Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 15.1.2003
Svátek má Alice




  Výběr z vydání
 >TÉMA:Eurogruša a český čert.
 >GLOSA: Imunita, pro spravedlnost a důslednost.
 >POLITIKA: Volby nebo konkláve
 >NÁZOR: Volte prezidenta tak, abyste se nemuseli sami za sebe stydět
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přistání Boeingu na letišti v L.A. aneb Vytvoř p...!
 >PSÍ PŘÍHODY: Zdržovací čmuchání
 >MROŽOVINY: Irácká válka
 >TÉMA: Kam až zajdou odboráři?
 >NÁZOR: Moje matematika při prezidentských volbách.
 >PRÁVO: Příběhy české justice (2)
 >OHLAS: Ještě k potížím s píárkem
 >EKONOMIKA: Dluhopisy budou dobrá investice
 >HISTORIE: Proč byl zavražděn Cyril Musil
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Evropské hospodářství: zemědělství (mapa)
 >ZDRAVÍ: Zrzaví lidé vnímají bolest intenzivněji

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
15.1. PSÍ PŘÍHODY: Zdržovací čmuchání
Ondřej Neff

Svět zkoumám především zrakem, nikoli čichem, jako Bart. Zrakem ale sleduji, jak Bart zkoumá svět čichem a moudrý z toho nejsem. Předpokládám, že svět je poznamenán informacemi z Bartova hlediska zajímavými v nějakém logickém sledu. Více informací je na patníku než uprostřed silnice, abych to vyjádřil na snadno pochopitelném příkladu. Ovšem kdybychom rozšířili měřítka a zvětšili plochu záběru, měly by bát informace obsaženy více méně rovnoměrně.

Takže zase zúžím měřítka: podél vyhlídkové cesty Mrázovka je spousta patníků , sloupků, rohů, výčnělků. Proč Bart běží někdy sto, dvě stě metrů nevšímavě a proč ho zaujme právě tento a ne jiný patník?

Budiž, já v novinách taky nečtu sportovní stránky, každého nezajímá všechno. Tedy jinak.

Vyjdeme z domu, přejdeme palouk či parčík před hotelem Blaženka a zamíříme k hotelu Mövenpick. Bart běží, co mu vodítko dovoluje, a zastavuje se u kontejnerů na tříděný obsah, kde si čte. Chápu. Ovšem když jdeme zpátky, když se vracíme domů, mine nevšímavě kontejnery a začne studovat centimetr po centimetru velikou plochu parčíku!

Že by objevil něco mimořádně zajímavého? Nikoli, mne neoklame, vždyť to tak dělá sedm let.

Je to zdržovací taktika. Vidí, že vrátka jeho fešáckého kriminálu jsou v dohledu a tak chce oddálit chvíli, kdy překročí práh, sice bez náhubku, ale ocitne se na té nesprávné straně plotu, tam, kde není ani jiskra naděje, že potká jedlého psa.

Tak pojď, Barte, čeká nás snídaně. A kus žvance, to je útěcha bytosti držené v nesvobodě.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: