Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.3.2003
Svátek má Kamil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Václav Klaus prezidentem, a co bude dál
 >POLITIKA: Klausův Hrad zde bude deset let
 >ZAMYŠLENÍ: Lepší už to bude
 >FEJETON: Čínský mrav
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Sůza promluvila svým mocným hlasem
 >PSÍ PŘÍHODY: Zamilovaný pes
 >POLITIKA: Historicko hysterické křeče
 >GLOSA: Světlé zítřky
 >Z KNIHY: Mladá fronta Dnes stejně jako včera
 >VÁLKA: Jsme pro, pokud nás to nic nestojí
 >NÁZOR: Prezident Klaus a komunisté
 >GLOSA: Normalizace 2003.
 >MÉDIA: Grant pro novináře
 >POLITIKA: Proč na Irák tlačí anglosaské země
 >LIDŠTINY: O věcech všedních

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
3.3. Vstupujeme do éry Václava II.
(eff)

Prezidentská volba se konala v pátek a dá se tedy čekat, že každý kdo udrží pero v ruce sepíše svůj náhled na tu věc. Neuniklo pozornosti, že TV Nova změnila Sedmičku v pořad Volejte prezidentovi - ta vlna tsunami servility Malé Bobo linoucí se z obrazovky nenechala nikoho pozorného na pochybách, že vskutku nová éra začíná.

Kdo zvítězil?
Na první pohled pošetilá otázka. Zvítězil Václav Klaus, když postupně porazil Jaroslava Bureše, Miloše Zemana respektive Jaroslavu Moserovou a Jana Sokola,
Zvítězili komunisté, ozve se v druhém plánu. Ať se to bere z jakékoli strany, poprvé od roku 1989 vystoupili na scénu jako síla, která něco udělala pro něco a ne aby jen žvanila proti něčemu.
V třetím plánu ale zvítězily tak elementární principy,jako že 1+1=2 a že hůl do vody ponořená zdá s e býti zalomená. Dvě nejsilnější osobnosti této éry - když odhlédneme od Václava Havla, který byl mimo hru - jsou Václav Klaus a Miloš Zeman. Kdo ví, jak by vše dopadlo, kdyby Zeman nepřišel o rozum, nevzdával se předsednictví strany ve prospěch Vladimíra Špidly, nepustil svoji stranu z rukou a úplně normálně, bez výletů na Vysočinu a bez grégovsko-špidlovsých strategických čachrů, nastoupil proti Klausovi jako muž proti muži. Jenže Zeman přišel o rozum, zachoval se jako pletichář z Goldoniho frašky a to co nastalo v jeho straně, z níž se v krátké době staly strany dvě, sociální a demokratická, skutečně vypadá jako humoreska.

Za těchto okolností nebylo technicky možné obejít 41 komunistických hlasů. Kdyby vyhrál kdokoli, musel by mít podporu aspoň části komunistického klubu. Řeči o Klausových rudých trenýrkách jsou tudíž nemístné. Klaus se musel ke komunistům chovat s respektem - jako by se jistě choval i Jan Sokol, kdyby mu dali šanci.

Co bude zajímavé sledovat, to ani není vývoj Klausova vladaření na Hradě. Bude zajímavé sledovat, co se stane v komunistické straně. Zda utichne rozpor mezi Grebeníčkem a Randsdorfem, který se rozhořel hned po volbě. Ono se nejspíš ukáže, že Klaus ani nemůže jít "komunistům na ruku", i kdyby chtěl. Komunisté nerozbili třetí prezidentskou volbu zřejmě proto, aby ukázali, že jsou konstruktivní politická síla. Jenže to je nepochopení věci. Komunisti, pokud mají být komunisty, nemohou být konstruktivní síla. Musí to být destruktivní, podvratná, revoluční, režim nenávidějící a jeho svržení připravující síla - jinak je to sociální demokracie pod závojem radikálních proklamací. Komunisté zatím mlžili - ale teď budou muset vyložit to pravé zboží. Co tedy jsou zač? Klausovi upřímní kamarádi? Anebo leninovci-revolucionáři, kteří uzavřeli s nepřítelem rapallskou dohodu, aby získali čas k úderu, jak je to učil Vladimír Iljič? To se budou ptát voliči a hlavně funkcionáři a horké hlavy, kterým jde Grebeníčkův "oportunismus" jistě proti mysli.
Vždyť já to říkal už dávno - kdyby se komunisté vrátili k moci, první kdo by visel by byl Grebeníček (mladší, ten starší by možná - zázračně uzdravená - pomáhal vázat uzel, v duchu komunistické morálky "neznám syna, neznám otce, znám jen stranu").

Aston





Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku