Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.1.2003
Svátek má Zdislava




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Nepříjemnosti na zápraží a už i v domě
 >EKONOMIKA: Oživení světových ekonomik se nekoná
 >POLITIKA: Odchází prezident - státník, zvolme důstojného nástupce
 >MROŽOVINY: Irák, Osvětim, Munenori aneb etika násilí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Průvodcem bez námahy
 >PSÍ PŘÍHODY: Máme doma nosála
 >AUTA: Právem dražšího
 >LIDŠTINY: Kalendář starý 32 000 let?
 >FILM: Rozhovor s Benjaminem Tučkem - řežisérem filmu Děvčátko
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 5.)
 >EVROPSKÁ UNIE: Nebudeme druhořadými členy - budeme až ve třetí řadě
 >HISTORIE: Vše už tady bylo, anebo ne?
 >POLITIKA: Václav Klaus - zázrak a balvan české politiky
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKOLOGIE: Lesy krajům?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
29.1. PSÍ PŘÍHODY: Máme doma nosála
Ondřej Neff

Svého frňáku se Bart naučil skvěle používat - je to něco jako ruka, nebo spíš sloní chobot. Dovede si jím otevřít pootevřené dveře a samozřejmě jím dovedl prohrábnout koš na odpadky. Nakonec jsme koupili koš plechový, s víkem na páku. Bart přišel na to, jak otevřít i víko tohoto koše. Nezbývá než stavět koš do kouta mezi zdí a sporákem, pantem do místnosti.

Do koše dávám plastikový pytlík a když je pytlík plný, musím ho vyměnit. Jenže ne vždycky se mi chce jít s pytlíkem do popelnice - náš dům stojí stranou od silnice a popelnici máme v zákoutí v roští před sousedovic domem.

Řeším to tak, že pytlík strčím za plůtek, který dělí naši zahradu na dvě poloviny.
Tak se stalo i tentokrát. Pytlík na plůtkem, Bart zanechán na zahradě před plůtkem, já odešel po svých. Když jsem se vrátil, přede dveřmi boží dopuštění: cáry igelitu, kelímky od jogurtu, papíry, slupky.

Bart se musel proměnit v nosála, aby prostrčil hlavu skrz mříže plůtku. Musel ji tak rvát veškerou silou, ale nedbal bolesti, nedbal úsilí: pytlík smrděl tak lákavě, že by si tu kebuli raději nechal rozmačkat, než aby se vzdal.

K té nejvzácnější metě se ale nedostal - byl to igelitový pytlík se zapomenutými párky, které pozvolna nabývaly barvy, která sluší jeteli, avšak nikoli uzeninám. O ten mu šlo nejvíc, o ten usiloval, o ten svedl bitvu, leč dopadl jak sedláci pod Chlumcem a Zeman na Hradě.

Trochu mi ho bylo líto. Tedy, Barta, ne Zemana.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: