Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.2.2003
Svátek má Gizela




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Pocta vzácnému člověku - Jiřímu Hanzelkovi
 >TÉMA: Jak žijí penzisté v Evropské unii?
 >POLITIKA: Kdo vítězí a kdo parazituje na irácké frontě?
 >NÁZOR: Zombie z brežněvovských časů.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Žena se zlatými zuby
 >PSÍ PŘÍHODY: Ptačí stopou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Učit se, učit se - a platit, platit, platit!
 >PRÁVO: Európsky súdny dvor na Slovensku!
 >POLITIKA: Pacifisté všech zemí …
 >HUDBA A ZVUK: Má opera budoucnost?
 >Americke stanovisko
 >EKONOMIKA: Vyčkávání i v predikcích
 >ARCHITEKTURA: Bestia triumphans?
 >VOLBA: Změna ústavy a prezidentské kompetence
 >ŽIVOT: Lidé vyhazují vánoční psy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
18.2. Česká střízlivost
(nov)

Včerejší úvodník se sice víkendovými mírovými demonstracemi, které proběhly na 80 místech světa, již zabýval, avšak pominul fenomén mizivé české účasti. Těch čtrnáct stovek demonstrantů tvořilo kolem 400 amerických intelektuálů žijících v Praze a zarytých pacifistů z organizace "Iniciativa proti válce" - a asi 1000 zavilých starokomunistů, převážně důchodců, kteří, z pochopitelných důvodů, budou USA nenávidět ještě z urny.
Je až komické, jak tento fenomén vnější pozorovatelé, ať už se jedná o levicové české intelektuály žijící v zahraničí, komentující domácí mediální scénu, či o stejně komentující cizince žijící zde, umanutě vysvětlují "slepotou" a "neprobuzením" české veřejnosti, navíc zmatené českými jestřáby mezi novináři, kterým prý nejde ani tak o meritum věci jako o potřebu "zařadit se" do správného politického tábora.

Soudím, že tento pohled na "pasivitu" české veřejnosti a na stanoviska oněch českých novinářů je přehlíživě urážlivý, ale hlavně hloupě povrchní, neboť vůbec nechápe, že česká střízlivost a zdrženlivost ke všem těm mírovým hnutím a demonstracím má své kořeny a tudíž není žádným spánkem Šípkové Růženky. Češi totiž mají s mírovými hnutími specifickou historickou zkušenost.
Odhlédneme-li od tak dávných událostí, jakou byl kupříkladu mír vestfálský v roce 1648, v jehož důsledku byly české země nuceně rekatolizovány a který exodem těch nejlepších ohrozil samu existenci národa, pak jen ve 20. století český národ dvakrát za "vítězství míru" zaplatil ztrátou samostatnosti. Napřed Mnichov 1938 s "mírem pro tuto generaci" vedl k rozpadu a posléze k zániku Československa a k německé okupaci, a v 50. létech pak všechna ta mírová hnutí, organizovaná západními intelektuály a bohužel politicky naivními vědci, byť byli nositeli Nobelových cen, vedla k posílení komunistické říše a posléze v roce 1968 i k sovětské okupaci Československa. Teprve po ní všichni ti naivkové prohlédli, komunistické strany na Západě se prakticky rozpadly a ztratily kontrolu nad intelektuální scénou.
V obráceném gardu Československo jak za svůj vznik, tak za dvojí obnovu vděčilo válkám, respektive novému poválečnému uspořádání světa. V roce 1918 v důsledku 1. světové války vzniklo, důsledkem 2. světové války bylo vyrváno ze spárů nacismu a vítězstvím USA ve studené válce pak ze spárů bolševismu.

Pravda, dvě třetiny Čechů jsou proti válce s Irákem, neboť válka má bezesporu strašný rub. Avšak právě kvůli své historické zkušenosti je česká veřejnost schopna vidět i její líc a má oprávněnou nedůvěru ke všem "mírovým hnutím" a "bojům za mír", neboť v případě vítězství "míru" bychom dnes měli v Česku, a to v nejlepším případě, reformní komunismus. A proto, na rozdíl od "války" televizní, válka proti katu vlastních občanů a diktátorovi nikdy 100 tisíc demonstrantů na Václavské náměstí nepřivede.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: