Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.1.2003
Svátek má Edita




  Výběr z vydání
 >ÚVAHA: Za krále a vlast
 >POLITIKA: Jsou některé trestní případy zpolitizované?
 >POLITIKA: Presidenti z leknutí
 >MEJLEM: Ohlasy a názory na volbu prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vystoupil jsem z ilegality
 >PSÍ PŘÍHODY: Příliš vzdálený kocour
 >FOTOMOMENTKA: O česneku - ale spíše o šílených variantách reprodukce klonů
 >OHLAS: Tupozrakýma očima odjinud
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >NÁZOR: Chybí nám úcta k pravidlům
 >DOKUMENT: Bojkot T-Mobile!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Evropské strašidlo
 >GLOSA: Dva zážitky z výstavy socialistického realismu v Rudolfinu.
 >OHLAS: Rozpaky nad sociální problematikou
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - hospodářství

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
13.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Evropské strašidlo
Jan Kovanic

Nechci se tu hádat s Markem Tomanem o evropských strašidlech, odpovídat na jeho polemiku s mým článkem polemikou. Ale protože je pan Jiří Gruša uvažovaným kandidátem na českého prezidenta pro druhou volbu, musím přičinit zásadní poznámku.

Nejdřív však přičiním jednu poznámku okrajovou: Jiří Gruša pravil ve svém rozhovoru pro Hospodářské noviny mj: "Čert a vodník jsou všude jinde v pohádkách síly zla". Toto tvrzení není pravdivé. Ale hlavně: Co je to "všude jinde"? Tohle sousloví je v poslední době až zneužíváno. "Všude jinde" je to s občanstvím takhle, "všude jinde" je to s podporou kultury onakhle. "Všude jinde" se lidé chovají tak, "všude jinde" se lidé oblékají onak. "Všude jinde" mají občané postoj k menšinám takový, "všude jinde" je přístup ke gastarbaiterům makový. "Všude jinde" je to přitom vždy lepší, přívětivější a správné.

Takové "všude jinde" však neexistuje! V každé zemi a na každém kontinetě je to jinak a nelze poukazovat na jednotlivosti a nezmínit je v kontextu. Přičemž pro Jiřího Grušu je evidentně "všude jinde" v Rakousku a Německu. Ale i tyto země se od sebe liší, a liší se i jejich spolkové země...

Tuto okrajovou poznámku zakončím návrhem na dohodu: Čerty a vodníky ponechejme v pohádkách, společně s vílami a hejkaly. Ty pohádky proboha neměňme do jakéhosi eurokorektního etického eintopfu, jako se to už stalo s eurovýkladem eurodějin tak, aby vyhovovaly každému (přičemž Češi při tom nebyli, když se zpětně rekonstruovaly ke všeobecné eurospokojenosti). Pro sílu zla si ponechme počeštělé euroslovo "ďábel".

Hlavní moje výtka se týkala Grušova výroku: "Ačkoli tehdy byla i jiná možnost a my bychom asi nepřestali být Čechy, tak jako Irové nepřestali být Iry, ačkoli mluví anglicky." V tomto výroku Gruša implicitně nehovoří o němčině - možná schválně - ale z kontextu jde o němčinu, nikoli o ruštinu. Ta "možnost" tu byla za národního obrození. Že bychom prostě neoživovali jazyk služek a podomků, ale přejali ušlechtilou německou řeč. Jenže ve skutečnosti byla čeština řečí živou - hlavně u těch "nižších vrstev" a zejména na venkově, tedy pro převážnou většinu národa. Nebyly české školy a nebyl kodifikovaný pravopis - ten vytvořil až Jungmann (arciť v němčině:). Čeština existovala - a bez ní by těžko mohlo být českého národa.

Pamatujme si to hlavní pravidlo, kterému nás učí zkušenost všech věků: Politická svoboda bez národní nemá ceny: a u kterého národu panuje cizí jazyk v ouřadech, ve školách a v životě, tam není pravá svoboda, není demokracie, neboť jest tam aristokracie, a sice nejhanebnější aristokracie, aristokracie jazyka.

Předešlý odstavec ze 155 let starého článku Karla Havlíčka Borovského každý znát nemůže, ale český velvyslanec v německy hovořících zemí by ho znát měl - a možná i zná.

Dovedete si představit tu bouři v Bratislavě, kdyby slovenský velvyslanec v Maďarsku pravil: "Ačkoli byla i jiná možnost a my bychom asi nepřestali být Slováky, kdybychom mluvili maďarsky."

A slovenský čtenář by k tomu napsal: "Možnost z devatenáctého století, že emancipující se slovenský národ setrvá u maďarštiny jako univerzálnějšího jazykového prostředku a nebude vybojovávat slovenštinu z ničeho, byla tehdy legitimní. Dnes je legitimní o této tehdejší, zavržené možnosti, akademicky debatovat." Já si nepředstavuji tu bouři, protože si vůbec nedovedu představit že by něco takového vypustil jakýkoli Slovák z huby nebo z klávesnice!

Pan Jiří Gruša je velvyslancem českého státu, a co může nebo nemůže velvyslanec v "soukromém rozhovoru" (avšak v prostorách českého velvyslanectví ve Vídni!) vypustit z huby může a musí být věcí diskuse. Strašidelný je ten ďábel - nikoli čert! -, který se za podobnými výroky pana Gruši skrývá.

Strašné je, že by se mohl stát i českým prezidentem...

Psáno v Praze dne 10. ledna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: