Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.1.2003
Svátek má Čestmír




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Příspěvek ke studiu eurospeaku
 >SPOLEČNOST: Stávka sociálních tramvají
 >POLITIKA: Prezidentská komedie okolo Charty 77
 >TAKY POLITIKA: Dvacet minut Handela aneb chci Nobelovu cenu prosím!
 >PSÍ PŘÍHODY: Že se nestydíš, Barte!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zápas s parkovacím automatem
 >POLITIKA: Souboj bezbarvých kandidátů
 >POOHLÉDNUTÍ: Potíže s přeplněnou lodí
 >LIDŠTINY: Stařecká demence a hromadění odpadu
 >OHLAS: Budoucnost ČT - Kontrola nebo miniaturizace
 >MROŽOVINY: Dvě století komunikačních sítí
 >EKONOMIKA: Sníží ČNB úrokové sazby?
 >STUDIE: Proč se vůbec nedá věřit Karlu Marxovi?
 >EKONOMIKA: Aragon versus Lukeš o daních
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - expanze

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
8.1. MROŽOVINY: Dvě století komunikačních sítí
František Novotný

Dnešní postmoderní svět se nám především jeví jako propletenec sítí, v němž se někteří cítí jako všemocní pavouci a jiní zase jako ke konzumaci určené mouchy. Máme tendenci současný stav promítat i do minulosti a domnívat se, že "jinak" to snad vyhlíželo v dobách, kdy vznikalo černé uhlí a z toho odvozovat přesvědčení, že minulost nám nemá absolutně co říci, natož poskytnout nějaké poučení. Naštěstí dnešní mobilita a komunikační sítě usnadňují i sběr informací o minulosti - i v té oblasti, jež se týká jejich vzniku před dvěma sty léty - a tím lépe porozumět jejich přítomnosti.

Ačkoli o dálkovém přenosu zpráv se již zmiňují nejstarší písemné památky a ve starověku se běžně používal heliograf, za první (tele)komunikační síť, jež položila základy západní moderny, je možno pokládat až semaforový telegraf. To přídavné jméno je připojeno zpětně, neboť systém, kde se informace přenášely polohami ramen mechanického semaforu, nazval jeho vynálezce, francouzský inženýr Claude Chappe, jenom Télégraph, aniž tušil, jaké zařízení budou jeho vnukové pod tímto názvem znát.
V roce 1793 Chappe zřídil první semaforovou linku na světě Paříž - Lille a záhy napoleonská Francie disponovala sítí o délce 3000 mil. Britové vynález bleskurychle převzali a pro potřeby Admirality zřídili linku Londýn - Deal. Předávaly se jí rozkazy pro flotu kotvící na rejdě v Downs a jako inovaci zavedli kód s pohyblivým ramenem, což umožnilo srazit dobu předání zprávy pod minutu! V USA vznikla první semaforová linka v roce 1815 v Bostonu. Zaujala i módního portrétistu z Massachusetts Samuela Morseho, který pro semaforový telegraf v 30. letech 19. století vymyslel účinný kódový systém.
Semafor s ručně obsluhovanými, na dohled vzdálenými stanicemi byl typickou ukázkou slepé uličky technického vývoje - nebyl schopen inovace a po 40 letech byla rychlost předávání zpráv tatáž jako na počátku. Neměl ani ekonomickou perspektivu, nebyl totiž určen veřejnosti a nenesl žádné zisky. Nicméně se zde objevil "software", jenž sehrál roli porodníka u elektrického telegrafu po drátě. Prvním, kdo přenesl elektrické impulzy po drátě, aby se pobavil, byl diplomat von Candstadt, který pracoval na ruské ambasádě v Mnichově, a první komerční telegrafní linku zřídila železniční společnost Great Western Railway v roce 1838.

Před dvěma sty léty také vznikla pošta - v tom smyslu, jak ji známe a chápeme dnes. I v tomto případě to byla původně vládní instituce (britská) pro doručování státních a vojenských zpráv a teprve po napoleonských válkách se otevřela nadšené veřejnosti. V roce 1821 fungovala britská pošta průměrnou rychlostí 11 mil/hod a dopis odeslaný do čtyř hodin odpoledne v Manchesteru byl příštího dne do deseti dopoledne v Londýně.
Od napoleonských válek se počet odesílaných dopisů každých 5 let zdvojnásoboval a totéž se dalo říci o cestovatelích. Tím se dostáváme k silničnímu systému, jehož dálniční forma ve spojení s automobilismem je určující komunikací dnešní postmoderny.
Na rozdíl od Dickensových románů nebylo cestování dostavníkem žádnou idylou, ale životu nebezpečným dobrodružstvím. Počet smrtelných havárií po přepočtu na množství přepravovaných osob pravděpodobně překračoval dnešní čísla. Přeprava zboží byla zoufale pomalá, v roce 1811 trvala z Paříže do Nantes 18 až 22 dní, do Rennes až 10 dní a do Lyonu 40 dní. Po roce 1815 se objevily i potíže s parkováním, první předpisy pro parkování byly vydány v Británii v roce 1820, kdy v Londýně začalo docházet k prvním dopravním zácpám. To vše vedlo k tomu, že pozemní komunikace se staly námětem veřejné a politické diskuse. Výsledkem pak byla komunikační revoluce, k níž v Británii před dvěma stoletími došlo - a od níž vede cesta až k dnešním silničním a dálničním systémům.

Ona silniční revoluce spočívala v metodě jak lacino stavět dobré silnice. Vymyslel ji naprostý amatér John Loudon McAdam (1756 - 1836). Jako syn malého zemana odplul do severoamerických kolonií, kde se jako kupec domohl značného majetku, avšak, jelikož zůstal věrným poddaným britského krále, musel se po vzniku USA vrátit do Británie. Jako venkovský šlechtic se zúčastnil zasedání tzv. silničních trustů, které měly na starosti údržbu místních silnic. McAdama záhy překvapily vysoké částky, které bylo třeba na údržbu vynakládat a v letech 1800 - 11 na vlastní náklady prozkoumal všechny hlavní silnice v Británii. Dospěl k paradoxnímu závěru, že čím více se silnice opravují, tím jsou horší, a toto tvrzení pak před zvláštní parlamentní komisí obhájil.
McAdam totiž postřehl, že obruč kola se dotýká vozovky v úseku menším než palec, a každý kámen, který je větší, místo aby byl pěchován a povoz takto silnici zpevňoval, je vytlačován bokem, takže čím více kamení je k opravě použito, tím jsou díry a koleje větší. Na základě tohoto pozorování dospěl pak McAdam k přesvědčení, že povrch silnic je nutno vytvořit z vrstvy drobných kamínků o velikosti lískového oříšku. Navíc komisi ujistil, že celou britskou silniční síť by bylo možno "mcadamovat" za pouhých 968 liber na míli 4,5m široké vozovky. V roce 1816 přijal funkci geometra bristolského trustu, který měl na starosti 149 mil silnic a jeho "mcadam", tedy makadam, měl takový úspěch, že se stal poradcem dalších trustů a ve 20. letech 19. století byl makadamový povrch uznán za silniční normu. Nasycen asfaltem nám slouží dodnes.
Ze sociálního hlediska byl McAdam nemilosrdný vykořisťovatelský sup. Roztloukače štěrku, jichž bristolský trust zaměstnával 280, platil v úkolu, a každý pokles mezd v zemědělství použil ke stlačení nákladů. Pokud to bylo možné, najímal starce, ženy, děti a nezaměstnané, jimž platil 10 pencí za tunu štěrku. Nicméně v letech 1820 - 37 opatřil Británii nejlepší silniční síť, která po 1 500 letech konečně překonala kvalitu římských silnic.

Druhým mužem, který zásadně ovlivnil moderní pozemní komunikace, byl Thomas Telford (1757 - 1834). Pocházel z velmi chudých vrstev a vyučil se kameníkem. Na rozdíl od pouček marxismu, zrozeného jen o nějakou tu desítku let později, jeho talent nezapadl a "osvícení" kapitalisté mu umožnili pobyt na škole ve Shrewsbury, v tehdejším centru špičkové techniky. Telford proslul jako autor nedostižných mostů, akvaduktů a plavebních kanálů, při jejichž stavbě kombinoval litinu s kamenem. Stavěl i silnice, při nichž vycházel z filozofie dnešních dálnic - omezené stoupání a klesání, minimální velikost oblouků a šířka vozovky, jež musela být dodržena. Jeho most Menai přes úžinu na ostrov Anglesey, otevřený v roce 1826, byl poprvé opravován až v roce 1939 a slouží dodnes. Telford také dospěl k vizi dálkových silnic, které by obchvacovaly města, do nichž by se sjíždělo odbočkami, a na nichž by cestující obsluhovaly speciální hostince.

Tou hlavní komunikační sítí, jež založila modernu, byla pochopitelně železnice. První parní stroj uvedl do chodu James Watt v roce 1776 a další, z roku 1777, pracoval až do prvního desetiletí 20. století. George Stephenson (1781 - 1848), který pak posadil parní stroj na kola a ty na železné koleje, pocházel taktéž z nuzných poměrů, ale také on padl do oka trojici kapitalistů, lordům Wharncliffovi a Ravensworthovi a hraběti ze Strathmoru, kteří si říkali "Grand Allies" a jimž patřil důl, kde Stephenson začínal. Vynálezce lokomotivy byl až do 18 let negramotný, a když se v roce 1811 stal strojním dozorcem s platem 100 liber ročně, začal platit svému osmiletému synovi Robertovi to nejlepší vzdělání, chodil do večerní školy a studoval se synem (jak je vidět, český film "Marečku, podejte mi pero" nemá námět až tak přitažený za vlasy).
V roce 1815 už existovaly stovky mil železných kolejí, po nichž tahali nákladní vagóny koně. Významným dnem moderny je pak 19. duben 1821, kdy skupina podnikatelů prosadila v britském parlamentu zákon o stavbě železniční trati z Darlingtonu do Stocktonu-on-Tees v odlehlé uhelné pánvi. V roce 1824 byla trať hotova a o rok později na ní Stephensonova parní lokomotiva zahájila provoz.
Málo se ví, že Thomas Telford v téže době spolu s konstruktérem lehkých parních strojů Goldsworthym Gurneyem usiloval o vývoj silničního parního vozidla, které by v osobní dopravě konkurovalo železnici. Avšak železniční lobby prosadila pro parní silniční vozidla diskriminační mýtné, jež umrtvilo silniční motorovou dopravu na 70 let.

Explozivně rostoucí železniční síť nebrala ohled na politické či mocenské uspořádání světa a poprvé konfrontovala člověka s novou kvalitou sítě, s technicko-provozními standardy, jež musely být jednotné, neboť jinak by se jako síťový prostředek zhroutila. U železnice to byl pevný jízdní řád a ještě ve větší míře to platilo pro zabezpečovací a provozní systém, jenž se musel zbavit živelné anarchie a stát se závazným protokolem ve smyslu dnešních IT.
Tentýž vývoj se pak během 19. století odehrál i ve všech (tele)komunikačních systémech, jež v jeho průběhu vznikly a rozvinuly se. Nestačily jenom jednotné technické parametry, bylo třeba ustavit příslušné národní instituce, které pak na mezinárodních kongresech domlouvaly nezbytná mimotechnická pravidla provozu. Tak vznikly např. mezinárodní železniční úmluvy - Bernská úmluva z roku 1890 o přepravě zboží a o používání vozů v mezinárodní dopravě, jež byla v roce 1924 doplněna úmluvou o přepravě cestujících. Obdobně musela být ustavena Poštovní unie a posléze Mezinárodní telekomunikační unie, jejíž vznik si v roce 1952 vynutil rozvoj bezdrátových prostředků komunikace, rozhlasu a televize.
Příkladem toho, co technika a technické parametry nemohou vyřešit, je katastrofa Titaniku. Ačkoli všechna zúčastněná plavidla byla vybavena bezdrátovým telegrafem, neexistoval žádný národní, natož mezinárodní předpis o době zapnutí stanice - jenom doporučení. Teprve následkem katastrofy došlo k mezinárodní dohodě, že každá námořní loď musí být na příjmu 24 hodin denně.

Pokud má některý čtenář dojem, že je mu to jaksi povědomé, tak se nemýlí, neboť i dnešní situace internetu připomíná ono předtitanikovské období. Ačkoli mne ve včerejším úvodníku (7. 1. 2003) čtenáři za podobný názor znectili, nazvali ignorantem a ptali se, z které planety jsem spadl, nepřestávám být přesvědčen, že stačí, aby na internetu došlo k obdobné katastrofě - dokázanému zneužití při další teroristické akci typu New York 11. 9. 2001, ztrátě významných státních dat některé velmoci, sérii finančních krachů nebo podvodů či masovému zneužívání zločinci, aby došlo i k mezinárodní regulaci internetu, jak se to stalo v případech všech předchozích (tele)komunikačních sítí.
Přiznávám, nejsem žádný internetový expert, jenom uživatel, a nikdy bych s takovým názorem nevyrukoval, kdybych jej sdílel sám. Jenže tomu tak není, obdobně se o budoucnosti internetu vyjádřil i Petr Koubský v příloze "Zákulisí internetu" posledního, lednového čísla "Softwarových novin". V úvodu napsal: Přestože si to zatím málokdo připouští, všechny klíčové otázky dalšího rozvoje Internetu jsou otázkami politickými... Práva, svobody a povinnosti, jež máme v reálném světě, je zapotřebí přenést i do kyberprostoru... Je to práce pro právníky, sociology, politiky, učitele. A tenhle autor určitě internetový ignorant není.

Psáno v Praze 7. 1. 2003 podle údajů z knihy "Zrození moderní doby" Paula Johnsona. Je skvělá, jen kdyby ji Petruška Šustrová lépe přeložila a redaktorka Drahoslava Janderová pečlivěji zredigovala.


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: