Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.2.2003
Svátek má Blažej




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Přímá volba je nejlepším řešením
 >KOSMONAUTIKA: Co mohlo způsobit sobotní zkázu raketoplánu Columbia?
 >TÉMA: Kdo si více zaslouží? Řidič tramvaje nebo autobusu?
 >COLUMBIA: Další tragédie raketoplánu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách
 >PSÍ PŘÍHODY: Stýskání po Bartovi a 50 psů
 >POLITIKA: A potom jsme uslyšeli hřmění.
 >ZE ŽIVOTA: Manažeři bez manéže: Odborné znalosti.
 >FEJETON: Hřbitovní kvítí
 >NÁZOR: Přestávka pro ČSSD
 >FEJETON: Vysvědčení
 >TÉMA: Zneužívání SMS brány
 >VOLBA: Kdo má nahradit presidenta?
 >FILM: Božská Ema mezi panely
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
3.2. ZE ŽIVOTA: Manažeři bez manéže: Odborné znalosti.
Jan Hurych


Je až překvapivé, že manažeři na západě často nepotřebují příliš hluboké technické znalosti - ovšem to slovo "hluboké" má různou "hloubku", podle oboru a druhu problémů, které musí manažer řešit. Ano, těch detailních znalostí potřebují dost málo, protože mají buď své odborníky nebo najaté konzultanty. Ovšem ne zas tak málo, aby nemohli udělat většinu rozhodnutí sami, bez odborníků. Musí mít, jak se říká, "dobrý přehled".

Jako mladý inženýr, odkojený univerzitou, jsem si myslel, že vedoucí musí být především odborník. Jenže doby, kdy  Tesla nebo Křižík (ten dokonce čmáral výkresy křídou na podlahu) navrhovali vše do posledního detailu, jsou ty tam. To už Edison to dělal jinak: on měl nápad, nechal ho své hrstce inženýrů propracovat a pak si na to dal udělit patent. Nepoctivé? Ale kdepak, bez toho jeho nápadu by to nikdo ani nezkoušel! Ne marně se říká, že "nevěděl, že to nejde a proto to dokázal!" :-). Jiná definice říká, že

vynálezce je inženýr, který nebere své vzdělání příliš vážně.

Ani to není tak úplně jen žert. Univerzita je pořád jen několik kroků za skutečností: jistě, je tam výzkum, ale většinou jen teoretický a od něho k realizaci, k výrobě je ještě kus cesty. Na rozdíl od toho je soukromý výzkum zaměřen přímo na design, na výrobu a hlavně na prodej, na zisk. Vývojáři tam pak sázejí do hry přímo svou existenci, svůj job - a výsledky se utajují, hlavně kvůli konkurenci. O některé inovaci nemají univerzity často ani zdání. Ani státní výzkum není většinou na zisk orientován. Zkusil jsem obojí, nelze srovnávat - kdo chcete menší stress a často i trvalejší zaměstnání, držte se státu :-). 

Ale zpět k těm znalostem. Vzpomínám na knihu Heinricha Bölla, jmenovala se tuším "Biliár o půl jedenácté", nebo tak nějak. Hrdina knihy, majitel soukromé konstrukční firmy a slavný stavitel mostů (které musel za Hitlera zase ničit), má pod sebou - to už je po válce - dva inženýry, jejichž práci jim oběma nechává vzájemně kontrolovat. Pochopitelně každý z nich si myslí, že sám kontrolován není. Kontrolní report pak jejich šéf jen běžně přehlédne a podepíše návrh. Jinak pořád jen chodí hrát biliár, většinou sólo. Jaké ale bylo překvapení jeho sekretářky, když jednou - to když jeden inženýr našel chybu u toho druhého - vzal její šéf do ruky tužku a papír, přepočítal to a řekl: "Má pravdu, je tam chyba". Ona totiž vůbec netušila, že to také umí spočítat.

Asi tak by to mělo být do jisté míry i u každého vedoucího; říká se tomu delegování (rozdělování) práce a kontroly. Vedoucí prostě nemůže dělat vše. Jeho nejdůležitější úkol je rozhodování, on právě musí vidět i jiné dimenze: nejen, aby produkt správně pracoval, ale také aby nebyl drahý, vyhovoval požadavkům zákazníků nebo trhu, aby byl kvalitní, technicky na úrovni a hlavně bezpečný pro uživatele. Přidejme k tomu ještě přání vyššího managementu, firemní politiku, nedostatek peněz, lidí, materiálu a času a pochopíme, jakou džunglí se musí prosekávat.

Nesmíme prostě zapomenout, že odborná stránka věci je jen to primární - produkt, který pracuje, ale neprodává se, je vlastně zbytečný a  projekt, který nemá výsledky, se sešrotuje. Nebudu zde říkat, co je důležitější, zda výroba či prodej, ale je jisté, že obojí musí pracovat perfektně. Z mé zkušenosti vím, že naše odborná specializace nás často oslepuje: elektroničtí inženýři podceňují ty mechanické a skoro všichni dohromady podceňují marketing. Pokud má manažer pod sebou takovou smíšenou partu, musí udržovat rovnováhu a často dokonce i tlumit pedantickou snahu odborníků po perfektnosti, což by často výrobek předražilo. V dnešní době je totiž perfektnost opravdu drahý luxus. Proč vyrábět něco na 0,1 % přesnosti, když 1 % stačí? Málokdo ví, že právě proto jsme třeba zavedli tolerance, protože jinak by kvalita kontroly vyhazovala do šrotu skoro vše. A náklady na výrobek zahrnují - což se často zapomíná - i cenu odpadu. Ano, cena výrobku pak má v sobě nepřímo i náklady na odpad - někdo to přece musí zaplatit. Proto jsou třeba tak drahé automobilové pneumatiky, kde je odpad při testování opravdu značný. Cena je samozřejmě rozhodující činitel v prodeji (vedle kvality, která ovšem naopak cenu zvyšuje) a ne zbytečně se říká, že

inženýr je člověk, který udělá za dolar to, co by jiný udělal za dva.

Tím se ovšem nemyslí nízký plat, i když někdy to tak bohužel je :-). Tady se právě pozná dobrý odborník: často totiž uspokojí požadavek na nižší cenu jen jiný, nápaditější návrh či dokonce zcela nová technologie. Jindy musí manažer prostě dělat kompromisy, pochopitelně ne na úkor bezpečnosti, safety. Vzpomínám, jak mi můj šéf dal jednou udělat rozbor návrhu na nějaký zkušební zařízení. Nenavrhoval jsem úplně vše - jednalo se také o nákup některých potřebných jednotek na trhu a výběr byl značný. I udělal jsem mu dva návrhy, jeden byl dražší, perfektnější, druhý sice levnější, ale pořád ještě dobrý.

Vyslechl mě a (za mými zády) se rozhodl pro třetí variantu, ještě levnější, ale bohužel také tu nejhorší. Pochopitelně jsem se cítil uražen a také jsem mu to - i když slušně - vyčetl. Řekl jsem mu, že kdyby mi předem řekl, jak málo by to mělo stát, že bych mu dal čtvrtou variantu, levnější než ty moje dvě a pořád ještě zdaleka lepší, než ta jeho. Vymluvil se tím, že mě nechtěl ovlivňovat. V tom ovšem lhal - nešlo mu o cenu, tu měl předem určenou vyšším managementem, ale chtěl vědět, zda se s dobrým návrhem do té ceny "vejde". Když viděl, že ne, odhadl si pak celkové riziko sám. To už je ale spíše manažerská politika, lépe řečeno politikaření. To je asi tak užitečné, jako se snažit nasytit vlka, ale tak, aby koza zůstala celá: skončíte většinou s napůl sežranou kozou a stále ještě hodně hladovým vlkem :-). Technicky bylo jeho rozhodnutí podřadné, ale přímý odpor nahoře by ho zase mohl stát místo. Nezáviděl jsem mu tehdy to těžké rozhodování a už vůbec ne to riziko, které tím na sebe bral . . .

Abych to tedy shrnul: čím více odborných znalostí manažer má, tím pochopitelně lépe. Pokud je ale nemá, nic není ztraceno: může si  nechat udělat posudky návrhu či projektu od odborníka: jednu věc ale za něj nikdo neudělá: rozhodování a zodpovědnost je jen a jen jeho. A k tomu je potřeba znát daleko víc než jen odbornou stránku věci. Že se na to vždy příliš nehledí, to je také známo: vedoucí je většinou jen dosazen či jmenován, ale opravdovým manažerem se musí teprve stát.


Tento článek je z elektronické knihy MANAŽÉŘI BEZ MANÉŽE, která vyšla v edici KNIHY OFF-LINE. Kniha se dá číst tím prohlížečem, kterým zrovna čtete toto a je ke stažení zdarma pro členy klubu KČK. Chcete se stát členy klubu? Napište si nám na adresu hurychj@tnt21.com - jedinou podmínkou je, abyste připsali, co od knihy očekáváte.



Další články tohoto autora:
Jan Hurych

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: