Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.1.2003
Svátek má Radovan




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Současnost původních majitelů Ameriky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Čtyři esa v prezidentském pokeru
 >GLOSA: Čtyři jezdci z apokalypsy
 >PRÁVO: Příběhy české justice (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní jezdci z Apokalypsy
 >PSÍ PŘÍHODY: To bylo leknutí!
 >POLITIKA: Vláda sebevrahů?
 >ZE ŽIVOTA: Říkali si soudruhu
 >MÉDIA: Příklad pro nás?(1)
 >ARCHITEKTURA: Nejužší dům v Praze - výsledky měření
 >HUDBA A ZVUK: His Voice je časopis, který….
 >EKONOMIKA: Spustil prezident Bush dividendovou lavinu?
 >Z KONCERTU: Terezu bych kvůli žádné jiné holce neopustil
 >Rok 2002 a boj o internet u nás
 >ŽIVOT: Kdo jsi bez chibi, smněj se!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
14.1. HUDBA A ZVUK: His Voice je časopis, který….
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 283

Úterý 14.1.2003


Přípodoteky Forbína
Je zima, klouže to takže bychom se měli věnovat domácím činnostem - kéž by mezi ně patřil i poslech hudby. Tuhle jsem se ptal svého lékaře, který má v ordinaci až neuvěřitelně nabito, jakou má rád hudbu - po chvíli váhání že prý vážnou. Ale že na ní nemá vůbec čas. Holt má pořád plnou čekárnu, i když je specialista na a má na starosti sice lidi hodné, ale s futajbl diagnozou. Právě ten by potřeboval relaxaci. Ano vážná hudba tohle umí, a většinou dobře, protože není zaměřena prvoplánově na podněcování pudů lidského nitra, ale do sféry estetiky. Dokáže prokazatelně pomoci při léčení leckterých nemoci - dokonce i takových, o nichž by to člověk nepředpokládal. Takže se divím, že není používána alespoň k relaxaci, neb to mnoho nestojí - jen trochu času. I ta vážnohudební CD jsou jaksi lacinější…..


přípodoteky
>Nejbližší koncert PKF:

19. ledna 2003

Dvořákova síň Rudolfina, 19.30 hodin, mimořádný koncert abonentního cyklu A

Ivan Moravec - klavír

Dirigent Jiří Bělohlávek


recenze

His Voice

CD sampler, příloha k stejnojmennému časopisu, prodejná jen s časopisem

O tom, co to je za časopis viz níže, zde je zvuková podoba oné sféry hudby, kterou tento časopis zabírá. Ty syčáci -je kapela, která volně spojuje hudbu celého světa a hlavně má svého básníka, Vít Zouhar napsal hubu na barokní libreto opery, jejíž hudba se ztratila - zde je ukázka (soukromá nahrávka), další soukromou nahrávku poskytla Kojetínská industriální filharmonie - je to hudba naprosto se vymykající tomu, co produkují klasické, ale i experimentální soubory. Houpačka Agon orchestra + Topol se svou Houpačkou je další číslo. Zapomenutý orchestr země snivců přispěl soukromou nahrávkou Orloje snivců, Sledě, živé sledě je skupina, která se, jak se zdá, inspirovala kulinářškými zážitky (Jelizaveta v kuchyni). Michal Nejtek - vážnohudební skladatel, který má za sebou už i úspěšnou operu, se tu představuje soukromou nahrávkou nazvanou Sestup na hlubinu ticha, Iva Bitová je zastoupena skladbou s podivným názvem Mravenčí síla. Další soukromou nahrávkou je Passacaglia Martina Smolky: je to v základě prostá, leč "poněkud" modifikovaná hudba. Čínská zpěvačka Feng-jün Song zpívá tibetskou lidovou píseň Jak bych mohl nezpívat. Martin Marek uvádí Cosciette di Roncole alla Luigi Galvani. Nesourodý pár, totiž Ester Kočičková a Lubomír Nohavica zpívají Poslední baladu.

Kvalita nahrávek nemůže u sampleru nekolísat, ale tady vždy dokáže uspokojivě sdělit, co je třeba.


ftipy přímo ze života > "Nechte to na mně, hoši" povídá skladatel hloučku kolegů, kteří byli v nemilé situaci. Přítelova novinka se jim nelíbila, nebylo však možné k němu po koncertě nejít. Krčili se proto nerozhodně v koutě. "Nechte to na mně" povídá tedy ten jeden. "A jde se!" Šel první, ostatní za ním. "Gratulovat".

V dirigentské místnosti stál autor v kruhu příbuzenstva - to je samozřejmě zavázáno k nadšení už předem i po jakémkoliv průšvihu. Skladatel, co vedl ten hlouček rozhrnul tu "přízeň", bodře autora poplácal a pravil: "Pepíku,dobře se vyspi!" Ti za ním jen stiskli jeden po druhém Pepíkovi mlčky ruku.


Harmonie na leden
Hlavní slovo v tomto čísle má hobojistka Jana Brožíková a pak také Dagmar Pecková. Rozhovory jsou vedeny s José Curou, s Yakove Kreizbergem, svůj profil tu Jiří Stárek.

Skladatelem měsíce je Erik Satie, článek na historické téma se zabývá tradicemi a vhodnosti či nevhodnosti jejich překonávání, historií ještě starší je seriál o polyfonii - bude to dvanáct článků na pokračování, první z nich ukazuje organum coby počátek všeho..

Jsou tu samozřejmě zprávy o hudebních událostech jako je festival soudobé hudby, nebo o úspěchu orchestru Berg, pokračuje přehled českých trií - tentokrát je na pořadu Bohemia trio.

Je tu příloha zabývající se jazzem a ovšem i obsáhlé recenze.


His Voice je časopis, který…..
Rozhovor s Matějem Kratochvílem His Voice je časopis, který….. vychází šestkrát do roka, v posledním letošním čísle je i CD s ukázkami hudby, kterou se časopis zabývá. A ta hudba je zaprvé současná (skoro bych řekl, že někde i současnější, než současnost), a zadruhé má tu více dimenzí. Vedle vážné hudby - myslím té koncertní, pro poslech a estetické vyžití - tu je ….., ale to se už raději zeptám přímo u pramene jak to vlastně je a jak to myslí:

Nejdřív něco popisu: vycházejme z toho, že chcete něco říci o svém díle tomu, kdo o něm vůbec, ale vůbec nic neví…...sám bych chtěl honem předeslat, že ten časopis dělají nadšenci, leč nikoliv amatéři. To by oni o sobě určitě sami neřekli, takže: kde jste se tu vzali a odkud? A ovšem to hlavní - proč? HIS VOICE začal vycházet v roce 2001 a nahradil tak HIS Bulletin, což byl informační leták Hudebního informačního střediska. Zatímco Bulletin byl zaměřen na relativně úzkou skupinu hudebních profesionálů a přinášel hlavně informace o dění v české "vážné" hudbě, HIS VOICE od počátku míří k širšímu okruhu a my se snažíme psát o širším spektru hudby. To je idea zakladatelky a šéfredaktorky Terezy Havelkové (momentálně si zvyšuje kvalifikaci studiem v New Yorku). Na trhu s hudebními časopisy chyběl titul, který by se soustavně o pokud možno fundovaně věnoval různým nekomerčním žánrům a vůbec hudbě na okraji. Existuje spousta hudby, kterou nelze zařadit do známých přihrádek a z toho důvodu o ní novináři neradi píší. Tuto mezeru se snažíme naplňovat.

U takhle vymezeného obsahu časopisu těžko plánovat - jste dost zahleděni do přítomnosti ba i budoucnosti, to se pak těžko plánuje..nejspíš krom rozhovorů a stálé recenzní rubriky.. Ani recenze a rozhovory se nedají tak úplně plánovat. Často se chvilku před uzávěrkou objeví nahrávka, kterou nechceme opomenout, nebo možnost zajímavého rozhovoru. Vzhledem k tomu, že vycházíme jednou za dva měsíce, musíme dobře zvažovat výběr příspěvků, aby byly aktuální ale zároveň nadčasové. Při rozhodování o obsahu musíme neustále zvažovat, co z aktuálního hudebního dění má význam přesahující jednu sezónu. V tomto ročníku jsme zkusili vytvořit několik čísel zaměřených na určité téma, k němuž se vztahuje několik článků či rozhovorů. První bylo o současné hudbě v Rakousku, poté o minimalismu a poslední letošní číslo bylo věnováno Johnu Cageovi, letošnímu dvojitému jubilantovi. Taková témata je nutné plánovat s větším předstihem, ale vzniklé materiály pak mají svou hodnotu i s větším časovým odstupem.

Coby prastarý redaktor si nemohu nevšimnout že to je časopis s vlastní tváří (ono se to v branži říká trochu míň spisovně), nicméně jaké máte v tomhle plány? Snažíme se na jedné straně si držet tvář, na straně druhé se neustále zlepšovat. První číslo nového ročníku přinese určité změny v grafické podobě a snad i pár stránek navíc. Černobílé fotky na obálce chceme zachovat - to je poměrně spolehlivé odlišení od ostatních - pestrobarevných tiskovin. To tedy navenek. Obsahové zaměření zůstává stabilní s tím, že plánujeme další tématicky zaměřená čísla, která se objevila již v uplynulém roce a asi se osvědčila.

Nepociťujete taky trochu tu naši starou a věčnu bolest - nedostatek peněz?

Asi není v našem oboru nikdo, kdo by si stěžoval na přebytek peněz a i HIS VOICE se musí ohánět. Ve srovnání s jinými časopisy nemáme asi tak vysoké náklady, ale také máme menší příjmy z reklamy. Mecenášů sponzorujících ochotně nekomerční kulturu zatím u nás není nadbytek, ale světlé výjimky existují. Díky grantu Open Society Fund a Ministerstva kultury jsme mohli vydat také CD HIS VOICE Sampler, který vyšel jako příloha posledního čísla a na němž jsou ukázky z hudby českých autorů a interpretů, o nichž jsme psali. Díky ochotě některých hudebníků se nám podařilo sem zařadit i řadu dosud nevydaných nahrávek.

Jak jste na tom s ohlasem? A kdo vás vlastně (jde přece hlavně o hudbu vyžadující trochy myšlení) čte?

Ohlasy jsou a jsou většinou pozitivní. Snad se můžeme pochlubit, že v poslední době zažíváme příliv nových předplatitelů. Samozřejmě nás čte hodně lidí "od fochu" - muzikanti, studenti hudby a podobně, ale mezi čtenáři se najde široké spektrum lidí věkově i profesně odlišných. Mám pocit, že stále ještě hodně lidí poslouchá hudbu nejen pro zábavu (jak si naříkají někteří kolegové), ale že od ní očekávají i něco víc.

Je tu jakás naděje na expanzi?

To je náš velký cíl! Růst, expandovat až budeme úplně největší… Stále je spousta hudby, o níž bychom chtěli psát a vždy bychom mohli mít pár stran navíc.

Internet využíváte jistě hojně, leč jak?

Na jedné straně Internetem nasáváme informace a rozšiřujeme si obzory. Na druhé straně tyto informace i šíříme prostřednictvím naší stránky www.musica.cz/hisvoice, kde zájemci najdou některé články, obsahy starších čísel a další informace. Stránky dostaly před nedávnem také novou, elegantnější tvář a dalších vylepšení by se ještě měly dočkat.

Závěrem kadence bývá trylek, skladby končívají (někdy) závěrem , byť třeba klamným a většina rozhovorů vrcholí věštbou jasných, slavných zítřků, ale nejsme politici, takže co dodat? I kdyby jen to, kde si lze časopis objednat či zakoupit, (počítejte s tím, že hodně čtenářů Hudby a zvuku žije v zahraničí).

Na slavné zítřky se rozhodně těšíme, protože dokud tu bude nějaká zajímavá hudba (a jsme přesvědčeni, že to bude ještě dlouho), má šanci i náš časopis. Ale k praktickým otázkám… objednat si nás lze přes internetovou stránku www.musica.cz/hisvoice nebo na adrese Hudební informační středisko, Besední 3, Praha 1, 180 00, tel 257 312 422. Aktuální seznam prodejních míst - tj. především v Praze, ale i v Brně, Ostravě a Pardubicích - najdou zájemci též na internetu.

Lubomír Fendrych




Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: