Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 28.1.2003
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >KONFLIKT: Mají McDonald's a Saddám něco společného?
 >SPOLEČNOST: Opravdu nebezpečná nezaměstnanost
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Rizika války
 >POLITIKA: Co je to federalismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nostalgie bez nostalgiků
 >PSÍ PŘÍHODY: Baskervilský čokl za našimi humny
 >HARAŠENÍ: Vy naše roztomilé dámy, ...
 >HUDBA A ZVUK: Dvořák méně známý…
 >HARAŠENÍ: Odborný posudek na Ferdu mravence z hlediska vztahů mezi pohlavími
 >ZE ŽIVOTA: Jeden nepěkný zážitek se zdejší minoritou...
 >ARCHITEKTURA: Velký mág Jan Kaplický má novou českou monografii
 >EKONOMIKA: Lednový efekt se nekonal
 >DVĚ VOLBY: Taškařice nebo smutek?
 >BRNĚNSKÝ ŽIVOT: Že by v Brně obecní dotace do první fotbalové ligy?
 >NÁZOR: Kdo by měl odejít z ČD ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
28.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Rizika války
Jan Kovanic

Bude vojna, bude, a Američané ji přes všechna rizika vyhrajou. Rizika jsou značná, o některých jsem se zmínil už před čtyřmi měsíci. Další z rizik je, že může být zabito desetitisíce Američanů, statisíce mohou být zraněny. Irácké (arabské!) ztráty však mohou být řádově vyšší. A tím i panarabská nenávist vůči všemu euroatlantickému.

Za největší riziko považuji možné zatažení Izraele do války. Při tom může dojít k použití zatím virtuálních izraelských jaderných zbraní nebo ke zničení židovského národa. Nebo k obojímu.

Dosud málo se psalo o dalším riziku - nutnosti po nějakou dobu Irák okupovat, tak jako Německo a Japonsko po 2. světové válce. Jsou s tím Američané srozuměni? Bude na to mít americká vláda peníze a americká veřejnost dlouhotrvající vůli? Nějaká dohlížecí jednotka bude muset být na místě možná ještě několik desítek let! Mělo by to být formou mezinárodního dohledu, podobně jako na rozděleném Kypru. Nemělo by jít o charakter nacionální či náboženský, jako je tomu v případě britských jednotek v rozděleném Irsku. Možná by bylo vhodné už dnes shánět podporu OSN pro tuto poválečnou dobu.

Ale zatím se všichni připravují na válku či proti válce, co bude rok poté se raději nezmiňuje. Nuže, podívejme se na dnešek:

Celé dva měsíce práce skupiny inspektorů OSN v Iráku probíhá diplomatický souboj mezi Amerikou a Evropou. Válčit se nechce Německu, kde sociální demokracie vyhrála i z tohoto důvodu volby, do války se nechce Francii, která má tradiční ekonomické vztahy s arabským světem a značný počet muslimů na svém území. Nakonec i nejvěrnější americký spojenec Velká Británie váhá. Snad jen noví kandidáti NATO jsou ještě celí nadšení. Sám nadšený nejsem. Nejsem nadšený z vyhlídky na již téměř jistou a zdá se, že nutnou válku (viz výše zmiňovaný článek). Ale jsem téměř zděšený z panevropské akce pod heslem "Předejít válce v Iráku"!

Nikoli "odstraňte riziko budoucího napadení Evropy zbraněmi Atom/Biologie/Chemie", ale "zabraňte válce"! Musím konstatovat, že argumenty "proti válce v Iráku" jsem slyšel v době zasedání NATO v Praze na mezinárodní pražské kontrakonferenci evropských komunistických stran, kde to však bylo ještě podloženo výzvou soudruha Hellera "musíme dobýt NATO zevnitř!".

Neslyším apel na Saddáma, ale na George. Přičemž světová média pseudopsychologicky meditují o vlivu "neúspěchu" spojeneckých vojsk, vedených v roce 1992 administrativou Bushe seniora. Zcela se přitom zamlčuje zásadní skutečnost, že účelem Pouštní bouře bylo osvobodit Kuvajt a nikoli dobýt Bagdád. Evropští politici i občané, masírovaní "vyváženými" médii zapomněli své vlastní výtky vůči Američanům, kteří tehdy "překročili mandát OSN" a odvážili se vstoupit na území Iráku!!!

Takže já se nedivím, že se vojenští plánovači amerických ozbrojených sil nehodlají podřizovat dalším a dalším omezováním ze strany všeplanetárního společenství. Válka však není jen věcí vojenských profesionálů, ale i politiků. Jde zejména o získání veřejného mínění na svou stranu. To se však nedělá přímým podplácením novinářů, toho lze těžko dosáhnout mlněním o údajných tajných materiálech, jež nemohou být zveřejněny. Nestačí vyhrát všechny bitvy vojensky. Právě před třiceti lety "skončila" válka ve Vietnamu, jejíž všechny bitvy Američané vyhráli. Vyhráli vojensky - ale prohráli politicky! Toto je největší riziko budoucího vývoje.

Čas na přesvědčování neamerické veřejnosti tu stále je. Píšu před dnešním (27.1.) vystoupením šéfinspektora Hanse Blixe na zasedání Rady bezpečnosti, ale předpokládám, že inspektoři OSN ještě dostanou čas - i ze strany USA. Není to však dáno vstřícností USA, jde jen o to, že v Zálivu má ještě málo vojáků.

Bohužel na politické frontě má Amerika málo spojenců. Evropa mlčky toleruje skutečnost, že Irák ignoruje šestnáct předchozích rezolucí OSN. Jedna z nich přitom žádá vrátit či objasnit osud téměř tisícovky unesených Kuvajťanů. Hlavně tímto směrem by mělo mezinárodní společenství napnout své síly - bohužel nevidím žádné "společenství".

V březnu 1936 Hitlerovy jednotky obsadily demilitarizovanou zónu v Porýní. Západ to mlčky přijal. Přijal faktické odříznutí Československa od jeho západních spojenců. Na podzim roku 1938 pak nemohl vojensky zasáhnout, když jsme byli obráni o své pohraničí. Nemohl vojensky - a nechtěl politicky. Vstup francouzských a britských jednotek na území Německa v roce 1936, aby zůstala šance na pozemní přístup do Československa, by jistě znamenal válku v Evropě. Avšak méně ničivou, než tu, která pak stejně vypukla. V březnu 1939 jsme byli okupováni. Proběhl židovský a byl připraven český holokaust. Okupace nás stála 360.000 lidských životů. Naštěstí přišla válka...

Dnes může svět zasáhnout proti zlověstnému Saddámovi, který snad ani nechce útočit na nás sám, ale může poskytnout zbraně ABC sebevražedným komandům do Paříže, Berlína a Prahy. Můžeme zvítězit vojensky, ale nechceme z politických důvodů. Proto možná nakonec nezvítězíme!

Zvažujeme rizika války. Měli bychom však uvážit i riziko míru.

Psáno v Praze dne 27. ledna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: