Sociální demokracie včera v podvečer opět potvrdila svoji rodící se pověst anarchií ovládané strany. Její poslanci dali přednost nominaci Pavla Rychetského na prezidenta České republiky, přestože jeho jméno nefigurovalo na seznamu potenciálních kandidátů schváleném zástupci koaličních stran. Představitelé KDU-ČSL a US-DEU jsou tímto krokem právem překvapeni a měli by si klást otázku o věrohodnosti svého silnějšího koaličního partnera. Edvard Outrata, předseda senátního klubu Otevřené demokracie, o potenciální kandidatuře Rychetského řekl, že jestliže se otevře jednání většímu počtu lidí, bude potřeba jednat o větším počtu lidí i z jejich strany. Zdá se tedy, že společný kandidát vládní koalice možná nebude vůbec nalezen. Předseda US-DEU Petr Mareš v této souvislosti uvedl, že pokud koalice nedokáže dospět k obecně přijatelnému kandidátovi, který má šanci v parlamentu uspět, nemá cenu riskovat třetí volbu hlavy státu a je lepší dohodnout se rovnou na všelidovém hlasování. Rád bych však uvedl několi argumentů proti takovému kroku, přestože se pro přímou volbu prezidenta v poslední době ozývá stále více hlasů. Československá tradice přímou volbu prezidenta nezná. Připomeňme si, že ani T.G. Masaryk ani Edvard Beneš nebyli voleni přímo. V České republice není přirozené odůvodnění přímou volbu zavádět, ústavní pravomoci prezidenta jsou značně omezené a jeho přímá volba by s sebou přirozeně musela přinést jejich zvýšení. To však znamená zásadní změnu ústavy a vůbec celého ústavního systému země. Krátkodobá neschopnost parlamentu nalézt důstojného nástupce Václava Havla není dobrou motivací k tak zásadním změnám.
Navíc, v Evropě, pokud je mi známo, jsou jen dvě země, ve kterých je prezident volen všelidovým hlasováním: Francie a Rumunsko. Ve Francii je to odůvodněno tím, že prezident zastupuje zemi na mezinárodním poli, zatímco Rumunsko usiluje o změnu ústavy a plánuje zavedení volby nepřímé. Obě výše uvedené země před nedávnem zažily šok v podobě postupu populistických kandidátů do druhého kola přímé volby. Jean-Maria Le Pen a Vadim Tudor, respektive jejich úspěch v prvním kole přímých prezidentských voleb, otřásli ústavním systémem svých zemí a bylo by nemístné si namlouvat, že se něco podobného nemůže stát také u nás.
Současná ústava ČR je evidentně špatná, protože umožňuje nezvolení prezidenta se všemi neblahými důsledky, které to pro Českou republiku má. Řešením však nemusí být drastická změna, která možná přinese problémy mnohem horší. K vyřešení patové situace by přitom stačilo málo: změnit ústavu tak, aby ve třetím kole stačila ke zvolení prezidenta prostá většina přítomných poslanců a senátorů /ne nadpoloviční většina přítomných jak je tomu nyní/. Česká ústava by se tak přiblížila znění, které mají ústavy celé řady evropských zemí a naše země by se jednou pro vždy vyhnula trapným situacím nezvolení prezidenta či nasazování slabých a evidentně nevolitelných kandidátů. Výše popsaná úprava by přitom nebyla šitá na míru žádnému ze současných kandidátů, protože by uvedla na pořad dne velice jednoznačnou aritmetiku - nejsilnější kandidát bere vše. Věřím, že by se pak probudili i Sociální demokraté a dokázali by se domluvit se svými koaličními partnery.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: