13.2. PSÍ PŘÍHODY: Je to tak, psi se občas poblijou
Ondřej Neff
Včera jsem si to u některých čtenářů poblil, tedy, polil... nebo rozlil? Zkrátka, rozházel. Dostal sjem rozházené maily a jedna kamarádka mi poslala esemesku, která se dá vykládat, že jsem si to poblil tedy polil i u ní. Popsal jsem malou epizodu z Bartova života. Holt, ne všechno pes udrží v žaludku, například půlku žvýkacího lana, a musí se to uklidit, i když při tom telefonuju. Proto se povídání jmenovalo Jak je dobře,že nemám videotelefon. Dana Brhelová mi napsala jeden z ětch pěkných dopisů - zveřejňuji v plném znění:
Pokud se týče videotelefonů, utírání nablitého po psovi je ještě vcelku
bohulibá činnost. Jsou ale lidí, kteří si za dřívějších dob nosili na
záchod noviny pro ukrácení chvíle, a dnes si tam nosí mobil nebo
bezdrátový telefon a zefektivňují využití času vyřizováním.
Pozná se to podle zvláštního echa vyskytujícího se v tak malých
místnůstkách, což je v telefonu dobře slyšet.
K tomu roztomilou příhodu že života: jistý človíček u dálnice na
odpočívadle si odskočil na záchůdek. Usadil se a v tom slyší "Ahoj".
Podivil se, nicméně nechtěl být nevychovaný a proto odpověděl taky
"Ahoj". Pak slyšel nějaký dotaz a také na něj velmi slušné odpověděl.
Načež se z vedlejší kóje ozvalo: "Prosím tě, tady na mě mluví nějakej
teplouš, já ti zavolám za chvíli."
| 
