Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 28.1.2003
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >KONFLIKT: Mají McDonald's a Saddám něco společného?
 >SPOLEČNOST: Opravdu nebezpečná nezaměstnanost
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Rizika války
 >POLITIKA: Co je to federalismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nostalgie bez nostalgiků
 >PSÍ PŘÍHODY: Baskervilský čokl za našimi humny
 >HARAŠENÍ: Vy naše roztomilé dámy, ...
 >HUDBA A ZVUK: Dvořák méně známý…
 >HARAŠENÍ: Odborný posudek na Ferdu mravence z hlediska vztahů mezi pohlavími
 >ZE ŽIVOTA: Jeden nepěkný zážitek se zdejší minoritou...
 >ARCHITEKTURA: Velký mág Jan Kaplický má novou českou monografii
 >EKONOMIKA: Lednový efekt se nekonal
 >DVĚ VOLBY: Taškařice nebo smutek?
 >BRNĚNSKÝ ŽIVOT: Že by v Brně obecní dotace do první fotbalové ligy?
 >NÁZOR: Kdo by měl odejít z ČD ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
28.1. Konec politické dvouhlavosti v Čechách
(nov)

Lev v českém státním znaku má, jak známo, dva ocasy, což je heraldickým symbolem, že se vlastně jedná o lvy dva - v zákrytu. Pro českou veřejnost by bylo přínosnější, kdyby tím heraldickým symbolem místo ocasu byla hlava, neboť od svého založení v roce 1918 se československý stát vyznačoval politickou anomálií- dvouhlavostí politiky - a takto pojatý státní znak by ji prozrazoval na první pohled. Neboť i když předchůdce dnešního českého státu nebyl v žádném případě prezidentským režimem, jak je tomu třeba v USA nebo ve Francii, prestiž prezidenta zakladatele TGM byla tak vysoká, že kolem něho automaticky vzniklo druhé politické centrum - Hrad.

Do Masarykových holínek jako do svých papučí z Hrádečku pak zcela přirozeně vklouzl i prezident Havel - i on měl dostatečně mocnou prestiž, aby její gravitace z rozličných (ne)stranických (ne)politiků vytvořila politické centrum.
Jak už to tak bývá, když má někdo dvě hlavy, nediví se ani tak sobě, ale těm druhým jenom s jednou hlavou. Stav, kdy prezident v neprezidentském režimu vytváří kolem sebe politické centrum, se nám tak zažral do krve, že i ošlehaný novinářský matador Petr Fischer minulý pátek do LN napsal, cituji:Klaus ani Zeman už nemají co nabídnout. Nemají žádný nový politický program, který by mohl jejich pouť na Hrad ospravedlnit.

Proč by ale měli mít prezidentští kandidáti nějaký politický program?, ptejme se - kde se bere tento názor, když Ústava nic takového sice nejvyššímu, ale přece jen státnímu ÚŘEDNÍKU neukládá?
Nu právě z výše popsané masarykovsko-havlovské tradice, které ale musel jednoho krásného dne dojít dech, když jenom nějaká další hypotetická revoluce by jejímu vůdci poskytla nutnou prestiž - neboť by se znovu "zasloužil o stát".
Chápu, že mnoha lidem z uměleckých a intelektuálních kruhů, kteří jsou si dobře vědomi omezenosti stranického systému s jeho pragmatismem, potencionální korupcí a diktátem stranických sekretariátů, ona tradice vyhovovala, neboť zaštiťovala jejich politické zájmy, aniž museli do politické arény vstoupit a špinit se jejím "pískem", a že je pro ně těžké vyrovnat se s faktem, že najednou budou bezprizorní.
Avšak český stát není státem prezidentského typu a dříve nebo později se museli mezi kandidáty objevit "vysloužilí" politikové. A to není nic zavrženíhodného, spíše naopak, je to krok ke standardnějším politickým poměrům.

Petr Fischer nazval svůj sloupek "Konec starých časů" a myslel tím Klause a Zemana. Souhlasím, jenom si myslím, že by se titulek měl vztahovat na něco jiného - na konec politické dvouhlavosti v Čechách.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: