Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.2.2003
Svátek má Jarmila




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Příklad pro nás? (3)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poprvé...
 >POOHLÉDNUTÍ: Amerika víc než černobílá
 >HUDBA A ZVUK: Muzikologie poněkud netradičně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách 2
 >PSÍ PŘÍHODY: Ohromná výhoda hotového oběda
 >PRAŽSKÝ CHODEC: Žebrák a klasik - pražské figurky ještě žijí!
 >ARCHITEKTURA: Pozvánka na výstavu Brněnští stavitelé 30. let
 >POLITIKA: Prezidentské pravomoci v rukou ČSSD
 >POLITIKA: Vládní koalice chce loutkového prezidenta
 >NÁZOR:Jsem proti přímé volbě prezidenta!
 >EKONOMIKA: Trhy jsou nervózní
 >OHLAS: Proti USA!
 >STÁVKA: Pyrrhové u Chlumce
 >NÁZOR:Havlova krajina po bitvě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
4.2. HUDBA A ZVUK: Muzikologie poněkud netradičně
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 286

Úterý 4.2.2003

Forbína O jedné operní satiře - přípodoteky Šostakovičův Rajok aneb Brno se chystá na Prahu; Terezín Ghetto Requiem - recenze - Bedřich Smetna The Bartered Bride (G. Beňačková, P. Dvorský, R. Novák, Pražský filharmonický sbor, Česká Filharmonie - Zdeněk Košler) - ftipy - Audio na únor - Muzikologie poněkud netradičně
Přípodoteky Forbína
> Dimtrij Dmitrijevič Šostakovič: Antiformalističeskij rajok, satirická komorní opera pro vyprávěče, čtyři basy, smíšený sbor, klavír a činely

NEDĚLE 9. února 2003 v 18:00, dvorana galerie Rudolfinum.

Jedna dost dlouho utajovaná partitura, jejíž nalezení v SSSR by se rovnalo rozsudku smrti. Byla provedena v cizině, pak v Brně - podrobnosti včetně libreta najdete v archívu: Haz 100 ze 6. 7. 1999. Doporučuji návštěvu, dobře se pobavíte.

A ještě viztež přípodoteky.

Opera jako ostře nabroušený meč - to je nejen Šostakovič, ale je tu i jakás tradice v Rusku: to už Rimskij Korskov napsal nelítostnou podobenku cara: Zlatý kohoutek se ta opera jmenuje. (Zolotoj petušok, premiéra 1909.)


přípodoteky
> Šostakovičův Rajok aneb Brno se chystá na Prahu: jde o masový nácvik sborů do Šostakovičovy ostře satirické komorní opery Rajok, který před časem uvedli v Brně a kterou se chystají - ve stejném obsazení uvést v neděli 9. 2 v Praze v Rudolfínu.

Za tímto bohulibým účelem se pořadatelé snaží zburcovat celé Brno, žádají ty, kdož se uvolí zpívat ve sboru, aby se každý náležitě vystrojil ve stylu padesátých let, a to v přísně lidovém stylu: svazácké košile, pionýrské šátky, rádiovky, kusy oděvů které by připomněly lidové milice a podobně (u "zemědělců" se nevylučují ani vidle). Prý čím šílenější nápad, tím lepší.

Komu by se to zdálo divné, nechť si přečte víc o onom operním dílku v Haz 100.

Chvályhodné je, že sólisty jsou pedagogičtí pracovníci katedry hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně a to:

Prof. PhDr. Rudolf Pečman, DrSc. - vypravěč

Prof. PhDr. Jaroslav Stříitecký, CSc. - Predseda - bas

Prof. PhDr. Miloš Štedroň, CSc. - I. S. Jedinicyn (Stalin) - bas

PhDr. Stanislav Tesař - A. A. Dvojkin (Ždanov) - bas

PhDr. Mikulas Bek, Ph. D. - D. T. Trojkin (Šepilov / Chrennikov) - bas

Hana Vitáčková - klavír

Sbor představuje uvědomělý lid všech generací - ti právě přijedou z Brna patřičně nazkoušeni a vystrojeni, v Praze se k nim připojí i několik pěveckých spolků pražských.

Iniciátor toho všeho Jan Špaček sděluje a slibuje:

"Základní informace o díle byly jako výtah z mé písemné práce otištěny v revue Opus musicum a jsou přístupné i na Internetu:

http://www.czechia.com/opusmusicum/opus5/sostakovic.htm

další informace, plný text mé práce i texty (libreto, předmluva a další) přeložené do češtiny zašlu zájemcům obratem elektronicky."

Ještě kontakt: Jan Špaček Brno email: jspacek@box.cz telefon: 777 233 633

Terezín Ghetto Requiem pro baryton a smyčcové kvarteto Sylvie Bodorové, které autorka napsala pro britský festival ve Warwicku v roce 1998, je hudební náplní hodinového dokumentu o Nicholasu Wintonovi, který byl natáčen loni na podzim i v Praze a popisuje další okolnosti osudu statečného muže, který v letech 1938/39 zachránil z Prahy velké množství židovských dětí. Ve filmu zazní téměř celá skladba Sylvie Bodorové Terezín Ghetto Requiem. Komplet zazněla v USA a v Berlíně /Deutsche Oper/.


recenze

>Bedřich Smetna The Bartered Bride

G. Beňačková, P. Dvorský, R. Novák, Pražský filharmonický sbor, Česká Filharmonie - Zdeněk Košler

2CD Supraphon SU 3707

Prodaná nevěsta je tak známá, že její děj vyprávět nebudu. Záhadou dodnes je, jak takový,vcelku běžný a v minulosti mnohokrát využitý námět získal světovou popularitu, která se osvědčila v nejrůznějším i exotickém prostředí a přežila nejroztodivnější úpravy. Myslím, že za vše může Smetanova hudba hýřící nejen nápady, ale dávající zřetelně znát skladatelovo vcítění se do života tak mnohých lidí. Ano, je to idealizace, ale idealizace účinná, protože laskavá. A jestliže to je veselohra, tak nikoli prvoplánová, ani jednoplánová. Samotný hudební tvar jak jej známe dnes se nezrodil díky jednomu geniálnímu nápadu. Proměna původní podoby s mluvenými slovy, bez tanečních vložek a bez mnoha dnes tak známých melodií (sbor Pivečko, to věru je nebeský dar, Mařenčino, Ten lásky sen aj.) trvala čtyři roky od premiéry ( 30.5.1866, k tomu ovšem třeba přičíst dobu náčrtů až k definitivní podobně partitury prvního znění). Tehdy to byla dvouaktová "operetka". Pro zajímavost: předehra za řízení autora trvala 7 minut, první dějství 75 - 8, druhé 44 - 50. A úspěch to nebyl, spíš propadák. Druhá verze uvedena 29.1 1869 - již s "Pivečkem" a proměnou mez 1. a 2. dějstvím hrána celkem čtyřikrát, ale než si obecenstvo zvyklo, byla tu verze třetí 1. 6. téhož roku. To už byla tříaktovka kde došlo nejen na tance, ale i na různé přesuny. Důležitější ale je, že se začal proměňovat styl interpretace: z fraškovité obhroublosti k určité noblese. A po devíti představeních dostala konečně Prodaná nevěsta svou definitivní podobu. Takto byla poprvé uvedena 25.9. 1870. Svůj podíl na definitivním tvaru mělo petrohradské provedení Prodané nevěsty, respektive předchozí naléhavá žádost šéfa Mariinského divadla E. Nápravníka, aby Smetana zaměnil mluvenou prózu za recitativy.

Máme před sebou komplet opery natočený v letech 1980 - 81 za přispění prvotřídních slovenských pěvců. Je to koncertní provedení (Rudolfinum) což s sebou nese i některé problémy - třeba vyvážení instrumentální a vokální složky, ale i klady: lepší srozumitelnost, propracovanost detailů a celkově snadnou možnost oprav.

Jen přípodotek: předehru i rozvážný Zdeněk Košler "vystřihl" s Filharmonií za 6: 34. Je to příznak trvalé a obecné tendence ke zrychlování (nejen v hudbě) a pokud jde o muzikanty vizitka zdatnosti orchestru - kdo ty noty zná ví, že ta půl minuta není maličkost.

Interpretace v celkovém pojetí klasická, tedy nic co by nějak překvapilo, sóla brilantní, podle mne až trochu moc, slovům je rozumět, sbory znějí masivněji, než z operního jeviště, a charakteristický zvuk - proti vokální složce poněkud upozaděné České filharmonie - se samozřejmě nezapře.

Snímek dává znát, že už uplynulo víc než dvacet let, nicméně ne natolik, aby to vadilo hudbě.


ftipy zase jednu o dirigentech - ale obrazmo:

Sny o dirigentech aneb Co si myslí sólový pianista


Dvořák méně známý, aneb Tenhle začátek byl obzvlášť těžký……..

Z dávno rozebrané knížky Úsměvy Gerarda Hoffnunga Supraphon 1971


Audio na únor

Šedesát hodin hudby na harddisku + jednoduché ovládání, špičkové kopie CD ve vynikající zvukové kvalitě slibuje rekordér Yamaha CDR-HD 1300E, dále se nabízí univerzální DVD -Audio/Video přehrávač JVC XV-NA7SL za relativně rozumnou cenu, testy deseti nejlepších sluchátek, 16 nejlepších propojovacích kabelů, minitest přenosných přehrávačů s CD, řada novinek a profilů a ještě High Endové reproduktorové soustavy. A také multoroom systémy. Navíc analogový koutek s novinkami v oblasti LP desek, historie výroby přehrávacích jehel, Audioklinika zabývající se kompresí MPEG-1 Layer 3 , "návštěva" u dánské firmy Dynaudio, nová rubrika Car Audio, hudební příloha a jako vždy zajímavá obsáhlá inzerce.


Muzikologie poněkud netradičně

" Předmětem hudební vědy je hudba"

a zajisté ještě leccos jiného, dodávám já. Jestli se mi podaří umluvit mnou vyhlédnutého muzikologa, zajisté výtečného, dozvíte se časem o hudbě- z nejrůznějších úhlů pohledu - o hodně víc, já to jen po svém způsobu začnu:

Především bylo - a řekl bych, že dodnes je- záhadou, kde se tu hudba vůbec vzala. Nejsnazší to s vysvětlováním měli ve starověku, neantickém i antickém. Skoro všude byl na počátku nějaký bůh: u Sumerů, Asyřanů… popřípadě bohů několik - v Řecku se nemohli shodnout zda to byl Apollon, Foibos nebo ještě někdo jiný, v Indii byla hudba uměním ryze božským, zato Bible připisuje objev hudby Kainovým potomkům: ale až sedmé generaci. ….prvorozený syn Adama a Evy měl syna Enocha, který zplodil Irád….až Ada, jedna ze dvou žen Lámecha porodila Jábala, otce všech kočujících a konečně Jubala, který byl otcem všech, co hrají na harfu a varhany…. takže Židé připisovali hudbě svým způsobem historický a ne nadpřirozený původ.

Také čínský příběh o vynálezu ne sice hudby, ale stupnic je velice poetický a ryze světský: jednotlivé stupně odvozovány od přírodních zvuků, ovšemže všechno nakonec rozhodl a uzákonil císař (údajně Chuang- ti). V jistém smyslu to byla revoluce - hudba dostala pevné, neměnné tóny, v materiálu hudby tak zavládl řád.

Vznik muzikologie


Řekové - pokud víme - psali o hudbě spíš ve smyslu filosofickém či teoretickém, ba přímo matematickém, ale třeba říci, že se ztratilo příliš mnoho řecké literatury, než abychom mohli rozhodnout, zda počátky hudební historie a vědy nezačaly právě zde.

Pokud jde o středověk jednotliví autoři - a bylo jich už věru dost - se zajímali spíš o hudbu své doby a zabrousili - li do staršího období, pak převážně jen citacemi nebo nějakou tou historkou: o původu hudby například jedni tvrdili že příčinou vzniku hudby bylo bublání vody tekoucí přes kameny, jiní zase, že v užití vodních zdrojů. Teprve 16. století přineslo v Evropě opravdu vážný zájem o hudbu a její historii. Od té doby už počet historických prací vzrůstal. Ale neměli to jednoduché například i proto, že to, co známe třeba z nám relativně blízkého antického Řecka je jenom pár nesouvisejících útržků, takže se zpravidla museli spokojit s materiálem výtvarným.

K čemu je hudba

Po dlouhý čas, myslím tím staletí, byla hudba chápána ne jako krásné umění, ale

jako prostředek ovlivňující obecný lid v oblasti náboženské, společenské (výsada mocných) i mravní. Nemylme se - tohle přetrvává dodnes.

Také léčebné účinky hudby byly záhy využívány - to už v prehistorii - a nejspíš i

zveličovány. Z antického Řecka máme zprávy, jak Hismenias léčil hudbou dnu, jak

Empedokles vyléčil hudbou záchvat vzteku jednoho hosta….dokonce - daleko později, ve Francii - prý vyléčilo šílenství jedné urozené dámy šest týdnů trvající neustálé koncertování hudebníků skrytých ve výklenku. Hudba - a na to věřili všichni - měla také léčit uštknutí jedovatou tarantulí, za tím účelem existovala jistá pravidla jaká to má být hudba a v jakém tempu má být hrána.

Dneska tu máme muzikoterapii jako docela seriózní obor s určitými kladnými výsledky.

Hudba bývala považována za hodnou státníků - tak například Sparťané vydali protestní dekret, když se Timotheus odvážil přidat lyře jednu strunu. O tom,co se v hudbě bude dít rozhodovali občas i králové.

První hudebníci (a také "skladby"), kteří vzbudili zájem historiků hudby byli trubaduři a jejich "písně" - jistě také proto, že měli ohlas v lepší společnosti a také, že mezi nimi bylo dost šlechticů i vladařů. Jen třeba připomenout, že trubaduři byli také, nebo i především, básníky.

Lubomír Fendrych




Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: