O vztahu našeho Barta ke kocourům jsou pravidelné čtenáři dobře zpraveni. Všímám si ale i jiných psů a jiných kocourů - právě dnes jsem měl příležitost tyto jevy pozorovat na návštěvě u přátel.
Mají doma pejska původu pouličního, nalezence skutečně nalezeného, na ulici pohozeného - když ho přinesli domů, maličkého, zuboženého, ukázalo se, že nikdy neviděl schody, musel se učit do schodů a ze schodů běhat! Nuže, tento pejsek jménem Adam žije v družné symbióze s kocourem, tedy, omlouvám se, s kočkou, její jméno mi uniklo. Ta žije v domácnosti svým kočičím životem, přichází a odchází kdy se jí zlíbí, ochomejtá se kolem nohou, uvelebí se na klíně a pak zase odkráčí.

Adama toleruje a dokonce je k němu natolik velkomyslná, že mu dává jakýsi prostor k sebeklamu, že on je v domácnosti pánem. Jakmile ovšem Adam překročí jisté meze úcty, dostane ťafku přes čumák.
Seděl jsem s přáteli u stolu a obě zvířata se tiše a vlídně pohybovala kolem nás.
Najednou do Adama vjel jakýsi nový život,naježil se, začal vrčet, najednou z něho byl bojovník připravený k urputnému zápasu. Podotýkám, že kočka stála dva kroky od něho.
Sledoval jsem směr jeho pohledu. Ano, Adam se díval oknem ven, na hřeben střechy protějšího domu, a po hřebeni se špacíroval nestydatý černý kocour! Chodil sem a tam a naparoval se a tvářil se, že mu střecha a celý dům střechou přikrytý patří. Třeba mu i patřil.
Netušil, že je předmětem přísné pozornosti šelmy šelmovité, pejska Adámka, nalezence, který se ještě nedávno bál chodit po schodech.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: