Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.2.2003
Svátek má Patrik




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Pozvěme Američany k nám!
 >POLITIKA: Několik otázek pro komunisty
 >GLOSA: Leninovi válečníci
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla III
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V rámu
 >PSÍ PŘÍHODY: Co jsem mu jen provedl?
 >FOTOMOMENTKA: Co najdete v Praze na okenním parapetu?
 >FEJETON: O síle a slabosti slova
 >ZE ZAHRANIČNÍCH MÉDIÍ: Francie, starý spojenec Bagdádu
 >REAKCE: Dopis Chiracovi
 >ŽIVOT: Čekání na válku před 20 lety
 >EKONOMIKA: Růst českých dluhopisů pokračuje
 >INFO: Pokrok v Afghánistánu je viditelný, říká pracovnice české Charity
 >OHLAS: Ještě k Coxovi
 >NÁZOR: Proč podporuji USA

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
19.2. FOTOMOMENTKA: Co najdete v Praze na okenním parapetu?
JITA Splítková

Vracím se po Mánesově mostu domů. Zvláštně fialový západ slunce změnil Vltavu na podivnou plynoucí tekutinu. Nad tím tmavofialové mraky vytvářely bizardní krajiny a postavy. Jeden mrak mi připomíná bezzubou stařenu. Než si ho stačím vyfotit, rozplizne se do tvaru obyčejného mraku.
Zuby - to je téma. Jejich vrtání, broušení, trhání…jéé, to je snad i na masochistu moc. A taková resekce… ještě dnes si vzpomínám, jak jsem, po tomto zubařském zákroku, došla z ordinace nad Karlákem až do metra I.P.Pavlova v oněch známých nemocničních gumových návlecích. Šla bych s nimi možná až domů, kdyby mě nezastavil bývalý spolužák - nyní zubař. Místo pozdravu zahalekal na celé metro, "A, jé vidím, že jdeš od nás." Potom mi galantně pomohl z gumáků a vzal je zpátky do ordinace." Br...nedobrá vzpomínka.
Zabraná do těchto trýznivých úvah jsem dorazila pod okna obchůdku se suvenýry a knihami. Ze zvyku se podívám dovnitř... hned jsem je uviděla. Ležely si hezky necudně na parapetu a vyzývavě se tlemily! Něčí zuby a jaké! Umělé bílé zuby zasazené do růžové umělé hmoty.
J+V+W se v písni tázali po hlavě, která ztracený klobouk nosila. Já si dodnes kladu otázku: Čí pusa je nosila, a proč je tady takhle opuštěné nechala?

Babička rovněž měla takovéto vyndavací zuby dolní i horní. Brala si je jen když někam šla, jinak ležely na poličce nad její postelí.
Růžové a bílé, jako nějaký tajemný artefakt. A babička k nim tak přistupovala. Jako k něčemu, co bylo její součástí, ale nechtěnou. "Hodit je tak do Vltavy!" říkala vždy, když si je brala.
Vzpomínám, že když jsme my dvě šly do cukrárny, tak si babička nejdříve vyndala zuby, a pak teprve mohla jíst. A zrovna tak činily ostatní dámy - babiččiny přítelkyně.
Měly všechny krásné umělé zuby, ale neuměly je používat, možná to ani nešlo, byly prostě jen na parádu.
Jednou se stalo, že babička z roztržitosti neskryla protézu taktně v kabelce, ale položila ji na stolek. Ten zvláštní ústní artefakt potom celou dobu ležel mezi námi na stolku. Dělaly jsme, jako že k nám vůbec nepatří. Prostě je normální, aby v cukrárně na stolcích ležely zuby.
Když jsme odešly, tak babička po hodině zjistila, že je v cukrárně zapomněla. Utíkaly jsme zpátky... "Co když tam nebudou, jestli je vyhodily, ta ostuda" strachovala se, trochu šišlavě.
Její černé myšlenky se nevyplnily, zuby ležely, přesně jak byly položeny. Nikdo se nepozastavil nad tím, že na stolku v cukrárně leží zuby. Nikdo si netroufl znesvětit je dotekem. Proč bych se tedy měla pozastavovat nad tím, že leží na parapetu? Vyfotila jsem je a s posvátnou bázní je zanechala jejich osudu.

Druhý den tam nebyly, možná nějaká roztržitá babička si je tam na chvíli dala. Proč by si, ale nějaká babička dávala zuby na špinavý parapet? Nebo dědeček? Ani ten by neměl důvod. Možná kdyby se velice občerstvil někde v bufetu a měl strach, že je vyzvrací. To je pravděpodobné, ale v tom případě, co to bylo za člověka? Ty zuby tam totiž byly troje (jak sami na fotce můžete vidět).
Záhada! Zřejmě nebude nikdy vyřešena. A svět se i přesto bude točit dál.
On se bude točit, i když jsme ještě nepřišli na termojadernou fúzi, nevynalezli auta na vodu, nemáme prášek nesmrtelnosti… a zuby bolí pořád stejně … to je to nejhorší :-).




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Redakce Neviditelného psa se rozhodla zrušit komentáře ke článkům, protože míra vulgarity zde překročila míru snesitelnosti.