Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 10.2.2003
Svátek má Mojmír




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Potřebuje Česká televize služby poradenských firem?
 >ŽIVOT: Smíření?Chucpe!
 >POOHLÉDNUTÍ: Voda více či méně žádaná
 >IRÁK: Hodina dějepisu a morální filozofie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízecí víkend
 >PSÍ PŘÍHODY: Možná seladon, možná hulvát, kdo ví...
 >GLOSA: Staré dobré časy
 >POLEMIKA: Pravda o Fukuyamovi
 >FEJETON: Dopis začínajícímu kritikovi
 >KULTURA: Orfeus v podsklepí aneb zábava nemusí znamenat pitvoření
 >KULTURA: Smradlavá rutina
 >KNIHA: Války v souhvězdí Nova
 >NÁZOR: Přímá či nepřímá volba prezidenta
 >ILAN RAMON: Deník bombardování Bagdádu
 >POSTŘEH: O usínání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
10.2. PSÍ PŘÍHODY: Možná seladon, možná hulvát, kdo ví...
Ondřej Neff

Vztah našeho Barta k psím dámám je velmi složitý. Někdy se projevuje víc než podivuhodně.
Darina pana Suchého se začíná dostávat do období, kdy je zájem psích pánů víc než pochopitelný - včera ráno bylo nutno shromáždění rozpustit. Dnes ráno se Bart potkal se dvěma slečnami, nikoli najednou, postupně. Jedna dokonce byla jeho druhu, byla to krásná rottweilerka s vzorně vypálenými znaky, jako kdyby měla pózovat na obálce manuálu k rottweilerům. Bart byl naprosto lhostejný.
Po deseti minutách putování mírně zasněženým kopcem Mrázovka jsme potkali další psí slečnu. Hra se opakovala: velký zájem z její strany, nulový zájem z jeho strany. Opět šlo o krasavici, rasy mně neznámé, rozhodně to nebyla žádná voříškyně!

Bart pobíhal, očuchával kde co, slečna se pachtila za ním. Vypadalo to, že vůbec neví o její existenci, byla pro něho "méně než vzduch".

Slečna byla krásná a taky rozumná a po chvilce pochopila, že nemá cenu se s takovým tuponěm zahazovat, načež se obrátila a klusala po svých.
S její paní jsem kráčel po cestě a povídali jsme si, psí slečna před námi.
Načež Bart, když to viděl, se rozběhl, psí slečnu přeskočil jako když skáče přes zábradlím kolem cesty Mrázovka, jenže si to špatně vypočítal a brknul pupkem o hřbet té psí slečny, takže ji povalil, až kvíkla. Pak se zastavil a čuchal dál, ani se neohlídl.
Magor? Ano, magor. Nevím po kom tohle chování má. Po mně rozhodně ne, já se k slečnám a paním choval vždy uznale.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: