Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.2.2003
Svátek má Miloslava




  Výběr z vydání
 >NEZAMĚSTNANOST: Ordinuje vláda ten správný lék?
 >POLITIKA: Užitečná krize - víme více o NATO
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sokolovo smíření
 >POLITIKA: Komunisti nám zvolí prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Sbohem iks-béčko
 >PSÍ PŘÍHODY: Pokus se šťastným koncem
 >OSOBNÍ ÚDAJE: Zrušte zbytečný úřad
 >POOHLÉDNUTÍ: Předávání žezla
 >LIDÉ: Kdo je Salem Fayad?
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (1)
 >REAKCE: Nestalo se nic tak zvláštního.
 >MÉDIA: Dobrá Rada nad zlato
 >PRAHA: Hala patrně bude!
 >LITERATURA: Úchyl, vojákyně a pan nakladatel
 >CHTIP: Návrh na prezidentskou standartu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
17.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Sokolovo smíření
Jan Kovanic

Pan Jan Sokol by se mi nelíbil jako český prezident. Nelíbil se mi ani jako český ministr školství, který za svého ministrování pravil, že "vysokoškoláků máme dost". Nelíbí se mi Sokolovy smiřovačky se sudeťáky. Co to vlastně podepsal dnešní koaliční prezidentský kandidát před osmi lety? Tento dokument:

"Smíření 95"

V roce 1995 vzpomínáme 50. výročí konce druhé světové války. Tento rok byl zároveň Spojenými národy prohlášen za „Rok tolerance“, rok boje proti nenávisti, intoleranci a násilným skupinovým konfliktům. Chtěli bychom přispět k naplnění tohoto záměru následující iniciativou.Před půlstoletím nařídila tehdejší československá vláda vyhnání více než tří milionů Němců z českých zemí a ze Slovenska. Stalo se tak za souhlasu většiny českého obyvatelstva a se schválením vítězných mocností. Sedm let předtím byla Československá republika okleštěna vnuceným mnichovským diktátem velmocí, což mělo za důsledek její bezbrannost a nakonec ztrátu svobody.

Většina sudetských Němců přivítala a podporovala tuto politiku rozdělení. Dvacet let předtím byli tito sudetští Němci rovněž nuceně přičleněni k československému národnímu státu. Ještě dříve předtím, za rakousko-uherské monarchie, ztroskotaly všechny pokusy o česko-německé vyrovnání v rámci českých zemí.To všechno je sice historie, ale nejen historie: pouhou historií se tyto události stanou teprve tehdy, až za nimi obě strany, Češi i sudetští Němci, udělají ve vzájemné shodě definitivní tečku.

Během posledních sto padesáti let se Češi a Němci v českých zemích navzájem odcizili tak, že nakonec došlo ke dvojímu rozchodu ve zlém - v roce 1938 a 1945. Otevřené důsledky minulých rozhodnutí otravují ovzduší ve střední Evropě a působí nepříznivě na česko-německé vztahy. Je třeba, aby Češi a sudetští Němci společně nalezli dobrou vůli a podali si ruce na důkaz usmíření a ochoty ke spolupráci v duchu německo-české smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Navrhujeme proto neprodleně zahájit jednání mezi českou vládou a politickou reprezentací sudetských Němců.

Obsahem těchto jednání by měly být všechny otázky, které aspoň jedna ze stran považuje za otevřené. Za nezbytnou považujeme zejména formulaci společného stanoviska k problematickým rozhodnutím minulosti, jež bude opřeno o všeobecně uznávané normy lidských a občanských práv. Dále navrhujeme, aby se jednání obou politických reprezentací soustředilo na společný program spolupráce mezi Čechy a sudetskými Němci. Tento program by měl zahrnovat umožnění návratu těm vyhnaným, kteří si ho budou přát, za podmínky, že budou mít stejná práva jako ostatní občané ČR. Navrhujeme dále vytvořit společnou česko-německou nadaci se státní účastí za účelem podpory konkrétních projektů v českém pohraničí. A navrhujeme konečně, aby Češi a sudetští Němci společně podporovali rozšíření již existující přeshraniční spolupráce mezi sousedícími oblastmi ČR a SRN, jež by postupně měla nabýt podoby, jakou mají v západní části Evropy již řadu let fungující euroregiony - za respektování zákonného rámce, platného v obou státech."

To všechno jsou krásná slova - až na jednu drobnost: Navrhuje se tu "neprodleně zahájit jednání mezi českou vládou a politickou reprezentací sudetských Němců", aniž by byl vysloven reciproční požadavek, totiž aby německá vláda jednala s organizacemi, jež zastupují poškozené Čechy - jako je Český svaz bojovníků za svobodu nebo Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí.

Další krásná slova, totiž "umožnění návratu těm vyhnaným, kteří si ho budou přát, za podmínky, že budou mít stejná práva jako ostatní občané ČR" značí, že budou mít "stejná práva" i na restituce svého majetku (viz Walderode) - zatímco čeští vyhnanci z roku 1938 toto právo nemají! Toto právo nemají ani čeští "vyhnanci" z let 1948, 1968. Proč by měli mít nepřátelé naší národní samostatnosti větší práva než čeští emigranti???

Samozřejmě, že odsunutí Němci mají své nároky, které považují za oprávněné. Ale byli již odškodněni Německem. A jejich praktické vystupování vůbec nesvědčí o tom, že by se kdy chtěli smířit! Chtějí se jen pojistit proti našim nárokům, zajímají je pouze jejich problémy! Kontroverzní německé odškodnění českým nuceně nasazeným a koncentráčníkům je podmíněno podpisem, že člověk, oblažený "odškodněním" již nikdy v budoucnosti nebude německý stát obtěžovat nějakými žalobami.

Nepovažuji za možné, aby byl do funkce českého prezidenta zvolen člověk, který hájí zájmy občanů cizí země na úkor vlastních spoluobčanů. Je nepřípustné, aby nejvyšší státní funkci zastával člověk, který svého času prohlásil, že poválečný odsun Němců z ČSR by měl odsoudit dnešní český stát!

Psáno v Praze dne 14. února 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: