6.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem bral benzín
Ondřej Neff
Tankoval jsme dneska odpoledne jaksi v tísni - už se ta ručička blížila červenému poli a to
nemám rád. Obvykle nenechávám tankování na poslední chvíli. Zpravidla tankuju u Aralu nebo
Benziny - kdysi, když jsem měl žravou limousinu, dělal jsem výzkum a zjistil jsem, že
benzín od Aralu a od Benziny nejmíň ubejvá.
Z nějakých důvodů nemám rád benzínové pumpy, dejme tomu, firmy Supra (doufám, že není
žádná firma Supra prodávající benzín).
Odpoledne tedy jedu, ručička líže červenou, měl jsem naspěch, potřeboval jsem být na
druhém konci prahy...
Tak teda supra.
Zajel jsem ke stojanu. Bedlivě jsem si prohlédl pistole - bojím se, že jednou naleju
omylem naftu nebo olovnatý benzín do nádrže (olovnáč se snad už ani nevyrábí, ale s tou
naftou...). Byly to divné pistole, jiné než jsem zvyklý, takové nešikovné, odpudivé,
prostě - pistole od firmy Supra.
Znechuceně vrazím pistoli do hrdla a zmáčknu páku.
A nic.
No jo, Supra. Mačkám co můžu, slyším nějaké chrchlání. Supra chrchlá, to se dalo čekat.
Chrchlá, ale efekt - kde nic, tu nic.
Že já nejel k Aralu, jenže tam bych nedojel, ručička líže červenou... a pistole chrchlá.
Kouknu na počítadlo litrů - a vida, číslice se míhají, ono to pumpuje, ta
zatracená Supra pumpa pumpuje - a jak pumpuje! Pistole zachrchlala naposledy a z
hrdla nádrže vytryskl gejzír benzínu mně na kalhoty.
Příště pojedu k Aralu. Nebo k Benzině.
|