Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.1.2003
Svátek má Zdislava




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Nepříjemnosti na zápraží a už i v domě
 >EKONOMIKA: Oživení světových ekonomik se nekoná
 >POLITIKA: Odchází prezident - státník, zvolme důstojného nástupce
 >MROŽOVINY: Irák, Osvětim, Munenori aneb etika násilí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Průvodcem bez námahy
 >PSÍ PŘÍHODY: Máme doma nosála
 >AUTA: Právem dražšího
 >LIDŠTINY: Kalendář starý 32 000 let?
 >FILM: Rozhovor s Benjaminem Tučkem - řežisérem filmu Děvčátko
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 5.)
 >EVROPSKÁ UNIE: Nebudeme druhořadými členy - budeme až ve třetí řadě
 >HISTORIE: Vše už tady bylo, anebo ne?
 >POLITIKA: Václav Klaus - zázrak a balvan české politiky
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKOLOGIE: Lesy krajům?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
29.1. MROŽOVINY: Irák, Osvětim, Munenori aneb etika násilí
František Novotný

Prohlásit, že válka je vůl, je velice snadné a pohodlné, není totiž zapotřebí přemýšlet. Ten, kdo zastává stanovisko, že násilí plodí jenom násilí a nikdy není omluvitelné, má jednou provždy vymalováno - hází věci do jednoho pytle a nemusí si lámat hlavu s problémy, zda přece jenom neexistuje situace, kdy je násilí nezbytné.
Bohužel násilí prochází lidskými dějinami jako červená nit a přitom se vůbec nedá tvrdit, že za jeho rozpoutání byli vždy odpovědni psychopati a sadisté. A jestliže přece jen byli a jsou, měli a mají se nechat ti duševně zdraví povraždit? To je ta kardinální otázka, jež pak trápí každého člověka, který si je nevyhnutelnosti násilí v určitých situacích vědom a které se generální odpůrci násilí pohodlně vyhýbají. Cítí se morálně povzneseni nad tzv. "válečné štváče" a nikdy si neodpustí, aby jim tuto "převahu" nedali najevo. Přitom ale, když je násilná situace opovrženíhodnými "válečnými štváči" vyřešena, se bezostyšně podílejí na vzniklém mírovém stavu a jejich nadřazené morálce jaksi nevadí, že tu špinavou práci udělali příslušní politici a vojáci i za ně a k jejich prospěchu.

Žádný člověk, pokud není sadista, či jinak duševně nemocen, si nepřeje válku, ani "válečný štváč". Neboť právě on si je dobře vědom, že vždy se najde řízená střela nebo puma, která, ať už vinou technického nebo lidského selhání, zasáhne v cílovém území školu nebo nemocnici. Za každého konfliktu, i toho nejspravedlivějšího, bude vždy určité procento nevinných obětí a žádná technika, byť sebedokonalejší, nedokáže toto procento snížit na nulu. O to je rozhodnutí přiklonit se k násilnému řešení nějaké krize těžší. Znamená to trápit se nad otázkami, které pacifisté až se zarážející snadností házejí za hlavu.

Abych ale přešel od obecného ke konkrétnímu a osobnímu. Nejsem pacifista, a proto k otázkám, které nemohu bezstarostně hodit za hlavu, patří i hrozící irácký konflikt. Zveřejněné pohnutky americkému útoku mi připadají neprůkazné a o to více mi ta válka, aniž by začala, připadá podivnější. A jestliže jsem o ní psal (a o eventuální české účasti), nebylo to proto, že bych si ji přál, ale proto, abych nastínil možné zahalené důvody, které vedou USA k tomu, aby ji spustily.
I v případě, že tím důvodem, kromě nezpochybnitelné zločinnosti Saddámova režimu, je ropa, nejsem prostě obdařen jednoduchým myšlením pacifistů, kteří proti eventuální válce demonstrují s heslem "žádnou krev za naftu" - a přitom je na demonstraci svezly autobusy s naftovým motorem. Nemohu ani pominout historický fakt, že i za naftu Spojenci krváceli ve 2. světové válce a že dnešní blahobyt - i těch demonstrantů - vyšel z této krvavé lázně. Také mi vadí prostomyslnost těch, kteří se s odporem vyjadřují o naftových zájmech Západu, přičemž teď v zimě demonstrují v prošívaných bundách, které, stejně jako batůžky a další části jejich oděvů, nejsou vyrobeny z ničeho jiného než z ropných derivátů.
Aniž bych jim jejich názory upíral, nemohu se ubránit, abych si nekladl následující otázku: Oč je jejich chování etičtější než těch, které označují za "válečné štváče"?

Nicméně i lidé, kteří netrpí pokrytecky zjednodušujícím pacifistickým pohledem a nepochybují o zločinnosti Saddámova režimu, mají etický problém s nevinnými obětmi, jež nepochybně eventuální útok přinese. Mně v tomto smyslu pomohlo si uvědomit, že nevinní lidé se nestanou obětí až amerického útoku, ale že je Saddámův režim systematicky zabíjí už čtvrt století, takže ten pacifisty odmítaný americký útok v konečném efektu bude znamenat konec tomuto vraždění!
Světová veřejnost velice dobře ví o genocidě Kurdů na severu země a šíitů na jihu. Minulý týden v rozhovoru pro ČT jistý Iráčan žijící v Česku uvedl, jak Saddám Husajn uskutečnil amnestii, k níž byl OSN donucen. Amnestovaní byli před propuštěním jednoduše otráveni, takže po 24 hodinách svobody zemřeli. To byl i osud otce toho Iráčana - v den propuštění mu večer syn do Iráku telefonoval, aby když na přání otce, jemuž už bylo špatně, zavolal druhý den ráno, byl již otec mrtev.

Existuje i historické, nám velmi blízké přirovnání. Shodou okolností v pondělí uplynulo 58 let od osvobození vyhlazovacího tábora Osvětim Rudou armádou. Kdyby si ale otázku nevinných obětí kladli ti mladí rudoarmějci a vůbec všichni spojenečtí vojáci, Britové, Američané, Kanaďané, svobodní Francouzi, českoslovenští letci a tankisté v Anglii a v SSSR a mnozí další, kteří bojovali za 2. světové války, a rozhodli se, že násilí stejně nikdy nic nevyřeší, že válka s Hitlerem povede jenom k další válce, a že jejich svědomí nesnese, aby zabíjeli nevinné civilisty, kouřily by komíny krematorií v Osvětimi dodnes a já, stejně jako diskutující, kteří se na tento článek ozvou, bychom tady vůbec nebyli, protože těmi komíny by už dávno prošli i rodiče nás všech. A že Saddám Husajn je "klonem" Hitlera, nepochybují ani sami Arabové, pokud zrovna nepatří k teroristům a jejich fanatickým obdivovatelům.
Z výše uvedeného příkladu vyplývá, že i násilí má svou etiku a je tedy neetické je jenom tak odmítat. A z dalších historických paralel by vyplynulo, že je problémem, který pronásleduje lidstvo od nepaměti a že každá civilizace či kultura hledala odpověď na to, kdy je násilí etické.
Nikdo nebude podezírat buddhismus, že je učením vyzývajícím k násilí. A proto jsem na závěr tohoto článku zvolil citaci japonského zenového mistra Jagjú Munenoriho, který žil na přelomu 16. a 17. století. Morální problémy boje byly středobodem zájmů tohoto šermíře, mečíře a filozofa a co před 400 lety o etice násilí napsal, je právě v těchto dnech navýsost aktuální:

Byl by předsudek, myslit si, že umění války nám slouží jen k zabíjení lidí. Neslouží k zabíjení lidí, ale k zabíjení zla. Existuje jedna taková válečná lest, a to zabít zlo jednoho člověka a tím darovat život spoustě jiných lidí.
Jedno staré úsloví praví: "Zbraně jsou nástroje, které přinášejí neštěstí, a Cesta Nebes jimi opovrhuje. Pokud se jich chopíte jen tehdy, nebude-li jiného zbytí, jste na Cestě Nebe."
Důvod, pro který jsou zbraně považovány za něco, co přináší neštěstí, je ten, že Cesta Nebes daruje všem bytostem život, takže nástroj, kterým se zabíjí, vskutku nemůže nic jiného než přinášet neštěstí. Znamená to tedy, že to, co odporuje Cestě Nebes, si zasluhuje opovržení.
Nicméně se zde také praví, že použít zbraň, když je to nezbytné, je také součástí Cesty Nebes. Jaký to má smysl? V jarním vánku sice všechno kvete a zelená se, ale jakmile přijdou podzimní mrazíky, listí opadává a květiny chřadnou. Takový je rozsudek přírody.
Je v tom totiž jistá logika, když to, co je dovršeno, je vzápětí sraženo k zemi. Lidé mohou využívat různých situací k tomu, aby páchali zlo, ale až se zlo dokončí, je napadeno. Proto se říká, že když není jiného zbytí a vy použijete zbraň k tomu, abyste někoho zabili, také se jedná o Cestu Nebes.
Klidně se může stát, že nespočet lidí trpí jen kvůli zlu jediného člověka. V takovém případě lze jeho zabitím ono nesčíselné množství lidí zachránit. Copak to není přesný příklad zenového přísloví "Meč, který zabíjí, zároveň i dává život"?

Psáno v Praze 27. 1. 2003, citát převzat z knihy Thomase Clearyho "Japonské umění války" v překladu Roberta Hýska


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: