Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 21.1.2003
Svátek má Běla




  Výběr z vydání
 >KONFLIKT: Zabíjení v Iráku - optimistická varianta
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pohotová záchrana
 >POLITIKA: Jak to bylo s hlasováním o Iráku a s novou volbou prezidenta
 >POLITIKA: Titáni a Titáni české politiky
 >POOHLÉDNUTÍ: Čínský vzor budování socilalismu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Od srdce ke karetní hře
 >PSÍ PŘÍHODY: Pocity starého bojovníka
 >POLITIKA: Vládní podpora vstupu do EU -proč?
 >ARCHITEKTURA: Nová stavba v centru Prahy a třetí kvíz pro vás
 >HUDBA A ZVUK: A+A neboli architektura & akustika
 >EKONOMIKA: Americké společnosti oznamují čtvrtletní výsledky
 >NÁZOR: Bohatá musí rezignovat!
 >ŠKOLSTVÍ: Prvňáčci
 >LITERÁRNO: Sexuální obtěžování a salto mortale
 >FEJETON: Úterý

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
21.1. PSÍ PŘÍHODY: Pocity starého bojovníka
Ondřej Neff

Tentokrát v tom byl Bart úplně, ale doslova ÚPLNĚ nevinně! Ani u toho nebyl, však se podle toho tvářil. Ležel pod stolem, bradu položenou na tlapě, a poslouchal, co si pán povídá s návštěvou. Návštěva pila kafe a vyprávěla, dosud plná čerstvých prožitků.

"Náš Kašpárek se popral! Poprvé v životě se popral!" Kašpárek je německý ovčák.
No jo, popral, jednou to muselo přijít, táhne Bartovi hlavou.

"Napadli ho dva psi: jeden rotvajler, a druhý ovčák, fena!"
No jo, to je dycky. Vypráví ten vod napadenýho, myslí si Bart.

"Ten rotvajler ho kous do ucha a fena šla odzadu a kousla ho do slabin!"
Do ucha... to je úroveň. Měl jít po krku. Rovnou do krku. Ucho je na prd. Mě kousnula do ucha doga... má prd skus, ta doga. Ani mi to ucho pořádně neprokousla, jen málo, na dva štychy. Doga srabácká!

"Já nevěděl, kam tam sáhnout!"
Nejlíp nikam, milej pane. To stačí kousnout a prst je v čudu, nebo dočista sežranej. To se pak pes dostane do týví Nova.

"Tak jsem ho popad za slabiny, toho rotvajlera, a táhnul. Paní od tý vlčandy ji tahala za ocas. Tak se pustili"
Pustili... Ty byli nějaký měkký. Za slabiny... To mě pán jednou popad za koule, to byla bolest, panečku. Ale nepustil jsem ho, hajzla, černýho chlupatýho jedlýho psa.

"Zkrátka, bylo to strašný!"
Strašný? Milej pane, to bylo normální, pomyslel si Bart. Vstal, hlavou drcnul do desky stolu, rozlil návštěvě kafe a šel si lehnout někam jinam, kde nebude poslouchat laické žvásty o jeho milovaném zaměstnání.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: