Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.1.2003
Svátek má Radovan




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Současnost původních majitelů Ameriky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Čtyři esa v prezidentském pokeru
 >GLOSA: Čtyři jezdci z apokalypsy
 >PRÁVO: Příběhy české justice (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní jezdci z Apokalypsy
 >PSÍ PŘÍHODY: To bylo leknutí!
 >POLITIKA: Vláda sebevrahů?
 >ZE ŽIVOTA: Říkali si soudruhu
 >MÉDIA: Příklad pro nás?(1)
 >ARCHITEKTURA: Nejužší dům v Praze - výsledky měření
 >HUDBA A ZVUK: His Voice je časopis, který….
 >EKONOMIKA: Spustil prezident Bush dividendovou lavinu?
 >Z KONCERTU: Terezu bych kvůli žádné jiné holce neopustil
 >Rok 2002 a boj o internet u nás
 >ŽIVOT: Kdo jsi bez chibi, smněj se!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
14.1. PSÍ PŘÍHODY: To bylo leknutí!
Ondřej Neff

Bart chápe význam určitých objektů: Jakmile beru do ruky čepici nebo klíče, raduje se a třeští kolem mě, skáče a tančí. Kupodivu ho zajímá i fotoaparát. Je však předmět, který nenávidí. Je to kufr.

Kufrů si užil. V pátek odlétala moje dcera Irena do Minnesoty. S velkou nedůvěrou pozoroval její kufr, obcházel ho a očichával, tvářil se starostlivě a pořád po mně pokukoval. Zoufal by si, kdybych chtěl Ireně do kufru přibalit svetr!

Přes sobotu a neděli se vzpamatoval a dnes jsem mu dal mimoděk další ránu.
Vytáhl jsem... ne kufr, ale velkou tašku. Bart vytřeštil oko. Schlípl a kdyby měl oháňku, zatáhl by ji daleko, daleko mezi nohy.
"Barte, já nikam nejedu," chlácholil jsem ho. "Ponesu staré noviny do kontejneru."
Vím, že je zbytečné s Bartem takto komunikovat. Pes rozumí mnoha slovům, ovšem důvěru má jen v to, co vidí zrakem a co čichá čichem. A zrakem viděl a čichem čichal tačku, kufrovu rodnou sestru , svého nepřítele, můru jeho života.

Podezíral mě, že jsem Irenu poslal napřed a teď pojedu za ní a už nikdy, nikdy se nevrátím - z čehož mě ostatně podezíral už dávno. A v jednom případě se mu to dokonce splnilo.

"Tak pojď se mnou," řekl jsem mu, abych ho usmířil.
Doprovodil mě tedy ke kontejneru. Měl z toho radost, ovšem ostražitost neztratil a uklidnil se teprve poté, co jsem nepřátelskou tašku uložil do skříně. Kdybych ji rozřezal na kusy a dal mu ji k sežrání, bylo by to lepší, o tom nepochybuji. Tak daleko ale moje starost o jeho duševní pohodu nesahá.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: