta
 >HROZBA: Báječný nový (tajný) svět
 >EKOLOGIE: Ad: "Potíže s píárkem"
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - války (mapa)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
6.1. KNIŽNÍ SKANDÁL: Švýcarské -nacistické zlato-
JITA Splítková

Po čase v USA opět vyšla kniha, která vyvolává skandál. Tou knihou je Imperfect Justice (Nedokonalá nebo lépe vzhledem k obsahu knihy Neúplná spravedlnost) Stuarta E. Eizenstata. Autor v knize hovoří o nacistickém zlatu ve švýcarských bankách a o Švýcarech jako pokladnících fašistického Německa. Největší rozhořčení zcela logicky přichází ze Švýcarska (ta potrefená s máslem na hlavě se vždy ozve).
Velvyslanectví Švýcarska v USA dokonce podalo protest proti této knize a její obálce, kde jsou podle nich Švýcaři napadáni jako nacisti a obálka, na které přes švýcarský znak jsou položeny zlaté cihličky do tvaru svastiky, je prý skandální.
Autor se brání, že tím co napsal a přebalem nemyslí urážet celý národ a vůbec už ne obyčejné Švýcary, ale hlavně bankéře, všechny bankovní orgány, dále pak hospodářské a státní organizace a jejich zaměstnance. Jak řekl pro švýcarský tisk: Změna obálky nezmění pravdu o historii. Ovšem němečtí a francouzští vydavatelé této knihy se už vyjádřili, že oni obálku upraví jinak. Přitom autor obálky satiricky vyjádřil obrazovou formou pravdu.
Za zmínku rovněž stojí, že jen díky Stuartu E. Eizenstatovi se vrátilo americkým židům 8 miliard dolarů, které držely ve svých sejfech švýcarské banky. Tyto peníze pocházely z nacistických konfiskací židovského majetku. To bylo pro tyto banky určitě k vzteku, muset tyto peníze vrátit právoplatným majitelům - jistě to teď Eizenstatovi budou chtít vrátit.

O čem se vlastně v knize hovoří? O penězích, chtivosti mocných a nemorálnosti obchodníků a bankéřů ... tedy o ničem novém :-).

Pro zahájení války potřeboval Hitler suroviny na výrobu zbraní. Kde je vzal? Hlavní úlohu v zásobení fašistického Německa surovinami důležitými pro jejich vojenský průmysl sehrály zcela paradoxně neutrální země a tehdejší Sovětský svaz (v období jejich vzájemné přátelské smlouvy - Sov. Svaz dokonce pro ně nakupoval suroviny v dalších zemích, které uvalily na jejich prodej Německu embargo).
Jak autor píše - Německo se nemohlo obejít bez švédské železné rudy, španělské rtuti, portugalského wolframu a tureckého chromu, uralského uhlí, a oni rádi prodali. Peníze nesmrdí - tak otřepaná "pravda".

Za vše těmto státům Německo štědře platilo. Ovšem hned v začátku války se obchodní partneři Německa starali, aby jim nebylo placeno v říšských markách, ale jediné, pro ně akceptovatelné platidlo, bylo švýcarský frank. Německá říšská banka byla tedy, aby mohla platit státní zakázky (i soukromé), nucena směnit své zlato za švýcarské franky. Švýcaři se tak ve válečné době stali pokladníky celé Evropy.
Samozřejmě, že brzy zmizelo německé zlato ve švýcarských bankách - další zlato bral Hitler bankám okupovaných zemí a vězňům koncentračních táborů (obzvlášť neuvěřitelně odpudivé získávání zlata bylo ze zlatých zubů popravených).

Po válce proběhlo několik rozhovorů mezi státy právě na téma tohoto nacisty ukradeného zlata. Za kradené zlato bylo považováno všechno Německem zabavené zlato, tedy i to, kterým vlastně platily neutrálním zemím, i když to bylo formou švýcarských franků. Tyto země pak byly vyzvány k navrácení přijatých plateb, uskutečněných z Německem ukradených peněz. Z nich vrátilo snad skoro všechno Švédsko a vůbec nic Turecko (autor ho řadí mezi neutrální země). Dalším, jak už v roce 1995 vyplavalo na povrch, kdo toto nacistické zlato zabetonoval ve svých bankách, bylo Švýcarsko.
V roce 1996 začalo první projednávání této otázky nacistického zlata ve švýcarských bankách před senátem USA. Bohaté státy jako Kalifornie a New York začaly bojkotovat švýcarské banky a vybraly odsud všechny zde uložené úspory. Tohoto kroku se již švýcarské banky zalekly a ustanovily historickou komisi na vyšetřování tohoto podle nich "údajného" nacistického zlata.
Svojí komisi sestavil i prezident Cliton. Jejím vedením byl pověřen právě Stuart E. Eizenstat - autor této knihy, která už vyvolává skandál. Jako faktografický podklad mu posloužily právě materiály zjištěné a sepsané touto komisí.
Americká vláda, aby zaručila komisi objektivní práci, odtajnila pro ně milióny listů archivních materiálů, a tak se Druhá světová válka začíná odkrývat i z dalších stran - jak autor říká - Bez zásobování surovinami z neutrálních zemí by Hitler nemohl vést válku celých sedm let, ale bez podpory Sovětského svazu by ji nikdy nemohl ani začít ...
Jak je to smutné, vykrmit si vlastního vraha - mocnosti i jiní jsou nepoučitelní - tak si zas USA prostřednictvím CIA vykrmila bin Ladina čili islámské teroristy... historie se opravdu opakuje a peníze, jak se zdá, nikomu nesmrdí...
Jen doufám, že tato kniha vyjde i u nás.

Linky související s autorem knihy Stuartem E. Eizenstatem a jeho knihou

http://www.usembassy.de/policy/holocaust/
http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A42081-2002Dec26.html
http://www.washtimes.com/national/20021219-29368490.htm
http://ucsdnews.ucsd.edu/newsrel/soc/jeizenstat.htm
http://www.herald.ns.ca/stories/2002/12/29/fBooks159.raw.html


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: