Havrani obývají koruny stromů na vrchu Mrázovky a dvounozí nekrákorající obyvatelé téhož vrchu jim nosí něco na zob. Včetně vlašských ořechů. Mám přehled o havraním jídelníčku, protože Bart si rád na havrana zahraje a snaží se propasírovat kus suchého chleba skrz mřížku náhubku, když se zrovna koukám stranou. Doma by se nad suchým chlebem ofrňoval.

Hromada vlašských ořechů mě překvapila a napsal jsem o tom sem do psa.
Druhý den mi jeden čtenář odpověděl, že viděl havrany, jak ořechy louskají: uchopí ořech do zobanu, vyletí s ním do výšky, pustí ořech na asfalt, ořech se rozbije, havran sletí dolů a vyzobe rozpůlenou skořápku. Skvělá bombardovací metoda, na můj vkus poněkud namáhavá, ovšem nejsem havran a těžko posoudím, jak moc mají havrani rádi jádra vlašských ořechů a kolik námahy jsou ochotni za pochoutku vynaložit.

Toto vysvětlení ale neřeší problém našich havranů.
Druhý den totiž hromada ořechů byla rozbitá, rozlouskaná, a v zásadě zůstala tam, kde byla před tím, tedy u paty kmene stromu. Bombardovací metoda nepřichází v úvahu. Pod stromem je trávník, byť v tuto dobu zmrzlý, a skořápky jsou na jedné hromadě - kdyby šlo o bombardování, těžko by se havrani trefovali na jedno jediné místo.

Takže mě napadají jen dvě metody:
havrani mají sílu v zobáku anebo se dovedou přesně trefit, to je jedna.
nebo si někde půjčili louskáček, to je ta druhá.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku