Každý čtvrtek se kruh autorů a přátel Neviditelného psa schází - za ta léta migrujeme, začínali jsme v Krakatitu v Jungmannově ulici (pamatujte si ten název), pak jsme se přestěhovali do Limonádového Joe-a na Náměstí Republiky a teď už dlouho a doufám definitivně sídlíme, čtvrtek co čtvrtek, v kavárně Rybka v Opatovické ulici.
Tento čtvrtek to bylo napínavé.
Pozval mě dlouholetý přítel, fotograf a cestovatel Zdeněk Thoma, abych mu pokřtil knihu o čaji v japonské kavárně Miyabi v Navrátilově ulici. Přislíbil jsem, a protože na stejnou dobu, tedy šestnáctou, máme schůzku v Rybce, vzkázal jsem kamarádům, že přijdu o hodinu později. Jenže někteří kamarádi byli už pozváni na vernisáž do Krakatitu. Kromě toho se ukázalo, že v kavárně Rybka se v 18.230 má setkat se svými příznivci senátorka Moserová, v druhé volbě senzačně úspěšná kandidátka na prezidenta, navíc vynikající překladatelka a všeobecně skvělá dáma.
Tím vše začalo. Šel jsem na šestnáctou do Miyabi a kamarádi šli do Rybky, ale když viděli, že tam má být Moserová, zajímali se, co se bude dít, načež jim někdo řekl, že otevírám výstavu v Krakatitu. Šli do Krakatitu, načež já pokřtil knihu (nepolil jsem ji, to odmítám, šlo o čistě symbolický křest!) a já šel do Rybky a tam nikdo nebyl, jen Jirka Wagner a ten se divil, co tam dělám,, když mám být v Krakatitu a otevírat výstavu!

Tak plynul čas v naprostém zmatku a do toho se dostavila senátorka Moserová se svými příznivci.
Raději jsem popadl čepici a z celého toho chumlu nedorozumění vypadl. Šli jsme s Janem Šamanem Kovanicem do těch pustých míst, kde kdysi stávalo metro, a koupili jsme si u stánku preclík.
Preclík, tento vysušený rohlík ve tvaru Moebiovy křivky, mi připadal po tom všem jednoduchý jako úsečka.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: