Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 1.3.2003
Svátek má Bedřich




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Proč na Irák tlačí anglosaské země
 >LIDŠTINY: O věcech všedních
 >NÁZOR: Je komunismus nebezpečný ?
 >ZAMYŠLENÍ: C.O. budeme dělat, až spadne -antonová- bomba?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Z deníčku Moby Dicka ...
 >REAKCE: Muž s poctivým obličejem
 >ZDRAVÍ: Kouření
 >INFO: Stanovisko ke vstupu do EU
 >28.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Starat se o svou zemi a svůj lid
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (9)
 >POLITIKA: Proč volit Václava Klause
 >POLITIKA: Otevřený dopis Konzervativní strany Václavu Havlovi
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To byla rána!
 >PSÍ PŘÍHODY: K vrcholům negalantnosti
 >FEJETON: Tajemství ženy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
1.3. LIDŠTINY: O věcech všedních
JITA Splítková

Tak nám zvolili prezidenta... ne, neobávejte se, nebudu se vyjadřovat. Už bylo řečeno vše, pojďme se věnovat něčemu všednímu.
Obyčejné věci. Jsou všude kolem - obaly od mléka, specificky tvarované sušenky, lístky na tramvaj, lahve od Coly, poštovní složenky... jsou stovky a tisíce příkladů věcí, jak se jim říká, denního užití.
Na nich je zajímavé, že jakmile je přestaneme vídat každý den, strašně rychle se nám prostě vygumují z paměti. Pokud po letech na nějakou z těchto věciček koukáme, tak uvažujeme: "je to ona není to ona, cožpak vypadala takhle?" A zažíváte takový zvláštní pocit setkání se zapomenutým, důvěrným známým.
Všímáte si, jak se špatně popisují předměty, které vídáte každý den a třeba i několikrát? Ta jejich obyčejnost je zbavuje našeho zájmu. Přitom jsou to cenné materiály pro historiky. Nevěříte? Podívejte se třeba na starý jídelní lístek, dnes mi přišel do redakční pošty tolikrát, že jej nelze neokomentovat. Vyčtete z něj mnoho faktů. Je v něm smutek a možná prazvláštní nostalgie ne moc veselé minulosti. Dokonce by se dalo napsat, že ten ubohý jídelní lístek přináší v sobě poselství zoufalství všednosti.



Vidíte, že je psaný přes kopírák, zřejmě na průklepovém papíru - to moc nesvědčí o nějaké vysoké úrovni onoho zařízení. Také je jasné, že se prostě vařilo asi právě to, co bylo. Výběr jídel není nijak moc nápaditý - kuchařka zřejmě víc jídel uvařit neuměla a nebo taky nechtěla (konkurence nebyla) popřípadě nemohla. To nedovedu posoudit. Ceny se v porovnání s dnešními mohou zdát velice příznivé. Jenže v tomto období byl například nástupní plat vysokoškoláka 1200,- korun tehdy československých.
Při pohledu na tuto starou "listinu", kterou jsme před lety (ještě v roce 1989) mohli vídat při návštěvě jakékoli restaurace a kdekoli, se někomu možná vybaví kostkované ubrusy, znudění pinglové, nápisy Obsazeno pouze v Češtině před pražskými restauracemi... a desítky jiných asociací - proto by i takovéto všední věci měly být v depozitářích muzeí, vypovídají o své době víc, než si myslíme.
A co neobyčejné věci? Těch je tak málo.

Přemýšlím do jakého šanonu budou zařazeny materiály o té naší volbě prezidenta. Myslím, že by se dobře vyjímaly vedle tohoto jídelního lístku, tak obyčejné, tak stejně zoufalé, beznadějné, ale arogantní ve svém principu výběru.


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku