Ráno jsem nakupoval. Moje ranní nákupy se odbývají v sámošce - nic, co by mělo vzrušit člověka, který si říká "gourmet": bochník chleba, čtyři housky, dva bílé jogurty, Ramu a z chladicího boxu jsem si vybral dva balíčky eidamského sýra tuzemské ne-eidamské výroby. Vše naložil do vozíku a odvezl ke kase.

Paní kasová mi namarkovala bochník chleba, čtyři housky, dva bílé jogurty, Ramu, šlo jí to pěkně od ruky, jen ten chleba a housky musela vyťukávat ručně, ale těmi jogurty a Ramou šmrncla přes okénko a čidlo přečetlo čárkový kód a suma naskočila na kase, jen to svištělo.
Pak přišel na řadu sýr.
Šmrncla jím přes okénko a ono nic. Podruhé, potřetí. Pronesla něco nevlídného a začala prstem vyťukávat číselný kód.
A zase nic!
Dřív než jsme stačil zvolat "Vzdávám se toho sýru, nechci sýr, nechci zdržovat," popadla oba sýry a odběhla.
U kasy se začala vytvářet fronta. Nejdřív malá, pak větší a nakonec největší.
Já byl ten, co udělal frontu.
V Jižní Americe by mě rozsekali mačetami. Češi mají jinou náturu. Dívali se jinam, ale periferním viděním vnímali toho blba, který vytvořil frontu. To je ten, co si vymejšlí a my tu stojíme kvůli němu. No jasně, to je von. Blbec a potížista. Kvůli jeho sejru tu stojíme. Kdyby nebylo jeho sejra, už jsme byli na řadě. Kretén. Musí si kupovat sejra.

Předlouhých pět minut to trvalo, než jsem byl zbaven stigmatu! Paní kasová se vrátila se sejrem nově ocejchovaným, šmrncla jím přes okénko, suma naskočila, pak ona vše jediným stiskem sečetla a já mohl jít pryč i s tím zatracený, pitomým, prašivým sejrem.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku