Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 6.2.2003
Svátek má Vanda




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Některé aspekty pilotovaných letů do vesmíru
 >KOSMONAUTIKA: Co s rizikovým a zbytečně pompézním raketoplánem? (1. díl)
 >VOLBA PREZIDENTA: Vládní koalice ignoruje veřejné mínění i přání vlastních voličů
 >POLITIKA: Prezidentská šaráda
 >POLITIKA: Reforma veřejných financí? Zapomeňte!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem bral benzín
 >PSÍ PŘÍHODY: Vždy ve střehu
 >ESEJ: Historie se opakuje?
 >MÉDIA: Literární tunel
 >SPOLEČNOST: Škromachova segregace
 >KOMENTÁŘ: Přímá volba
 >PODVOD: Trik s platební kartou
 >REAKCE: Mají tramvajáci proč stávkovat?
 >MAHÁBHÁRATA: Kterak princ spadl do bazénu
 >POSTŘEH: O plastech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
6.2. VOLBA PREZIDENTA: Vládní koalice ignoruje veřejné mínění i přání vlastních voličů
Petr Matějů

První dvě volby prezidenta podle stávající ústavy selhaly a výběr kandidáta vládní koalice do třetí volby začíná být pěkná taškařice. Vážně a důležitě se při ní tváří jen herci. Publikum se baví, ale mnohým už mrzne úsměv na rtech. Ve skutečnosti je totiž dost smutné, že v české politice za téměř patnáct let svobodného vývoje, který umožnil formování politických stran, politických názorů a zřetelně vyprofilovaných ideologických "táborů" a volebních preferencí, není vládnoucí část politické reprezentace schopna navrhnout a zvolit za prezidenta osobnost, která by vyvolávala nejen občanský, ale i politický respekt, musí hledat mezi "ne-politiky". Nedávno jsem četl názor, že Václav Havel, v době kdy byl poprvé zvolen prezidentem, také nebyl politikem. Tato námitka neobstojí. Havlovy politické názory a hlavně činy, jejichž politický význam byl tehdy nesporný, znal v té době každý, jeho příznivci i odpůrci.
Při vší úctě ke jménům, která jako králíky z klobouku tahají předsedové stran vládní koalice, se není možné vyhnout otázce, kolik občanů, kterým by takto měl být zvolen prezident, vlastně tuší, jaké jsou jejich politické názory, kdy a jak je vyjádřili, jakým činem dali najevo odvahu za svým názorem stát? Pokud "hodnota" těchto osobností pro vládní koalici spočívá právě v tom, že tak neučinili, a mohou pro ně tudíž hlasovat i komunisté, není to smutná, ale spíše tragická výpověď o stavu naší politiky. Přitom v naší politice jsou již dlouho lidé, kteří také vzešli z akademické či lékařské obce, na kterou se vládní koalice ve svém hledání upjala, nejsou opředeni temnou minulostí, s komunisty se nepaktovali dříve ani dnes a jejich politické názory si lze snadno zjistit nejen z přednesených projevů ale i ze statistik hlasování v Senátu či v Poslanecké sněmovně.
Je tady ale ještě jeden důvod k velkému znepokojení. Řada neméně významných a dokonce veřejnosti mnohem známějších osobností než ty, o kterých směšně tajně jedná vládní koalice, podepsala výzvu, ve které zákonodárce žádá, aby si za dané situace nového prezidenta mohli zvolit občané přímo. Důležité je, že mezi těmito osobnostmi jsou jak vášniví příznivci tak zarytí odpůrci Václava Klause, proti kterému se celé toto trapné divadlo vlastně hraje. Je zřejmé, že lidé, kteří tuto výzvu podepsali se mnohem více bojí toho, že se naše politika už nebude nic jiného než nechutné zákulisní handlování, než toho, že by přímou volbu mohl vyhrát Václav Klaus. Ať vyhraje ten, kdo většinu občanů přesvědčí o tom, že bude dobrý prezident.
Vládní koalice může klidně ignorovat názor desítek významných osobností. Při vědomí rostoucí otrávenosti občanů z politiky, by ale vládní koalice neměla ignorovat veřejné mínění, které je už dlouho jasně na straně přímé volby. Výsledky výzkumu agentury STEM provedeného pro Českou televizi a Český rozhlas na konci října minulého roku ukázaly, že přímou volbu prezidenta již tehdy požadovalo okolo 85 % veřejnosti. Dlužno říci, že voliči ČSSD ani dalších stran současné vládní koalice nebyli výjimkou. Jejich voliči byli dokonce přímé volbě nakloněni více než voliči ODS. Nijak výrazně to přitom nesouvisí s názorem na to, zda by nově zvolený prezident měl či neměl stát mimo politické strany. Požadavek přímé volby zřetelně převažuje mezi těmi, kteří by rádi viděli "nepolitického" prezidenta, i mezi těmi, kteří si myslí, že by prezident neměl stát mimo politické strany. Výzkum provedený Centrem pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v prosinci minulého roku ukázal totéž. Pro nepřímou volbu se vyslovilo jen 17 % dotázaných, zbytek chtěl zákonodárcům tuto výsadu odejmout.
Zájem zvolit si prezidenta sami měli opět nejvíce stoupenci ČSSD. Není divu. V té době bylo již všem jasné, jak dopadlo a k čemu vlastně bylo stranické "referendum". Jak je vidět, postup vládní koalice a hlavně její nejsilnější strany je v příkrém rozporu nejen s přáním významných osobností a většiny občanů, ale i vlastních voličů. To je třeba si zapamatovat!
Přímá volba skýtá mnohá rizika. O tom nikdo nepochybuje. Pokud by ale bylo dost času na to, aby se občanům představily osobnosti, které najdou odvahu se o úřad ucházet z vlastního rozhodnutí vysloveného tváří v tvář voličům a hlavně možným dalším soupeřům, včetně Václava Klause, již samotná procedura volby by naší churavějící demokracii zřejmě prospěla. Nechť nás osobnosti, které se z vlastní vůle rozhodnou ucházet o křeslo prezidenta, přesvědčí slovy a činy, že jsou lepší než Václav Klaus. Ať nám média umožní sledovat jejich boj o přízeň občanů a o jejich hlasy. Bude to test médií i kandidátů. Naše demokracie už skoro uvláčená věčným politickým handlováním toto všechno potřebuje jako sůl. Jinak by se také nám mohlo stát, že nám za čas vládní koalice představí jako ideálního kandidáta houpacího koně. Ten by komunistům možná taky nevadil. Hlavně, že by se na té zákulisní hře mohli podílet a něco za to dostat.

Petr Matějů, sociolog


Další články tohoto autora:
Petr Matějů

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: