Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 8.2.2003
Svátek má Milada




  Výběr z vydání
 >ILAN RAMON: Deník bombardování Bagdádu
 >POSTŘEH: O usínání
 >POLITIKA: Je třeba změnit pravidla volby prezidenta republiky Parlamentem
 >GLOSA: Klausův odboj
 >NÁZOR: Malé české Watergate, aneb anatomie jedné kauzy
 >GLOSA: Jsem rád, dokonce moc rád, že jsme rozdělili se Slovenskem.
 >Zpráva o hladomoru - od deseti k pěti
 >VOLBA: Prezident? Nic jednoduššího!
 >ZDRAVÍ: Sexuální dysfunkce v dnešním světě
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (6)
 >KOSMONAUTIKA: Co s rizikovým a zbytečně pompézním raketoplánem? (dokončení)
 >POLITIKA: Přímá volba prezidenta v tomto čase je nesmysl.
 >POLITIKA: Fauly Uhla a Bělohradského
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Společenské zmatení
 >PSÍ PŘÍHODY: Šikovné to psisko, ví si rady

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
8.2. ILAN RAMON: Deník bombardování Bagdádu

Tento deník si vedl pilot letounu F-16 kapitán R během přípravy k bojovému letu a zahrnuje jeho osobní dojmy ze samotné akce. Je vysoká pravděpodobnost, že ty věty si zapisoval právě Ramon. Ale i kdyby to byl jiný z oné osmičky - Kibucník, Systémový technik, Artist... toto prožil i Ilan:

Pátek 6. května 1981

...dnem stanoveným pro nálet je neděle. Letouny, které měly být v operaci použity, byly pečlivě vybírány. Všechny provozní plochy základny byly uzavřeny; parkovali jsme na zvláštním vyhrazeném místě. Příslušníci pozemního personálu se stali skutečnými vězni na letišti; všechny organizační záležitosti nám předávali u eskadry s tím, že velitel základny a vedoucí eskadry se pouze ubezpečovali, že všechno jde dobře. Možná že byli o všem informováni, možná že ne. Večer se konalo bouřlivé utkání v košíkové. Potom se chvíli zpívalo při kytaře, a do postele! Zítra bude dlouhý den výuky.

Sobota 7. května 1981

Jdeme dolů k eskadře v 9.30 ráno. Vedoucí akce píše na tabuli a brífink začíná. Pečlivě procházíme každou maličkost, počínaje podklady k letu přes letouny, pojíždění a palivo. Probíráme všechny možnosti týkající se větru, závad, přenosu zpráv, rádiového klidu, vzletu, navigace - zkrátka každá minuta letu je prostudována do hloubky. Na stěně visí podrobná mapa. Každý si připravuje svůj vlastní letový materiál se zvláštními poznámkami. Brífink končí v 5.00 odpoledne a vracíme všechno do sejfu; obraz nakreslený "umělcem", jak se věci budou jevit pilotovi během bombardovacího průletu, nám zůstal v hlavě.
Doprovází nás chlapík od vojenské policie s přísným výrazem ve tváři... Na pokoji začíná šibeniční humor; major "Šťastný" nás opouští a maluje čerty na zeď. Kibucník nemůže usnout. Systémový technik uvažuje, zda by bylo dobré vzít si pro dlouhý let s sebou nějaký margarín. Já usínám přemožen dojmy z akce smíšené s osudovostí.

Neděle 8. května 1981

Minibus nás odváží na snídani a potom k eskadře. Vidíme své dvouocasé dvoumotorové kamarády při závěrečné prohlídce; přistávají a pojíždějí. Objetí, polibky a okamžitě na brífink. Místost je nabitá...
Vedoucí akce rychle opakuje včerejší přípravu, použití různé výbušné techniky... Jsem dokonale obeznámen s každou minutou navigace, každou zatáčkou, silnicí, potokem a otočným bodem. Zrychlení, zapnutí radiolokátoru, pátrání po letounech MiG, řeky, stěna na obzoru, to všechno podle malířova náčrtu zůstává v mé hlavě.
"Na vašich ramenou spočívá budoucnost státu Izrael," vtírá se náčelník štábu do mých myšlenek. Vysvětluje politické a bezpečnostní pozadí, domácí i mezinárodní, které vedlo k tomuto rozhodnutí.
Stisky rukou s velitelem letectva a náčelníkem štábu. Každému z nás se dlouze podívají do očí, jako kdyby říkali - doufám, že se všichni vrátíte zpět...
A nyní na slavnostní oběd, něco jako Poslední večeře. Po cestě procházímě kolem toalety; za poslední hodinu musím už počtvrté na malou stranu. Mám zpocené ruce a cítím se trochu nesvůj, objímám se s přáteli z naší eskadry. Díváme se jeden druhému do očí - není třeba slov.
Vracíme se zpátky k eskadře obléknout si anti-G kombinézy, ještě jednou zkontrolovat, zda je pistole nabitá. A náhle slyšíme z reproduktoru: Všichni do místnosti brífinku. Tam nás informují, že akce je odvolána, patrně z politických důvodů. Haló, počkejte! Já už jsem se přestal bát. Už jsem si všechno vyznačil na mapě. Já už jsem na cestě! Jaká degradace! Rozčarování. Souboj s osudem se nikdy nebude konat.
Odkládáme zbraně, bereme si plavky a odcházíme na pláž...

Středa 3. června 1981.

...Odpoledne přichází zpráva z hlavního stanu: "Chlapci, zvýšené napětí..."

Neděle 7. června 1981.

Rychlý ranní brífink a rychle nakládáme své vybavení. Stejný brífink. Už je to tady. Všechno je v pohybu. Na skok do koupelny, ale nebudeme pít žádnou vodu; nechceme mít potíže se svými močovými měchýři. A už se blíží druhá hodina. Je čas jít. Zdrhovadlo anti-G obleku se zatahuje zhlehka, kombinéza nás táhne dolů, jak je obtížena doplňkovým vybavením: sluchátka, helma a videokazeta - a už se dáváme na cestu...
Šplhám do kabiny. Pečlivě procházím všechny spínače - je čas... Proces odečítání je zdlouhavý - 30 minut.
Pomalu pojíždím. Letoun je těžký. Slunce září, přejíždím do postavení k čerpání paliva, otevírám palivový kryt a pozoruji, jak hodnota pomalu stoupá, všichni kolem mě nabírají palivo, ale u mě jako na potvoru nelze dosáhnout požadovaného množství. "Přepni plnící zařízení," říkám mechanikovi. To nepomáhá. Začínám být v tísni. Už je 3.55. O.K. Znám plán; je sestaven s dobrým bezpečnostním násobkem pro palivo. Hlavu vzhůru.

Srovnávám se na vzletové dráze do sestavy pro vzlet, 300 metrů jeden od druhého. Digitální hodinky odměřují čas; vzlet je na suchý motor. Budeme čekat až na 80 mil, abychom ušetřili palivo, a teprve potom zapneme přídavné spalování. Prásknutí do koní a už jedeme. Jde to těžce. Teď už mám 190 mil a okamžitě přepínám na suchý režim. Podvozek zatažen a už se řadíme do obranné formace. Zpočátku máme nádherný výhled jako v pohádce, ale pak přicházejí duny a pohled na spálenou poušť. Avšak nejdůležitější je udržovat správnou polohu. Minuty ubíhají pomalu. Palivo se nespotřebovává ve správném poměru. Přečerpávám jeho část dozadu, abych snížil odpor. Možná, že to pomůže. Před odhozením přídavných nádrží si ověřuji, že jsem je vyčerpal až do dna. Tisknu spínače a pff. Dvě z nich odpadávají. Jak je to snadné!

Další referenční bod a terén se měmí - Irák. Ojedinělý nákladní vůz projíždí. A potom je jezero se čtyřmi ostrovy. Přelétáme otočný bod a začínáme zrychlovat. Překročili jsme linii zeměpisné délky a srovnáváme se do řady jeden za druhým.

Ohlížím se na číslo Čtyři. Je na místě. "Starý pán" je přede mnou a vpravo. Číslo Dvě se tlačí k zemi. "Trochu nahoru," říkám sám sobě. Přelétáváme linii pobřeží, napravo vidíme autobus s turisty, barevné taxíky u pláže - užívají si pěkných časů.

Jsme 40 mil před bodem stoupání a na radiolokátorech nejsou žádné MiGy, dívám se na stínítko: "Prosím, neříkej nic - nech nás přiletět blíž." A tam vpředu se kroutí vodní had zleva doprava; Eufrat. My jsme zde byli už před 2500 lety. Budovy, staré letiště, podél dálnice vysokonapěťové vedení, všechno spěchá závratnou rychlostí zpět.
10 mil. Před sebou vidím věž právě v obzoru zaměřovače. Jsem na místě. Všichni ostatní jsou také na místě. Strašně se mi chce čurat.
Záblesk ve vzduchu a číslo Jedna hlásí: "Dejte pozor, protiletadlová dělostřelba."
Už vyhlásili poplach. Záblesky zaplňují oblohu; podél trati létají granáty. Další sekunda a je zde Tigris.
Přídavné spalování naplno, přitahuji a zde, přímo přede mnou, stojí stěna a uvnitř, není možno se mýlit, kopule stříbřící se ve večerním slunci.
Je 17.35. Sedm G. Převracím letoun ve veliké rychlosti a už vidím zvedající se kouř. Zatím žádná velká exploze.

Přecházím do letu na zádech - teď je řada na mně, na letounu a naváděcím přístroji. Přímo z objektu stavby se ozývá hustá střelba a naváděč pomalu zaměřuje cíl. Jen žádnou hloupost. Nepatrné doladění - a je to.
Teď! Dvě pumy se uvolňují. Prudce uhýbám doleva a pátrám na obloze po raketách. Co to tady letí? Raketa zasahuje zem pod námi; rychlost 600 mil, suchý režim, všechno je v pořádku.
Řítíme se na západ s divokým veselím a pocitem úlevy. V dalším okamžiku přichází střelba zprava. "Artist" letí přímo do ohně, přitahuje a vše je v pořádku. Zleva doprava křižují záblesky.
Kousek dál stoupáme a pomalu nabíráme rychlost. Dole je blednoucí zapadající slunce. Dostáváme se do formace a řadíme se jako husy. Vedoucí hlásí rádiem: "Dokázali jsme to!" Asi o půl hodiny později přichází zpráva z velitelství letectva: "Všechno, co teď musíte udělat, je přistát. Buďte opatrní!" Mám obavy o svůj měchýř a on se obává přistání! Každému, co jeho jest.

Minuty před přistáním. Tma, navigační světla, veliký okruh. Jestli ho obletím (mám 800 liber paliva), počurám se do kombinézy. Už to nemůžu vydržet. Přistáváme.

Shledávám svoji výbavu, mávám na mechaniky a setkávám se se svým číslem Dvě. Drsné objetí, opravdová radost podívat se do jeho dětské tváře. Jdeme zpátky k eskadře a ani moc nemluvíme. Letím domů a líbám svou ženu. Dosud neví, co se stalo.

Dne 7. února 2003 opsal Šaman v Praze

ŠAMANŮV DOVĚTEK:

V červnu 1981 přeletělo osm izraelských F-16 Jordánsko a zaútočilo na dokončovaný irácký atomový reaktor těsně před jeho zavezením radioaktivním materiálem. Bylo to v poslední možné chvíli, kdy ještě nebylo bombardováním a následným rozptylem masivně ohroženo civilní obyvatelstvo. Irák ztratil možnost vyrobit si materiál pro vlastní jadernou zbraň. Reaktor Osirak se tak nestal staroegypstkým bohem mrtvých Osirisem.

Izrael tenkrát čelil obvinění z agrese, dodnes vykladači mezinárodního práva metají blesky na nezákonný zásah izraelského letectva. Ale celý svět v duchu děkuje tehdejším hrdinům, že vyrvali Saddámovi Husajnovi z rukou atomovou bombu.

Před těmi dvaadvaceti lety byl v izraelské letce i šestadvacetiletý kapitán Ilan Ramon. Válečný úkol tehdy splnili letci bez vlastních ztrát. Ramon padl až při dobývání vesmíru. Na jeho počest jsem zde přepsal část z 32. kapitoly knížky Merava Halperina a Aharona Lapidota "Letci z Davidovou hvězdou" (Naše vojsko, Praha 1991), kterou z anglického překladu Lawrence Rifkina G-SUIT (Combat reports from Israel´s air war), vydaného nakladatelstvím Sphere Books Ltd 1990 přeložil Václav Jonáš. (Originál vyšel v The Israel Ministry of Defense Publishing House, Tel Aviv, 1987.)

Text nese všechny nedostatky, které vyplynuly z nutného utajování, opisování a zamlčování - a navíc z dvojího překladu. Ale myslím si, že právě dnes je potřeba připomenout si dávné válečné hrdinství současného kosmonautického hrdiny. Protože dnes se chystají noví hrdinové odebrat Husajnovi další zbraně hromadného ničení. A svět jim opět laje.


Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: