Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.2.2003
Svátek má Dobromila




  Výběr z vydání
 >ŚACHY: Šachové drama v New Yorku zatím 2:2
 >SVĚT: Podporujte svého šerifa!
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla I
 >VOLBA PREZIDENTA: Vím o vhodné osobě!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Teče v Praze Vltava?
 >PSÍ PŘÍHODY: Svítá dříve, dříve chodíme ven
 >GLOSA: Máme se bát islámu a jeho vyznavačů?
 >POLITIKA: Kdo s kým, o čem a pro koho?
 >NÁZOR: Pandořina skříňka přímé volby prezidenta.
 >NÁZOR: Kdy začnou už konečně vládnout?
 >NÁZOR: Přímou volbu prezidenta? Ne, děkuji
 >ŚACHY: Počítače v šachu - Quo Vadis?
 >GLOSA: -Evropa- k sovětskému stylu?
 >EKONOMIKA: Koruna k euru posílí
 >KATASTROFA: Columbia - nejasnosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
5.2. SVĚT: Podporujte svého šerifa!
Martin Horský

K obnovení válečného stavu mezi Spojenými Národy sponsorovanou koalicí vedenou Spojenými Státy a iráckým režimem by mohlo dojít každou chvíli a tak by neškodilo zopakovat o co jde. Je zřejmé že většina veřejnosti v Evropě si vojenský zásah nepřeje a věří že za krizi může USA - přerostlý, omezený, zlý a domýšlivý bastard evropského génia. USA chce pouze levnou naftu (kolik má stát ví asi OPEC nejlépe), zakázky pro svůj vojensko-industriální komplex a kamufluje to vedlejším povoláním světového hasiče. Tak praví, či cítí, každý vzdělanec a má na to právo. Nechce se mi ale věřit že 76% dotázaných v Ćeské Republice sympatizuje s orientálním despotismem a schvaluje nárok každého tajtrlíka mít atomovou bombu. Je možné že mlžení vzdělanců je tak úspěšné že mu odolává jen 24% dotázaných? Můj komentář je tedy jak to vidí prosťáček.

Irácký režim byl do r. 1991 pohromou "jen" pro své poddané a užitečným trnem v boku podobně šeredné (a potencionálně nebezpečnější) teokracii sousedního Iránu. Jeho role v podpoře protizápadního terorismu byla jako dnes jistá, ale těžko prokazatelná. Přepadem Kuvajtu a ohrožením ostatních producentů nafty si Novodobý Saladin (jak mu říkala část nadšené arabské veřejnosti) ale natrousil do holínek. President George Bush Starší, povahou a pěstováním daleko více diplomat než státník, sice varoval že Amerika bude své zájmy a své přátele bránit, ale s protiúderem počkal dokud neměl požehnání OSN a nabídku pomoci více či méně zištného druhu od více či méně odhodlaných spojenců. (Když se budoucí president Reagan dozvěděl koho jeho strana vybrala kandidovat na úřad vice-presidenta, tak se údajně rozčílil že "politicky je Bush strašpytel a vedle toho nemá co nabídnout").

Irácká obrana se zhroutila během prvních dvou dnů amerického pozemního útoku a ukázaly se dvě věci. Politická cena kterou Bush Starší zaplatil za spolupráci OSN a spol. byla vysoká a ikdyby měla Amerika volné ruce, tak jí chyběl plán co dál. Podobně si v r. 1945 ze svého amerického spojence zoufal Winston Churchill, opakujíc "co je platné vojenské vítězství když je spojené s politickou porážkou?" Margaret Thatcher sice prosazovala hovory o politických a teritoriálních úpravách v Iráku když byl Saddam ještě na saudských hranicích, ale se stejným výsledkem.

Zpátky k situaci během 100-hodinové bitvy o Kuvajt. Irácké jednotky hromadně na útěku, město Kuvajt obklíčené ze tří stran. Spojenecká letadla bombardují v noci konvoje na dálnici Kuvajt-Basra, plné iráckých vojáků prchajících v ukradených kuvajtských autech napěchovaných zbožím a zařízením z vydrancovaných kuvajtských bytů a obchodů. Mezi nimi semtam tank nebo vojenské vozidlo. Piloti hlásí těžké ztráty na zemi, možná tisíce mrtvých (později opraveno na maximalně pár set). President Bush Starší dostává strach z obvinění z "přehnané tvrdosti", arabští spojenci prosí ať netáhne na Baghdád, OSN mele že jeho mandát je jen k "vytlačení" irácké armády z Kuvajtu a k úžasu amerických velitelů v poli USA vyhlašuje příměří za účelem zabránění dalších ztrát na životech. (Iráckých, neb americké jsou minimální). Saddam, který se podle některých zpráv tou dobou už balil na exil, se ztahuje do pozadí a posílá své poskoky vyjednávat. President Bush Starší, kterému mezitím dochází že problém není osvobození Kuvajtu, ale Saddam a jeho režim, poradí iráckým občanům ať se ho zbaví oni. Ti to berou za slib podpory a nápomoci, skutečně povstanou a dopadnou jak sedláci u Chlumce. Jediná forma americké pomoci co je k mání je humanitární. OSN předá Iráku řadu resolucí co má udělat aby se opět stal řádným členem mezinárodního bratrstva. (Odzbrojit, neutlačovat, nemučit, zaplatit za škody, vrátit zajatce a rukojmí atd.) Iráckou spolupráci na iráckém polepšení mají vynutit hospodářské sankce a inspekce OSN. Źádná mírová smlouva, žádná okupace, žádný odstup irácké vlády zodpovědné za agresi. Irák to samozřejmě přijímá. Že se to drobet podobá jisté smlouvě z Versailles, která kdysi udělala z poraženého Německa opět bojeschopnou a bojechtivou velmoc, nikoho z vítězů nenapadne. Spojenci jdou domů až na pár leteckých jednotek (amerických a britských, co patrolují vzdušný prostor nad Irákem, kam podle resoluce OSN Irák nesmí vstoupit. Saddam patroly nemá rád a tak po nich nechává pravidelně střílet.

Příměří tedy trvá 11 let, podle USA doba dost dlouhá na to vyplnit i tu nejkomplikovanější resoluci OSN. Hans Blix, úředník OSN jehož inspekční komise odevzdala Radě Bezpečnosti 27. ledna konečnou zprávu o stavu iráckého odzbrojení, řekl: "...nevypadá to že Irák došel k tomu skutečně akceptovat nutnost odzbrojit". V překladu z diplomatické krasomluvy to znamená že poslední příležitost vyloučit proti sobě vojenskou akci dle Resoluce 1441 Irák zahodil.

Je Saddam jediný psychopat na světě s možným přístupem ke zbraním hromadného ničení? Nikoliv, ale momentálně může udělat nejvíc škody a jeho pád bude mít velice positivní vliv na klima mezinárodních vztahů.

Závěrem všechna čest české proti-chemické jednotce v Perském zálivu - zarovnává schodek stran odporování zlu nahromaděný předešlými generacemi. Peníze na voze a mináž v kočáře jsou pro ně také doufám na cestě.

Martin Horský Meriden, USA




Další články tohoto autora:
Martin Horský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: