Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.1.2003
Svátek má Zdislava




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Nepříjemnosti na zápraží a už i v domě
 >EKONOMIKA: Oživení světových ekonomik se nekoná
 >POLITIKA: Odchází prezident - státník, zvolme důstojného nástupce
 >MROŽOVINY: Irák, Osvětim, Munenori aneb etika násilí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Průvodcem bez námahy
 >PSÍ PŘÍHODY: Máme doma nosála
 >AUTA: Právem dražšího
 >LIDŠTINY: Kalendář starý 32 000 let?
 >FILM: Rozhovor s Benjaminem Tučkem - řežisérem filmu Děvčátko
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 5.)
 >EVROPSKÁ UNIE: Nebudeme druhořadými členy - budeme až ve třetí řadě
 >HISTORIE: Vše už tady bylo, anebo ne?
 >POLITIKA: Václav Klaus - zázrak a balvan české politiky
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKOLOGIE: Lesy krajům?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
29.1. HISTORIE: Vše už tady bylo, anebo ne?
Pavel Krejčiřík

Vše už tady bylo, anebo ne?

Sledujeme-li běh událostí současných, často lze slyšet: "To už tady bylo". Anebo je nalezena různá až hrůzná analogie. Počínaje minisukněmi, přes krize společenské a politické po, řekněme, Intifádu. S troškou nadsázky to zkusím obrátit: Opakují se události z minulosti nebo lze najít analogie dějů minulých v současnosti? V mnoha případech ano, v několika málo ne. Pro jednu událost z minulosti jsem nic podobného v novodobých dějinách nenašel.

Psal se prosinec roku 1197 a proti sobě stála vojska knížete Vladislava Jindřicha a jeho bratra Přemysla Otakara, potomků rodu Přemyslovců.

Snad nejlépe popsal to, co se přihodilo, Zdeněk Šmíd ve své knize "Jak jsme se nedali, aneb kapitoly z dějin národního úpění". Cituji:

Přemysl Otakar I. získal trůn originálně: těsně před tím, než dle staleté přemyslovské tradice se Otakarovi muži začali mordovat s muži bratra Vladislava, Vladislav se trůnu vzdal se slovy, že Přemysl bude lepším králem. Češi se z té šlechetnosti nevzpamatovali do konce

století. Vždyť co paměť sahala, se Přemyslovci hašteřili, vraždili, strhávali z trůnu, podmazávali říšské krále a prosili je o pomoc, až se jim podařilo prošustrovat Moravu, biskupství a kdeco.

Velikost panovníka Přemysla Otakara I. nikdo nezpochybňuje, i když se o jeho kralování moc nemluví. O jeho vnukovi Přemyslu Otakarovi II si toho pamatujeme podstatně více. O státnickém činu jeho bratra Vladislava, který byl podle mého názoru pro existenci království ještě důležitější, se vlastně neví nic a nemluví se oněm vůbec. Kdo se dokáže vzdát svých mocenských ambic ve prospěch celku, zasluhuje náš obdiv.

To byl státnický čin, na jehož opakování čekáme 805 roků.

Při volbách prezidenta nedokázal nikdo ze zbývajících kandidátů ani z jeho příznivců a volitelů říci: "Stav bez prezidenta je mnohem větší průšvih, než když bude prezidentem protikandidát. Proto odstupuji (odstupujeme) a vy volte toho druhého.

To by byl státnický čin, na jehož opakování čekáme 805 roků!

Pavel Krejčiřík




Další články tohoto autora:
Pavel Krejčiřík

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: