Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 21.1.2003
Svátek má Běla




  Výběr z vydání
 >KONFLIKT: Zabíjení v Iráku - optimistická varianta
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pohotová záchrana
 >POLITIKA: Jak to bylo s hlasováním o Iráku a s novou volbou prezidenta
 >POLITIKA: Titáni a Titáni české politiky
 >POOHLÉDNUTÍ: Čínský vzor budování socilalismu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Od srdce ke karetní hře
 >PSÍ PŘÍHODY: Pocity starého bojovníka
 >POLITIKA: Vládní podpora vstupu do EU -proč?
 >ARCHITEKTURA: Nová stavba v centru Prahy a třetí kvíz pro vás
 >HUDBA A ZVUK: A+A neboli architektura & akustika
 >EKONOMIKA: Americké společnosti oznamují čtvrtletní výsledky
 >NÁZOR: Bohatá musí rezignovat!
 >ŠKOLSTVÍ: Prvňáčci
 >LITERÁRNO: Sexuální obtěžování a salto mortale
 >FEJETON: Úterý

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
21.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Pohotová záchrana
Jan Kovanic

Když se stane něco se zdravím vašeho bližního nebo s vaším vlastním zdravím a je to mimo ordinační hodiny běžných lékařů, obracíte se na lékařskou pohotovost. Tu jsou vždy připraveni profesionálové s patřičným vybavením, aby vám mohli poskytnout tu úplně nejprvnější pomoc, než vás předají do rukou specialistů. Alespoň takovou jsem měl kdysi představu. Tato představa však byla časem nabourána několika osobními zážitky.

Jeden z těch zážitků se týkal synka, který ve věku asi tří let sebral v nestřeženém okamžiku v parku z asfaltového chodníčku nějaké červené bobulky (možná - neviděl jsem to, ale po jeho průchodu ze země zmizely), snědl je (možná - neviděl jsem to, ale na otázky se jen divně usmíval, jako by udělal něco nepatřičného a mlčel) - a byly (možná) jedovaté (třeba tam děcka neotrhala a neodhodila to jedovaté svinstvo, co v parcích roste a jenom tam někomu upadl hrozének rybízu od svačiny). Přes všechna "možná" jsem s ním přesto pospíchal na dětskou pohotovost. Tam mu poskytli okamžitý servis: Doktor vyplňoval příjmový protokol, současně sestra vyplňovala jízdní příkaz a během několika minut mu zachránili život: Sanitka nás svezla do nemocnice, kde synkovi vypumpovali žaludek.

Představoval jsem si, že je k tomu potřeba nějaký složitý přístroj - je to ale šlauch s trychtýřem, do kterého se naleje teplá voda, šlauch se zastrčí do krku do koláčové dírky, trychtýř se zvedne a hydrostatický tlak promeje žaludek. Toto sofistikované zařízení na pohotovosti neměli. Kdybychom jeli rovnou do nemocnice, ušetřili jsme aspoň čtvrthodinu...

Příště jsme už jeli rovnou.

Další zážitek se týkal přímo mě: Opřel jsem se rukou o sklo ve vchodových dveřích, které bylo o milimetřík slabší, než mělo být. Ruka prošla, ale jistá škoda byla učiněna do hrany dlaně a ta nepěkně krvácela. Nebylo to na umření, centimetrová ranka, ale hluboká. Žena mi ruku pečlivě zafačovala, obvaz ránu sevřel, takže jsem přestal krvácet. A poslala mne na pohotovost - byla neděle, tři hodiny odpoledne. Za dvacet minut jsem tam byl. A čekal snad hodinu: Měli tam frmol. Po hodině jsem přišel na řadu. Sestra mi rozvázala ruku, doktorka se podívala na ránu a pravila: To se musí šít. Tolik jsem věděl taky a byl na to připraven, naše známá paní doktorka (očařka) si na svůj mlejn vždycky brala šitíčko a už hodně chalupářského lidu zacelila. Na pohotovosti však nebyla žádná očařka ani žádné šitíčko. Napsali uctivé doporučení na chirurgii do nemocnice a zavázali ruku. Jenže ne tak pečlivě amatérsky jako má žena, ale profesionálně pohotovostně - takže obvazem začala prosakovat krev.

V půl páté jsem nasedl na autobus MHD a před pátou už klepal na vrata nemocnice. Na chirurgii měli frmol, přišel jsem na řadu asi až za hodinu. Takže někdy kolem šesté jsem se dostal do rukou pana doktora. Podíval se na tu ránu a řekl: "Kdy se vám to stalo?"

Odvětil jsem: "Ve tři hodiny, pane doktore."

"A proč jste s tím hned nepřišel?"

"Ale já jsem s tím hned přišel!"

Doktor nic neříkal a ránu mi sešil. Kdybych jel rovnou k němu, ušetřil jsem hodinu a půl.

Ovšem toto se dělo za dávných časů totality. Třináct let po obnovení demokracie však prezident lékařské komory David Rath říká: "...ordinace lékařských pohotovostí jsou špatně vybavené. Sedí tam lékař, má jeden starý fonendoskop, rozvrzanou židli, tlakoměr a kufřík, který obsahuje jen nejnutnější léky. Jít v současnosti na pohotovost s vážným onemocněním, to je o strach." (Hospodářské noviny 14.1.2003)

Inu, musím s panem prezidentem českých lékařů souhlasit a souhlasím i s jeho návrhem, aby se "pohotovosti" přesunuly rovnou do nemocnic. Jenom si neodpustím poznámku - o lékařském svazu jsem slyšel vždy, jenom když požadoval pro své členy zvýšení platů - třeba právě pro ty zbytečné pohotovostní lékaře až na 500 Kč/hod. Nikdy jsem neslyšel něco, co by bylo ku prospěchu pacientů. Snad až teď.

No, uvidíme. Snad to v nemocnicích bude lepší. Aby to pak nebylo jako s tou lyžařkou či sáňkařkou, kterou pan špindlerovský doktor třináct hodin "pozoroval", jak po úrazu vnitřně krvácí, až ji museli převážet nejdřív do Jilemnice a pak vrtulníkem do Liberce, kde ji pohotově po dvou dnech zachránili...

Samozřejmě děkuji všem lékařům lidí, kteří to umějí a mockrát mi a mé rodině už pomohli. Ti ať berou třeba sto tisíc měsíčně. Ale doktoři, kteří lékařsví jen předstírají, ti by měli (jak to napsat slušně) být odpovědni za případné reklamace i odchodem z profese.

K tomu jenom otázka: Jací lékaři budou na těch nemocničních pohotovostech? Ti, co neumějí zavázat ránu a rozeznat vnitřní zranění? A kam pak budou odesílat své pacienty?

Psáno v Praze dne 19. ledna 2003

Pozn: Mohl by z toho být i dojímavý televizní seriál...
Viz i Zdravotnický příběh s cirkulárkou (20.12 2001)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: