Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.2.2003
Svátek má Dobromila




  Výběr z vydání
 >ŚACHY: Šachové drama v New Yorku zatím 2:2
 >SVĚT: Podporujte svého šerifa!
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla I
 >VOLBA PREZIDENTA: Vím o vhodné osobě!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Teče v Praze Vltava?
 >PSÍ PŘÍHODY: Svítá dříve, dříve chodíme ven
 >GLOSA: Máme se bát islámu a jeho vyznavačů?
 >POLITIKA: Kdo s kým, o čem a pro koho?
 >NÁZOR: Pandořina skříňka přímé volby prezidenta.
 >NÁZOR: Kdy začnou už konečně vládnout?
 >NÁZOR: Přímou volbu prezidenta? Ne, děkuji
 >ŚACHY: Počítače v šachu - Quo Vadis?
 >GLOSA: -Evropa- k sovětskému stylu?
 >EKONOMIKA: Koruna k euru posílí
 >KATASTROFA: Columbia - nejasnosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
5.2. PSÍ PŘÍHODY: Svítá dříve, dříve chodíme ven
Ondřej Neff

Jsem ranní ptáče, nicméně vstávání do tmy nemám rád. Noční procházky s Bartem mi tolik nevadí, jako ranně - noční procházky. Ostatně,když se pozastavujeme nad tím, že naši předkové dřeli od slunka do slunka, nebylo to zas tak moc špatné živobytí! Byl bych rád, kdybych se mohl válet až do sluníčka (pokud se mu uráčí) a zase abych zalehl pod duchnu, jakmile zapadne.

Dnešní ráno bylo poněkud napínavé. Moje počítačová výbava se nějak rozrostla, přesněji řečeno - přesunul jsem stolek se záložním počítačem a jeho tiskárna vyhřezla do sousední místnosti. Dveře bývají zavřené, nyní jsem je musel nechat otevřené. Nic proti tomu, až na to, že v té sousední místnosti, někdejším Míšině pokoji, spí Bart, spával tam, když Míša byla naživu a teď hlídá její prázdnou postel.
Pes spí napůl ucha, to je známý fakt. Večer jsem se trochu obával, že Bart uslyší otevřenými dveřmi každé mé převalení po posteli a bude to pokládat za předzvěst vstávání a bude mě tahat z postele ve tři ráno.

Nic takového se nestalo.
Bart oddychoval a funěl a chrápal až do skutečného rána ranního, v sedm se přesunul do mého pokoje - ale respektoval dveře, třebaže byly otevřené, poctivě to obešel chodbou, a lehl si u dveří do chodby a čekal, až vstanu samovolně, pod tlakem vědomí pracovních povinností.
Což není zas tak moc samovolné, jak dobře víte.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: