Někdo spáchal sebevraždu a nechal se při tom snímat webovou kamerou. Stalo se to poprvé? Každopádně to vyvolalo velkou pozornost. Mnoha lidem tane na mysli otázka: mělo by smysl zpřísnění odpovědnosti/kontroly providerů za obsah objevující se na jejich stránkách?

Je zajímavé, v kolika hlavách je hluboce zakořeněna představa, že soustavou vhodně formulovaných a vhodně cílených zákazů se dá zlepšit svět. Zakážeme to a zakážeme ono, zakážeme brutální filmy a zakážeme drsné počítačové hry a zakážeme kousavé psy a zakážeme chlast a zakážeme cigarety a zakážeme auta a zakážeme... Však ono se něco najde.

O osud chlastu takovou starost nemám, protože majitelé státu, což jsou poslanci parlamentu - ti nastavují zákony tak, aby jim to vyhovovalo - sami chlastají, dokonce za milé ceny v parlamentní restauraci. Ale poskytovateli služeb internetu rozhodně nejsou. Takže to pokušení je veliké: třeba by se někomu zalíbili, kdyby uvalili na providery brutální odpovědnost.

Že není technicky sledovat od rána do večera, co se na internetu děje? Že jenom Google sleduje - podle dnešního údaje - 3,083,324,652 webových stránek? To takového poslaneckého rozumprda jistě nezajímá, takový údaj se možná ani nedonese k jeho sluchu.

Extremisti byli na světě vždycky, jsou a budou. Šokovali, šokují a budou šokovat. Svoboda je příliš cenný statek na to, abychom o něj měli kvůli extremistům přijít.

Na internetu jsou i návody na sebevraždu. To je problém právní - měl by ho posoudit někdo povolaný, zdali je to návod k trestné činnosti nebo zdali je to trestná činnost. Pokud ano, pak by měl být stíhán pachatel, nikoli poskytovatel služeb internet.
Postih providerů by byl stejně absurdní, jako postih telefonní společnosti za to, že si po jejích drátech někdo smlouval zločin. Anebo postih Pražských komunikací za to, že štětky v Perlovce šlapou jejich chodník.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: