Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.2.2003
Svátek má Věnceslav




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Pat COX a naše zhoubné nemoci.
 >TÉMA: Zvolme si - Irák, nebo USA
 >POLITIKA: Kdo bude prezidentem?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jsi vegetarián, dostaneš mrkev!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Efekt červených očí
 >PSÍ PŘÍHODY: Je to tak, psi se občas poblijou
 >LIDŠTINY: Kniha pro začínající koprofily a koprofágy?
 >SVĚTY: Amerika a Evropa - víry proti filosofiím
 >VOLBA: Přímá volba prezidenta může znamenat zneužití institutu amnestie
 >ZE ŽIVOTA: Tak volám Dášo nashledanou...
 >VOLBA: Jak to bude s volbou presidenta?
 >NÁZOR: Český intelektuál a moc
 >MÉDIA: Vražedný Internet
 >FEJETON Mobil místo bandasky
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
13.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Jsi vegetarián, dostaneš mrkev!
Jan Kovanic

Před dvěma lety předložili poslanci ČSSD zákon, který měl finančním příspěvkem odměnit účastníky našeho druhého odboje. Zahraniční vojáci, partyzáni, političtí vězni, koncentráčníci a ukrývané děti se měli stát příjemci "jednorázové částky". Při projednávání tohoto zákona poslanci ODS k odškodňovaným osobám připojili i účastníky odboje třetího. Vynechali se ale odbojáři, kteří dnes nemají české občanství. Na tom se ušetřilo přenáramně, protože právě hrdinové druhého a třetího odboje byli značnou částí poválečných emigračních vln. Nakonec parlament schválil a prezident podepsal zákon 261/2001.

Když se o novém zákonu dověděl pan Josef, zaradoval se. Konečně se mu dostane nějakého uznání za dávnou nespravedlnost! Podle znění tohoto zákona je totiž "některým jiným účastníkem národního boje za osvobození", aspoň si to myslel: Za účastníka národního odboje se považují i občané ČR, kteří se v době okupace "z rasových či náboženských důvodů" ukrývali po dobu nejméně tří měsíců... Na začátku roku 1945 byl pan Josef svým "etnickým původem" i jako miminko nebezpečnou hrozbou pro mocnou Třetí říši. Proto se ho snažili Němci zabít. Zbytek jeho rodiny byl v té době už většinou vyvražděn, ale Josífek se svou maminkou našli úkryt na venkově. Takže byl ukrývané dítě. Skrývání = věznění = odboj = odškodnění. Ale není to tak jednoduché.

Odbojáři mají organizace, na něž je možno se obrátit a které vypomohou s vyplňováním lejster a dodáním nezbytných důkazů. Jsou tu spolky veteránů, pétépáci, partyzáni, Židovská obec, svou organizaci mají i ukrývané děti. Cikánům pomáhá aspoň organizace "Člověk v tísni". Jenže všichni žijí i dnes v jakýchsi ghetech: Pro Němce byl Josífek Žid - ale když on měl českou maminku a je bezvěrec. Politický vězeň... Ale copak seděl ve vězení? Od jednoho činitele se zase dověděl, že "ukrývané děti jsou známy". Protože není znám, není ukrývané dítě. Přední odbojář hrdě prohlásil, že "ukrývání není odboj a tak si nezaslouží ocenění". To jako měl bojovat proti nacistickým okupantům pokakanými plínkami?

Nic to, pan Josef se, vybaven zákonem 261/2001, obrátil na podzim 2001 sám přímo na Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ). Přiložil čestné prohlášení svědka a jediný skutečný dokument, který o ukrývání vypovídal jen nepřímo. Nicméně s ohledem na znění zákona a s důvodnou důvěrou v obecnou znalost historie se dalo uvažovat, že jeho žádost bude posouzena kladně. Nebo aspoň posouzena!

Následovala nekonečná jednání a dopisování, kdy se podání pana Josefa stěhovalo z ČSSZ na ministerstvo národní obrany, ztrácely se přiložené dokumenty, při přepisu se náhle měnila velmi důležitá data ukrývání... Z celého jednání získal pan Josef pocit, jako by mu někdo záviděl těch 60.000, které měl dostat. Opět se státní mašinérie - už ne SS a gestapo, ne StB a KGB, ale tentokrát úředníci českého moderního státu "spikli", aby pana Josefa zničili - když ne tělesně, pak aspoň psychicky.

Drobná epizoda: Pepa dostal v létě roku 2002 z MNO dopis, podle kterého nemá nárok na status účastníka národního odboje podle zákona 255/1946. (ČSSZ usoudila, že kdo chce získat nároky dle nové "dvěstějedenašedesátky", musí nejdříve získat starou "dvěstěpětapadesátku". Viz Šamanovo doupě ze 17.10. 2002: 261-255=0). Nedodal prý potřebné podklady. Pan Josef hned volal na MNO, aby se zeptal, jaké ještě podklady - vždyť jimi svou žádost doplnil na jaře 2002. V telefonu se dověděl, že mu právě přišla odpověď na jeho první dopis z podzimu roku 2001! Ta jeho druhá doplněná žádost z jara, kterou osobně odnesl na podatelnu ministerstva obrany, tak ta se po hledání na podatelně našla - po asi pěti měsících ještě nebyla zaevidovaná!!! Měli toho moc...

Přesto však už na podzim 2002, pouhý rok po prvním podání, poslalo vojsko panu Josefovi lejstro, na němž se potvrzuje, že je ve smyslu zákona 255/1946 účastníkem národního odboje.

Pepa se zaradoval: "Jsem vegetarián!" Z radosti si to popletl s veteránem. Protože jinak jest na něj pohlíženo jako na politického vězně. Děkovně telefonoval na MNO, kde mu však řekli:

"Ale to si nemyslete, že to budete mít hned vyřízené!"

Josef si nechal vyrobit notářsky ověřenou kopii Osvědčení dle zákona 255/1946 a zaslal ji na ČSSZ. Už v lednu 2003 z ČSSZ přišel panu Josefovi konečně dopis. Rozradostněn ho otevíral. Pepův přítomný syn však chladil jeho naděje:

"Jseš vegetarián, tak ti píšou, že dostaneš mrkev!"

A skutečně. Dopis byl kopií listu na MNO, kde se příslušná pracovnice dožaduje dalšího dovysvětlení. Ale z neobratné formulace není vůbec jasno, jakého! Chtěli jste "dvěstěpětapadesátku", která má tvrdší pravidla, než "dvěstějednašedesátka"? Dostali jste ji! Co ještě víc lze? Ale přesto tu jsou vždy pochybnosti, na kterých je možno ulpívat až do dvaadvacátého století. Jako v tom starém vtipu - sluha Žán sděluje lordovi, jak za jeho nepřítomnosti lady povečeřela s přítelem, pak šli do ložnice, svlékli se, vlezli do postele... A co pak?, ptá se lord. Pak zhasli, odvětí Žán. Zas ta trapná nejistota!, zvolá Česká správa sociálního zabezpečení. "Je nutno zjistit skutkový stav tak, abychom mohli být přesvědčeni nade vší rozumnou pochybnost o oprávněnosti využití prostředků státu, a tedy i jeho občanů. ČSSZ odpovídá za to, že odškodnění obdrží ti, kteří mají na ně nárok a nikoli ti, kterým nárok nevznikl." Tak je to autentické.

"Nade vší rozumnou pochybnost..." To asi, úřade, nebude prokázáno nikdy. Hledejte po šedesáti letech doklady svého tajeného skrývání. Generace dospělých svědků je už mrtva. Proto většinou musí stačit aspoň svědectví tehdejších dětí. Ti, kterým patří odškodnění, jsou dnes už starší i docela staří lidé, pro které toto dokazování je vysoce emocionální zátěž, ony ty vzpomínky jsou skutečně bolestné. Možná by jako podpůrný důkaz mohl stačit pohled do našich dějin. Ty tedy rozumné nebyly - nade vší pochybnost!

Trochu toho rozumu proto, prosím, aspoň dnes...

Psáno v Praze dne 10. února 2003

Dopsáno 12. února 2003:
Ještě jsem se, než jsem výšepsané odeslal do Psa, naposledy zeptal pana Josefa na aktuální stav jeho žádosti. A víte, že právě dostal celou tu svou šedesátitisícovou mrkvičku?
Tak sláva! Stejně ale připravený článek uveřejňuji - je tu ještě hodně Frantů, Aniček a Aranek, které dále čekají.

A pak je tu ještě asi 300 českých Ivanů, Genadijů a Máš, které čekají, až jim ČSSZ vyplatí odškodnění za pobyt v sovětských koncentrácích podle jiného zákona (172/2002), ale to už je jiná povídka. Avšak i u ní jde o tu "nade vší rozumnou pochybnost"...

Nakonec ale - Česká správa sociálního zabezpečení to zvládá zatím rychleji, než německá nadace pro totálně nasazené a vězně nacistických koncentráků... Ale to už je úplně jiná povídka!


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: