Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.1.2003
Svátek má Radovan




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Současnost původních majitelů Ameriky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Čtyři esa v prezidentském pokeru
 >GLOSA: Čtyři jezdci z apokalypsy
 >PRÁVO: Příběhy české justice (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní jezdci z Apokalypsy
 >PSÍ PŘÍHODY: To bylo leknutí!
 >POLITIKA: Vláda sebevrahů?
 >ZE ŽIVOTA: Říkali si soudruhu
 >MÉDIA: Příklad pro nás?(1)
 >ARCHITEKTURA: Nejužší dům v Praze - výsledky měření
 >HUDBA A ZVUK: His Voice je časopis, který….
 >EKONOMIKA: Spustil prezident Bush dividendovou lavinu?
 >Z KONCERTU: Terezu bych kvůli žádné jiné holce neopustil
 >Rok 2002 a boj o internet u nás
 >ŽIVOT: Kdo jsi bez chibi, smněj se!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
14.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Čtyři esa v prezidentském pokeru
Jan Kovanic

Zítra se počne slavnostní volba hlavy státu. Kandidáty na nového prezidenta nominovaly čtyři strany, každá vybrala své současné eso. Uvidíme, jak uspějí.

Sociální demokraté nominovali nestraníka Jaroslava Bureše (*1954). Tedy je to nestraník dnes - do KSČ vstoupil v osmdesátých letech dvacátého století v čase nastávající perestrojky. Vystoupil po listopadu 1989.

Doktor práv Bureš začínal jako soudce na obvodě, v roce 1991 přešel na tehdejší Nejvyšší soud ČR jako předseda senátu, později zde zastával funkci předsedy občanskoprávního kolegia a poté předsedal Vrchnímu soudu v Praze. Po Motejlovi převzal křeslo ministra spravedlnosti v Zemanově vládě a dotáhl do konce jeho reformy v trestním řízení a soudnictví.

ČSSD vlastně nenominovala své eso. Tím je Miloš Zeman, kterého si zatím ponechala v rukávu. Vytáhla ne snad s králem, ale nenabídla vlastně ani žádnou figuru. Hodnota politické karty jménem Jaroslav Bureš je velká nula, jak už zde dřív poznamenal rotvajler Bart. (Ani na www.cssd.cz není uveden v rubrice "naši lidé", při hledání v "osobnostech strany" neexistuje osoba s příjmením "Bureš" - což je den před volbou prezidenta prapodivné:)

Prezident je ve státě první šajba. Neměla by to být nula.

Komunisté nominovali nestraníka Miroslava Kříženeckého (*1946). Tedy je to nestraník dnes - do KSČ vstoupil v sedmdesátých letech dvacátého století v čase nejtužší normalizace. Vystoupil po listopadu 1989. Ale dodnes ctí Marxe, jehož "neštěstím bylo to, že se ho zmocnilo nejzaostalejší Rusko s asijskoevropským náhledem, se schizoidními tendencemi". Odsuzuje padesátá léta, ale nechce kritizovat celých uplynulých 40 let (1948-1989), protože to by musel jinak "plivnout na svůj život".

Doktor práv Kříženecký byl soudcem čekatelem vojenského soudu, po vstupu do KSČ se stal vojenským prokurátorem. Po sametovce se stal generálním vojenským prokurátorem. Libuje si, že v té době "zabránil teroru" (společně s generálním prokurátorem ČSFR Gašparovičem a generálním prokurátorem ČR Brunnerem) a provinilé lidi stavěl před soud. Tedy provinilé lidi ze 17.11. 1989, kdy začaly dějiny. Protože něco takového jako "komunistické zločiny" neexistuje - ostatně je to vše už dávno promlčeno - a proč by plival na svůj život - a své přesvědčení, že.

KSČ nabízí bývalého vojenského prokurátora a současného obhájce komunistů. Tedy ne, že by své klienty vyhledával, to oni si oblibují jeho. Hájí i pana Srbu, o němž jako obhájce ví nejvíc ze všech lidí na světě a proto - kdyby se stal prezidentem - by mu hned dal milost a naopak by prosadil, aby státní zástupce z tohoto případu "šel od válu" - inu je vidět, že to prokurátorství a komunismus se mu silně zadřely pod kůži!

Prezident je ve státě první šajba. Neměl by to být komunistický prokurátor.

Lidovci nominovali svého člena Petra Pitharta (*1941), který chce své členství v případě zvolení pozastavit. Tedy lidovec je to dnes - první strana, do které vstoupil, byla v šedesátých letech dvacátého století v čase politického oteplení KSČ. Tehdy se stal známý jako publicista a esejista (redaktor časopisů Univerzita Karlova, Literární Listy, později Listy). Z KSČ vystoupil po okupaci sovětskými vojsky v září 1968. Svůj mladický prohřešek si později odpracoval - byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V roce 1989 spoluzakádal Občanské fórum. Po jeho rozdělení putoval se stejnou partou zkratkami OH, SD, SD - LSNS, než zakotvil u KDU-ČSL.

Doktor práv Pithart působil po ukončení Právnické fakulty UK na škole dál - jako asistent a posléze odborný asistent až do roku 1971. Pak mu ještě krátce dovolili dělat podnikového právníka, než ho vysvlékli do montérek. Alespoň měl víc času na psaní esejů... Po revoluci byl premiérem České republiky v rámci federace. V současnosti zastává druhou nejvyšší funkce v zemi - předsedu Senátu, takže má jisté předpoklady učinit i ten poslední krok na nejvyšší stupínek.

Lepší je polepšený komunista ze šedesátých let, než kariérista Bureš či nepolepšený marxista Kříženecký - jenže zase tady v tom disentu a i v politickém působení 90. let se ukazuje Pithartovo ("Podivenovo") prosudeťácké cítění. Možná ani ne vyloženě "pro" něco, ale spíše "smířlivecký" postoj ke každému problému - připomínám jeho slyšení růstu trávy protikomunistických procesů a dvojdomkářství se Slovenskem. Ostatně v této krizi osvědčil svou neschopnost jednat! Stejně (ne)jednal i v době, kdy jako končící český premiér mohl v roce 1992 rozhodnout o Temelínu. Rozhodl se bojovně - problém schválit/pozastavit hodil na krk další vládě! Inu - "rozhodný Péťa".

Prezident je ve státě první šajba. Neměl by to být ospalý méďa.

Občanští demokraté nominovali svého člena, expředsedu a zakladatele Václava Klause (*1941). První strana, do které vstoupil, byla ODS, kterou též založil. Spoluzakládal i Občanské fórum, kam zpočátku vstoupil jako odborník - nestraník. Za OF byl též ministrem financí, po rozpadu státu se stal prvním premiérem samostatného Česka, později předsedou Poslanecké sněmovny.

Profesor Klaus vystudoval na Vysoké škole ekonomické v Praze obor ekonomiky zahraničního obchodu, v dobách oteplení studoval ekonomii i v zahraničí - v Itálii (1966) a v USA (1969). Dlouho pracoval ve Státní bance Československé, nejznámější je jeho působení v Prognostickém ústavu ČSAV.

Václav Klaus není na rozdíl od svých rivalů právník. Liší se od nich i tím, že nikdy nebyl v KSČ a tím pádem není zatížen hříchy minulosti. Zato je vinen hříchy novými. První byl, že nepožadoval deregulaci nájmů hned v roce 1990. Druhý hřích, že po přechodu na novou daňovou soustavu se kasal tím, jak máme nízké daně - a mezi daně nepočítal nucené zdravotní a důchodové "pojištění", u kterého ale neplatí, že dostanete podle toho, kolik jste platili, ale podle nějakých zlodějských tabulek.

A pak je tu jeho hlavní hřích: Václav Klaus je vynálezcem "pravicového bolševismu", podle kterého "vítěz bere vše". Snaží se i prosadit ideu "jednou vítěz, vždycky vítěz". (To mohlo fungovat uvnitř strany, u voličů ne.) Ten bolševismus jde až tak daleko, že v ODS existovala jen jedna většina: Klaus sám! Buďto o ní demokraticky své spolustraníky přesvědčil, anebo ji přikázal. Například když si hloupá členská základna vybrala kandidáta na starostu nebo senátora zrovna z osob, které nebyly Klausovými oblíbenci, přišel příkaz seshora: Toho ne, onoho! Když pak onen (Kasl, Jirásková) ve veřejné konfrontaci nebo časem neuspěli, nikdy Klaus svou chybu nepřiznal. S tím souvisí i Klausova slabost pro silné muže typu pánů Mečiara a Miloševiče.

Avšak zase při výběru nového předsedy Václav Klaus neukázal na svého zástupce (jako Zeman na Špidlu) a nechal skutečně rozhodnout sněm. Jenže to už ODS vyhlásila pana profesora jako svého kandidáta na prezidentský úřad. Ale opět klausovským stylem - zrovna teď by pro Klause hrála přímá volba, a to jednokolová, změňme tedy ústavu! Změňme ústavu, ne proto, že je to potřeba, ale protože to vyhovuje Klausovi. Takže nevím, jak by takový prezident naši ústavu ctil a zachovával.

Prezident je ve státě první šajba. Neměl by to být samolibý samovládce.

Zítra nás čeká volba prvního českého prezidenta. Ze čtyř "es", které jsem představil, bych si asi nevybral. Kdybych si už musel vybrat, pak se skřípěním zubů Klause. Protože Klaus je také pozapomínaným otcem nového českého státu a za mírový rozchod se Slovenskem by měl dostat Nobelovu cenu míru! A také, jak už napsal Gentleman: "Zvolení exkomunisty bych vnímal jako zvolení pedofila, který si řádně odpykal trest za svou úchylku, do čela konfederace dětských a mládežnických organizací."

Jenže u pokeru jedno eso nestačí. Záleží na všech kartách. Možná příště budeme hrát jinou hru podle jiných pravidel a budeme volit prezidenta přímou volbou. V tom případě bych teď nejspíš volil senátorku ODA Jaroslavu Moserovou.

Jenže Moserová to ani pak nevyhraje. Ani Klaus. Přímou volbu na prezidenta přece musí vyhrát nejchytřejší a nejlepší muž tohoto národa: senátor Vladimír Železný!

A pak bude moci udělit amnestii - sobě...

Psáno v Praze dne 12. ledna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: