Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 28.1.2003
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >KONFLIKT: Mají McDonald's a Saddám něco společného?
 >SPOLEČNOST: Opravdu nebezpečná nezaměstnanost
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Rizika války
 >POLITIKA: Co je to federalismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nostalgie bez nostalgiků
 >PSÍ PŘÍHODY: Baskervilský čokl za našimi humny
 >HARAŠENÍ: Vy naše roztomilé dámy, ...
 >HUDBA A ZVUK: Dvořák méně známý…
 >HARAŠENÍ: Odborný posudek na Ferdu mravence z hlediska vztahů mezi pohlavími
 >ZE ŽIVOTA: Jeden nepěkný zážitek se zdejší minoritou...
 >ARCHITEKTURA: Velký mág Jan Kaplický má novou českou monografii
 >EKONOMIKA: Lednový efekt se nekonal
 >DVĚ VOLBY: Taškařice nebo smutek?
 >BRNĚNSKÝ ŽIVOT: Že by v Brně obecní dotace do první fotbalové ligy?
 >NÁZOR: Kdo by měl odejít z ČD ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
28.1. KONFLIKT: Mají McDonald's a Saddám něco společného?
František Rouček

Svým způsobem zažíváme velmi zajímavé chvíle: USA připravují policejně - vojenskou razii v Iráku a na politické scéně díky tomu každý den pokračuje souboj Evropanů a Severoameričanů o Saddáma ukrutného. Jedná se o souboj symbolů a politických vášní, aneb vůbec se nejedná o lidská práva, ani o zbraně hromadného vraždění. Je to znepokojivý stín do budoucnosti. Doufejme, že USA Irák přece jen obsadí.

Cílená americká protiirácká kampaň je učebnicovým příkladem politické přípravy obyvatelstva na válku, o které bylo rozhodnuto již z principu… Obdobným způsobem bývají motivovány i protesty a sklobijácké manifestace proti řetězcům bufetů McDonalds. Saddám a McDonalds mají jedno společné: jsou symbolem něčeho, čeho se někteří lidé bojí, čím opovrhují.

Saddám je absolutně úspěšný diktátor, protože dokáže přežít své porážky, ponížit se, slíbit úplně všechno, ale také kdykoliv cokoliv porušit. A kohokoliv zavřít nebo zastřelit, nařídit masakrování nepřátel i chemickými zbraněmi. Je schopen absolutně všeho. Proč? Protože ví, že jediné, na čem záleží, je moc. Saddám je symbolem a prototypem úspěšně žijícího zla živeného ropou.

McDonald's je pro odpůrce symbolem a prototypem moderní verze uniformity a umělohmotné kultury amerického stylu. Přitom jsou pod "mekáčskou" značkou skryty jen obyčejné bufety. Jejich manažérské řízení vyšperkované unifikovaným a hygienicky slušným řádem je to jediné, co je zpočátku odlišovalo od jiných bufetů kdekoliv na světě. McDonald's stále zůstává světovým lídrem v rychlonacpávání žaludků, ale vděčí za to jen ohromnému náskoku z minulosti. Z téhož důvodu jsou protesty proti globalizaci zaměřeny na McDonald's a většinou míjejí obdobné, ale novější bufetové řetězce - např. Wendy's či firmu Tricon Global Restaurants, provozovatele sítí Taco Bell, Pizza Hut a KFC.

Zlikvidujme symbol

Na rozdíl od jiných diktátorských režimů Saddámův režim se stal postupně symbolem protiamerického odporu. A celkem úspěšným zesměšňovatelem OSN. Proto již 12. září 2001, den po slavném leteckém atentátu, byl Irák cílem americké protiteroristické kampaně: Tehdy ještě nikdo z vládních představitelů neukázal prstem na pravděpodobné osnovatele zločinu. Pouze bývalý ředitel CIA James Woolsley v televizi prohlásil, že podle jeho názoru je za celou akcí Saddámův Irák.

Téhož dne v komentáři Faisala Bodiho v deníku Guardian bylo napsáno, co považuji za klíč k dnešku: "Od roku 1991 zahynul v důsledku amerických sankcí proti Iráku a na důsledky použití ochuzeného uranu milion dětí. Neví se, zda zamýšleli útočníci zastavit ve Spojených státech veškerou leteckou dopravu, ale alespoň na den dali Spojeným státům pocítit to, co musí v bezletové zóně nad svým územím dodržovat Irák."

V tomto komentáři je základ protiirácké kampaně. Kromě konkrétních teroristů existuje i širší agresivní protiamerická základna, která by měla být vymícena bez ohledu na to, zda momentálně byla zdrojem teroristického útoku. Saddámův režim se postupně stal symbolem arabského (islámského) odporu proti USA a jejich spojencům. Budiž proto odstraněn.

Dobře to vystihuje článek v Hospodářských novinách dne 13. září 2001 (Od Bushe se čeká rychlá a tvrdá reakce, Tomáš Klvaňa), kde se mj. praví: Že by situace za jistých okolností mohla narůst do nezvládnutelných rozměrů, naznačil včerejší výrok bývalého bezpečnostního poradce prezidenta Reagana Richarda Pearla. "Nevíme, kdo jsou teroristé, ale víme dobře, jaké státy je podporují," řekl Pearl. Jmenoval Írán, Irák, Afghánistán, Súdán a další. Noční projev prezidenta Bushe po útocích napověděl, kudy se ubírá jeho uvažování: "Nebudeme dělat rozdíly mezi teroristy a těmi, kteří je chrání," uvedl prezident.

V zásadě měl Bush pravdu. Je třeba pod záminkou likvidace terorismu odstranit i dlouhodobé zdroje destabilizace.

Změna kategorizace

Později došlo k posunu v kategorizaci nebezpečnosti Saddámova režimu. Ukázalo se, že Irák nepatří k zemím, které poskytovaly bin Ladinovi základny. Proto byla jeho hrozba překvalifikována na centrum zla a ochotného uživatele zbraní hromadného vyvražďování, který musí být zničen dříve, než může s těmito zbraněmi okolní svět vydírat.

Půl roku po 11. září, když přednášel prezident Bush rezolutní projev o stavu Unie, informoval, že se rozhodl spojit válku proti terorismu s rozhodným úsilím izolovat nebo svrhnout teroristické státy, které obchodují se zbraněmi hromadného ničení - biologickými, chemickými a jadernými. Identifikoval to jako společnou hrozbu Spojeným státům i světu. Z praktického hlediska projev byl zaměřen proti Iráku. Severní Korea je bezvýznamná svou vzdáleností od USA, defenzivním postavením a hospodářsko - surovinovou neatraktivností. Naopak geograficky a surovinově je Irák jedním z klíčů k Blízkému východu.

Hranice války byla překročena

Tím, že byl Saddám nucen splnit rezoluci OSN a vypracovat podrobnou zprávu o zbraních hromadného ničení, USA získaly prostor pro přípravu vojenské akce - nesplnění všech požadavků OSN by k vojenské operaci opravňovalo. Není důležité co skutečně zpráva obsahuje. Jistě bude neúplná. Cílem je tak dlouho jednat o Iráku v OSN, aby se zásah USA v Iráku stal očekávanou samozřejmostí. Zásah se psychologicky legalizuje již diskusí o tom, zda je zásah nutný. Zásada psychologie davu: O čem se hovoří je reálné. Díky široké diskusi je americký útok na Irák již vnímán jako samozřejmý (neodvratný).

V nejhorším případě může dojít v mezinárodním kontextu ke dvojímu výkladu rezoluce OSN. Podle americké verze Irák rezoluci OSN č. 1441 nesplní a musí být potrestán a není třeba další rezoluce OSN, která by dala souhlas k útoku na Saddáma.

Podíl na kořisti

Z lidského hlediska je obsazení Iráku rozumné řešení. Bude ukončena krutovláda v Iráku a zlikvidován agresivní režim, který je jen sankcemi OSN držen na uzdě, až se ocitl ve vojensky méněcenném postavení. Ale tím veškerá pozitiva končí. Protože na světě jsou desítky autoritativních a diktátorských režimů, protože mnohé státy světa, které nepatří do klubu mocností, se také snaží získat pojistku pro budoucnost formou zbraní hromadného ničení.

Proto mimo USA ostatní stálí členové Rady bezpečnosti OSN, a tím i členové klubu G8 (a obecně evropské státy), při rozhodování zda podpořit americkou akci v Iráku neřeší otázku oprávněnosti zásahu, ale zda souhlasit s útokem, protože tím otevřou Američanům vyšší profit v oblasti Blízkého východu. Američané proto musí poskytnout protihodnotu - především Číně, Rusku a Francii. Ale jsou v nevýhodném postavení - Američané jako protislužbu poskytnou nějaké ústupky a výhody na politickém i ekonomickém poli, ale ty budou jen dočasné, zatím co vliv USA v Iráku se předpokládá jako dlouhodobý.

Zvláště pro Francii a Německo je americký útok na Irák jednou z mála možností jak zviditelnit svoji samostatnost v rozhodování, zvláště proto, že zisk obou států z podpory USA bude zanedbatelný. Francie protestuje programově, protože se nikdy nesmířila se svým druhořadým mocenským postavením.

Mír pro Irák?

Francie a Německo uznávají, že Bushův cíl odstranění Saddáma Husajna a odzbrojení Iráku by bylo nejlepší řešení v ideálním světě. Ale současně tvrdí, že za nynějších okolností je zadržování jeho moci za pomoci inspektorů naprosto přijatelným druhým řešením, zdůraznil v těchto dnech v komentáři The New York Times. To je sice pravda, ale protože dochází k přerozdělování moci ve světě, pravdu mají pragmatické USA. Kdo bude mít největší vliv na Blízkém východě bude mít daleko menší mocenské problémy v dalších desetiletích.

Noví východoevropští členové NATO podporují USA, protože cítí, že jsou na cestě do integrované EU jen trpěnými, nezvanými hosty. Proto nevěří v mírotvorné blafání západoevropských politiků a podporují USA v protisaddámovské kampani. Spoluúčastí mohou více získat než ztratit. Východoevropané mají také svoji vlastní zkušenost s autoritativním socialistickým režimem. Konzervativní vlády Španělska, Itálie a Austrálie jsou také při USA. Není náhodou, že tyto státy mají velké problémy s přistěhovalectvím z islámských zemí. Americký pořádek je jim bližší než bezkoncepční EU-tolerance.

Pro konzervativce obecně je Saddám symbolem akceschopného zla pupeční šňůrou spojeného s ropou. Likvidace Saddáma pro ně znamená vítězství tzv. demokratické kultury. Pro liberální pochybovače je důležitá otázka, zda americká verze demokratizace je univerzální nebo účelová. Pro tyto pochybovače američtí vojáci doplnili symbol McDonalds.

Souboj dvou symbolů

Protiváleční humanisté tvrdí: Chemický deratizátor nepřátel diktátor Saddám bagdádský má právo dál terorizovat obyvatele Iráku, protože zbytek světa tím neohrožuje. Druhý výklad útoku na Saddáma zní: mezinárodní společenství je zatěžováno Saddámovým režimem tak dlouho, že jeho likvidace je dobrá pro lid Iráku, pro politickou situaci na Blízkém východě i pro stabilizaci ekonomických stimulů v rámci G8, ale i nepřejícně žárlivou Evropu obecně.

Americká ekonomicko - politická kultura ztělesňovaná fenoménem McDonald's podle protiválečných protestantů vnucuje mezinárodnímu společenství svůj (ekonomicky pro USA výhodný) pohled na svět. Využívají svého potenciálu ke kulturnímu a ekonomickému zahlcení konkurentů svými prefabrikovanými výrobky. Podle příznivců zásahu USA mají právo jít příkladem proti křiklavému porušování mezinárodních a lidských práv (Saddámův režim opakovaně užíval zakázaných chemických zbraní hromadného vyvražďování), protože k tomu má dostatek prostředků.

Pravda je někde uprostřed: z dlouhodobého hlediska USA na likvidaci Saddámova režimu mohou vydělat, ale vydělají na tom především obyvatelé Iráku, ale i evropští odpůrci zásahu, protože oblast Blízkého východu bude mít o něco blíže ke stabilitě v politické oblasti, ale také dojde k dlouhodobé stabilizaci a k nižším cenám na trhu s ropou.

Proto by řidiči tanků a letci z říše McDonald's měli mít v tažení proti říši Saddáma ukrutného rozsvícenou na semaforu politiky zelenou.

P.S.

Autor upozorňuje, že není příznivcem amerických bufetů. Navštívil McDonald's pouze jednou v životě, a to pracovně, protože má raději české gulášové blafy zalité českým pivem.

František Roček




Další články tohoto autora:
František Rouček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: