Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 14.2.2003
Svátek má Valentýn




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (7)
 >POLITIKA: Mír světu, klid Evropě.
 >POLITIKA: Co dali Havel a Klaus demokracii
 >NET A JEHO PIKANTNOSTI: Ty nejsi Dagmara!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: O potměšilé koblize
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes nejen hodný, ale také chytrý
 >POEZIE: Láska na hřbitovní zdi
 >ŠKOLSTVÍ: Jak jsou na tom školy skutečně?
 >ZAMYŠLENÍ: Statistika a žvásty starýho zbrojnoše.
 >POSTŘEH: O potrefenosti
 >POOHLÉDNUTÍ: Život jako náhoda?
 >FEJETON: Jak jsem se (ne)díval na fotbal
 >GLOSA: Webové hrátky
 >ZE ŽIVOTA: Pokyny pro slovenskou filiálku
 >TÉMA: Pat COX a naše zhoubné nemoci.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
14.2. RODINA A PŘÁTELÉ: O potměšilé koblize
Ondřej Neff

Jako každý čtvrtek odpoledne se i dnes společnost Psa a Gentlemana a spol. sešla v kavárně Rybka v Opatovické ulici. Zastavil jsem se před tím v bufetu v Myslíkově ulici (holandský řízek čili karbanátek se sýrem) a po obědě celou cestu Křemencovou jsem se těšil, jak si u Rybky dám kafe a koblihu.

Přišel jsem do Rybky dřív než Ivan Gentleman Straka, který mi obvykle koblihu předají (tedy: sní dřív než já). Objednal jsem si turka a onu vysněnou koblihu a slečnami kafe i koblihu v zápětí přinesla.

Znám koblihy. Miluju je od dětství. Vím, co jsou zač. Nehazardoval jsem. Opatrně jsem koblihu vzal do prstů, naklonil jsem se nad talířek a velmi zvolna jsem tiskl čelisti k sobě.

Byl jsem velmi opatrný, ale ne dost opatrný, takže toto subjektivní velmi se ukázalo býti objektivním málo, neboť meruňková marmeláda vystříkla ne spodem (jak to marmeláda dělává), ale bokem. Moje sousedka Andrea sice stačila uhnout, takže ji marmeláda netrefila, ale stůj jsem omítnul. Taky jsem si pěkně kydnul na svetr. I to patří k záludům koblihy: marmeláda, která vyteče na stůl, na potahy křesel, na klopu saka atd. je ve svém objemu zřejmě větší než kobliha, ve které původně byla. Zdá se, jako by uvnitř koblihy byla marmeláda pod tlakem.

Což o to. Tohle všechno je normální.
Vždycky to tak dopadne, i kdyby jedlík koblih zachoval desetkrát větší obezřetnost.
Tahle kobliha ale byla obzvlášť mazaná (zevnitř).
Že pokydala stůj a můj svetr, chápu. Ale jak se jí podařilo kydnout marmeládu pod můj zadek, tedy na místo, na kterém jsem seděl, takže jsem se přilepil, to věru nechápu.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: