Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 10.2.2003
Svátek má Mojmír




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Potřebuje Česká televize služby poradenských firem?
 >ŽIVOT: Smíření?Chucpe!
 >POOHLÉDNUTÍ: Voda více či méně žádaná
 >IRÁK: Hodina dějepisu a morální filozofie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízecí víkend
 >PSÍ PŘÍHODY: Možná seladon, možná hulvát, kdo ví...
 >GLOSA: Staré dobré časy
 >POLEMIKA: Pravda o Fukuyamovi
 >FEJETON: Dopis začínajícímu kritikovi
 >KULTURA: Orfeus v podsklepí aneb zábava nemusí znamenat pitvoření
 >KULTURA: Smradlavá rutina
 >KNIHA: Války v souhvězdí Nova
 >NÁZOR: Přímá či nepřímá volba prezidenta
 >ILAN RAMON: Deník bombardování Bagdádu
 >POSTŘEH: O usínání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
10.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízecí víkend
Ondřej Neff

Mám teď nejuklizenější psací stůl - od doby, kdy jsem ho přivezl domů. Je to podobný pocit, jako po návštěvě zubaře. Najednou je vše vyřešeno, najednou je po bolesti (tísnivém pocitu, že je na stole a uvnitř stolu nelad) - najednou mám jakýsi pocit svatosti. Vykonal jsem cosi souladného s vesmírným řádem, přispěl jsem k dočasnému potlačení či omezení entropických pochodů, čímž jsem zkřížil plány samotného Ďábla.

Totéž jsem zopakoval s autem.
Opět jsem se přesvědčil, že rozdíl mezi zabordeleným a uklizeným autem je... jedna hodina práce, nijak usilovné. Stačily na to dva kýble se saponátovou vodou a jeden pytlík do vysavače. Dokonce jsem vypral natahovací froté prostěradla (barvy černé), jimiž chráním zadní sedadla - sedává na nich Bart!

A zase ten pocit svatosti. Ano, samozřejmě, mám auto vzorně uklizené...
Upřímně, k zásahu v autě mě vedly dva popudy. Jednak to byla poznámka mého přítele Luboše Horčice, který uznale podotkl, usedaje vedle mě: "Ty tady ale máš bordel!" Víte, když vám ženská vytkne nepořádek, berete to jaksi na malou váhu: žebsjké to s pořádkem přehánějí. Ale když s tím začne chlap, pak je to na pováženou.
No a v sobotu večer jsem byl v kině na filmu kurýr, kde se též hovořilo o autech a stavu jejich uklizenosti a říkalo se něco ve smyslu "jaký pán, takový krám". To byla ta poslední kapka.

Takže nyní byste mohli soudit ze stavu mého stolu a mého auta, že jsem pořádníček, který pro svoji puntičkářskou pečlivost zaslouží přezdívku Štěteček.

K filmu Kurýr: Nalákalo mě na něj jméno Luca Bessona (Brutální Nikita, Leon, 5. element), v jeho produkci a podle jeho scénáře byl film natočen. První půlka, ano, ta je bessonovská, s žertíky samozřejmě že brutálními - ten kurýr vozí za peníze všelijaké šmízo, pak mu strčí do kufru v tašce holku, on se s ní zaplete a tím se všechno zamotá. Od chvíle, kdy se na scéně objeví holka, stává se z filmu debilita, postupně - ještě chvilku jsou tu a tam světlé momenty, ale pak je z toho kung-fu holomajzna typu Bruce Lee. A navíc jsem se nedozvěděl, kdo tu holku v pytli do kufru Kurýrovi strčil, a proč! Chtělo by se mi napsat - jděte na to, koukněte se na film, a když to pochopíte, napište mi, ale takové srdce nemám, abych vás na ten film posílal.
To si raději ukliďte v autě bez biografu, ušetříte peníze a čas a oči.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: