6.1. PSÍ PŘÍHODY: Žádný fantom, ale reálný kocour
Ondřej Neff
Ano, vodil jsem - nechtěně - Barta za nos. Jeho nepřítel je skutečný, z masa, chlupů a
krve. Jeho reálnost jsem bezmála poznal na vlastní kůži.
Ano, jde o fantomatického kocoura - Bart ho vyhlíží nahoře na pergole nedaleko vchodu do
domu několikrát denně. Vždycky, když prochází pod pergolou, zastaví se a pozorně hledí
vzhůru. Dělá to i v noci, třebas o půlnoci.
Smál jsem se tomu. Vytýkal jsem mu to. Ironizoval jsem ho: kvůli tobě, Barte, se bude
kocour vyvalovat nahoře o půlnoci v mrazu, před půlnocí!
Vracel jsem se domů před půlnocí z města. Procházel jsem pod pergolou - a nepodíval
jsem se vzhůru, jak by to byl udělal Bart.
Ke své škodě.
Kdybych to udělal, vyvaroval bych se úleku. Bestie zrzavý kocour opustil svoje
stanoviště právě ve chvíli, kdy jsem byl pod ním a skokem plavmo překonal možná
pětimetrovou vzdálenost. Byl to skvělý sportovní výkon, v té chvíli jsem ale nebyl
schopen ho náležitě ocenit.
Co tam ta potvora dělá, v takové tmě, v takové zimě?
To se nikdy nedozvím. A teď už se taky dívám nahoru - aspoň vzniklo o pouto víc, mezi
mnou a Bartem.
Brzy začnu štěkat.
| 
