Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 6.2.2003
Svátek má Vanda




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Některé aspekty pilotovaných letů do vesmíru
 >KOSMONAUTIKA: Co s rizikovým a zbytečně pompézním raketoplánem? (1. díl)
 >VOLBA PREZIDENTA: Vládní koalice ignoruje veřejné mínění i přání vlastních voličů
 >POLITIKA: Prezidentská šaráda
 >POLITIKA: Reforma veřejných financí? Zapomeňte!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem bral benzín
 >PSÍ PŘÍHODY: Vždy ve střehu
 >ESEJ: Historie se opakuje?
 >MÉDIA: Literární tunel
 >SPOLEČNOST: Škromachova segregace
 >KOMENTÁŘ: Přímá volba
 >PODVOD: Trik s platební kartou
 >REAKCE: Mají tramvajáci proč stávkovat?
 >MAHÁBHÁRATA: Kterak princ spadl do bazénu
 >POSTŘEH: O plastech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
6.2. POLITIKA: Prezidentská šaráda
Jiří Pehe

K důsledkům trapné frašky, kterou strany vládní koalice, zejména pak sociální demokracie, sehrály v případě volby prezidenta, patří nejen poškození jména České republiky v zahraničí, ale i značné oslabení důvěryhodnosti vládní koalice. V situaci, kdy je země bez prezidenta, je přitom destabilizace vlády něčím, co by si nikdo neměl přát.

ČSSD utržila kvůli své neschopnosti sjednotit se na jednom kandidátovi, i kvůli neschopnosti vyjít vstříc koaličním partnerům, těžké politické šrámy. Popularita strany nemůže neutrpět. V očích veřejnosti se strana, která má vést zemi do Evropské unie, nyní jeví jako parta politických dobrodruhů. Premiér Vladimír Špidla pak jako politický neumětel.

Výsledkem trapného politického představení vládní koalice je přesný opak toho, čeho chtěla dosáhnout-posílení Václava Klause. Ten se nyní jeví jako velmi silný kandidát především proto, že koalice nebyla schopna v prvních dvou volbách dosáhnout ani možného minima-tedy, že když by už nezvolila prezidenta, alespoň by Klause nepustila v žádné ze dvou voleb do druhého kola.

Klaus nyní může zcela oprávněně veřejnosti tvrdit, že byl v parlamentní volbě nejsilnějším kandidátem, což mu dává velmi dobrou výchozí pozici pro případnou volbu přímou.

Vládní koalice také dosáhla toho, že zdiskreditovala případnou třetí volbu prezidenta parlamentem. Pokud by se nyní přece jen ještě sjednotila a někoho nakonec v parlamentu zvolila, bude taková volba viděna veřejností jen jako čin, jehož jediným účelem bylo vyšachovat Klause.

Neuvěřitelná je především namyšlenost mnohých sociálně demokratických poslanců a senátorů, kteří jakoby odmítali vzít na vědomí, že jejich strana má v parlamentu celkem jen 81 volitelů (70 poslanců a 11 senátorů) z celkového počtu 281. Jejich opakované snahy zvolit prezidentem za každou cenu sociálního demokrata v situaci, kdy už strana má premiéra a předsedu Sněmovny, zavánějí podivnou politickou nezažraností.

I když není úplně jasné, co mohou mít menší koaliční strany proti Pavlu Rychetskému, bývalému disidentovi a členovi Občanského hnutí, pravdou je, že Rychetský je nyní sociálním demokratem a jeho kandidatura se musí koaličním partnerům, chtě nechtě, jevit jako klinický případ otesánkovského komplexu ČSSD. Této straně narostl s mocí evidentně takový apetit po dalších mocenských postech, že neví kde přestat.

Výsledkem nejspíše bude, že se prezident nakonec bude volit přímo. Zatímco v nepřímé volbě mohla ČSSD pomoci zvolit svým koaličním partnerům kandidáta, jako je třeba Petr Pithart který sice není sociálním demokratem, ale dokázal by s ČSSD spolupracovat, v přímé volbě utrpí všichni kandidáti ČSSD debakl. Nutno dodat, že si to ČSSD plně zaslouží.


Webová stránka Jiřího Pehe


Další články tohoto autora:
Jiří Pehe

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: