Není to život extrémně radostný. Někdy je ale - přinejmenším - příjemně jednoduchý. Dám příklad.
Onehdy jsem si koupil sako. Pěkné sako, manšestrové sako. Bohužel neměli modré manšestrové sako, k mání bylo černé, vzal jsem si tedy černé. Nějakou dobu jsem se naparoval v saku a najednou - leknutí, někdo mi ukradl náprsní tašku!

V tašce občanka a řidičák a tramvajenka a tucet různých dalších karet a průkazů. Nebudu líčit, co znamená ztráta celého paketu karet a kartiček, bez něhož jste "muž bez tváře", Indián bez medicíny.
Nakonec se ukázalo, že rupl šev v náprsní kapse a že ta šrajtofle propadla dolů do futra.
Vylovil jsem tedy šrajtofli, pak na díru zapomněl, zasunul tašku do kapsy a hra se opakovala, ovšem už s menším leknutím. Takto mi taška propadla několikrát, právě tak i digitální foťák a mobil.
Dlouho ve mně rostlo odhodlání, že děravou kapsu zašiju. Rostlo... až dnes ráno vyrostlo a přetavilo se v čin:
vzal jsem kancelářskou sešívačku a díru procvakal! Celá operace se odbyla během několika mála vteřin.
V době, kdy jsem nebýval starým mládencem bych to taky dokázal, ale muselo by se to odbýt tajně, inkognito, v ilegalitě.
Takto nemusím klopit zrak a mohu hrdě prohlásit, že si sám vařím, sám peru a dokonce i sám šiju!

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku