Bart miluje návštěvy. Vnášejí vzruch do jeho monotónního života. Vítá návštěvy a dává najevo, že návštěva přišla za ním.
Mnohdy je to - aspoň do jisté míry - pravda. Návštěvy přinášejí falešné kosti z buvolí kůže, někdy pravé kosti, někdy granule, někdy buřtíka.
Dnes přinesla návštěva speciální klobásky - byly to chutně vyhlížející předměty, velmi suché, tlusté jako tužka. Moc dobře vypadaly.

"Jistě mu to bude chutnat," chválila návštěva už dopředu.
Bart se zaradoval, popadl klobásu a už s ní pelášil po schodech - zapomněl návštěvu otravovat při svlékání kabátu.
Zalezl s klobásou pod stůl, aby si to náhodou návštěva nerozmyslela a klobásu mu nesebrala.
Po čase jsem se podíval pod stůl, jak se s klobásou vypořádal.
Nijak. Tedy, přesněji: rozkousal ji na několik kusů a ty teď ležely na koberci a Bart nad nimi civěl a tvářil se jako někdo velmi ošizený.
"Ten je ale zmlsaný," poznamenala návštěva. "Čím ho živíte? Jatýrky?"
Zvedl jsem kus klobásy a očichal ji. Smrděla směsí naftalínu, sava a bakelitu!
Kristepane, co tam do těch klobás dávají? Asi mají jistotu, že se nikdy se svými čtyřnohými zákazníky nesetkají. Asi nechodí na návštěvy, a když tak přinášejí nikoli klobásy pro pejska, ale růže pro paní domu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku