Je to jasné, Bart se zamiloval. Včera to tak jen vypadalo, dnes je to jisté. Bylo mi v sobotu ráno divné, jaký zájem projevil o psí holčičku jménem Misi, kříženec huskyho a malamuta. Na plácku "u laviček" (třebaže vandalové zde z šesti zanechali jen jednu, dosud se tomu místu tak říká) se sešlo sedm fen a náš Bart si vybral Misi a blažen z nově objevené řeči srdce za ní běhal.

Dnes ráno se to potvrdilo. Nevšímal si Dariny, nevšímal si Fanynky, dvou kamarádek! Byla tu opět Misi...

Moc dobře si byla vědoma Bartovy přízně. Je to mladá psice, mrštná, rychlá. Mohla by mu utéct, kdy by si vzpomněla, jen co by lusknul prsty, byla by v prachu.
Ona ale běžela jen tak rychle, aby jí ten masivní vařbuchta stačil.
Bart není žádný tlusťoch, je to svalnatý rottweiler, ovšem rottweiler není žádný chrt a však jste taky neviděli žádné rottweileří závody - kdyby ano, pak by to byla jen komická podívaná. Když jsem na něho koukal, jak se za Misi pachtí, vzpomněl jsem si na Švandrlíkovy Černé barony a na Terazkyho "Kefalín behá, on behá!" Podobné pocity jsem měl i já.

Byl jsem zvědav, jak dlouho Bart vydrží za Misi utíkat.
Možná že by se stal oběžnicí a tudíž i předmětem zájmu manželů Tichých na observatoři na Kleti - jenže šel nějaký jedlý pes a tak jsem raději Barta odchytil a odvedl ho, udychtěného a upachtěného, pryč.
Čímž jsem se stal hlavní zápornou postavou tohoto milostného dramatu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku