Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.3.2003
Svátek má Stela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Mýty a dozvuky prezidentské volby
 >POLITIKA: Který Klaus je prezidentem?
 >NÁŠ RYBNÍK: Co je loajalita je členům ODS jasné.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co slíbil Klaus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stačila chvilka nepozornosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Jo tak tohle byla procházka
 >SPOLEČNOST: Zákaz tabákové reklamy
 >AMERIKOU: Vzpomínka na Zbiroh (4)
 >ARCHITEKTURA: Pohřbí památkáři skvělou kavárnu?
 >IRÁK: Logika vojenské intervence
 >EKONOMIKA: Důvěra a Irák
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HUDBA A ZVUK: Mozartův efekt
 >POSTŘEH: O plesu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
4.3. NÁŠ RYBNÍK: Co je loajalita je členům ODS jasné.
JITA Splítková

Co je loajalita je členům ODS jasné.

Jednou jsem při venčení Mufa potkala Japonce. Není nic zvláštního potkat v historickém centru Prahy Japonce. Onen člověk si fotil mého psa - to už vůbec není zajímavé. Ovšem, co stojí za zmínku, tento turista hovořil celkem obstojně Česky. Tak jsme zapředli hovor.
Krom tlachání o psech, řeč přišla i na práci. Dozvěděla jsem se, co už je asi všeobecně známé - Japonci jsou hrdí na svoje pracovní výkony a na to, že třeba celý život pracují v jedné firmě, ke které jsou bezvýhradně loajální... jenže to prý bývalo, mladí už prý toto nevyznávají posteskl si obdivovatel mého mopse.
Zaujala mě ona zmínka o jejich bezvýhradné loajálnosti k firmě, k zaměstnateli. Je vždy a za všech podmínek taková loajálnost na místě a zaslouží si ji ty firmy? A kde končí tato, myslím si veskrze kladná forma lidského chování, a kde už nastupuje podlézavost, řiťolezectví, servilnost, přetvářka nebo kdy se tak dotyčný chová prostě ze strachu, či se jedná o vynucování si poslušnosti nějakým násilím? A co fanatismus skrytý v loajalitě k nějakému zločinci, diktátorovi (Hitlerovi muži k němu také byli loajální), vůdci? To je přeci opovržení hodné.
Je zřejmě velice těžké občas najít hranici mezi kladným loajálním chováním a těmi výše vyjmenovanými hanebnými formami. Záleží asi z jaké pozice se na problém díváme. Z Japoncova výrazu se mi zdálo, že oni loajalitu ke své firmě chápou jako jasnou věc, jako slušnost vůči rovněž slušnému zaměstnavateli, která se nevynucuje, ale prostě slušný člověk ví, co se patří a zřejmě také Japonce nikdo nemusí učit, ke komu projevovat tento, dalo by se říci, cit a ke komu ne.

Loajalita je rovněž velice diskutovaná v souvislosti s politickou scénou. Konkrétním případem je volba prezidenta ČR.
Neustále se tvářit, jako že politika není stranická, nelze. Naopak, politika je stranická a strany se utvořily, aby volič věděl, co má od které skupiny politiků čekat a proto je volí. Zrovna tak se nelze domnívat, že politik (poslanec...) člen jakékoli strany je absolutně nezávislá osoba.
Není, dobrovolně vstoupil do skupiny, která má svá vnitřní pravidla.

Při všech třech volbách jsme byli svědky příkladu loajálnosti, který je nutno ocenit. Poslanci a senátoři ODS po všechna tři kola stáli za svým kandidátem a nepodráželi mu nohy jako Špidla Burešovi a potom ještě víc Zemanovi. Špidlovo & chování se už ani nedá zvát neloajálností, ale podrazáctvím a propadliště dějin snad už na ně čeká (chtějí v parlamentu vyvolat hlasování o důvěře vládě).
Nemyslím si, že všichni politici ODS mají doma na zdi obrázek Klauze a vzývají ho vstávaje, lehaje, ale - knižně řečeno, při volbě prezidenta osvědčili svoji loajálnost ke skupině, ve které jsou. Tento fakt je staví do dobrého světla jako jednotnou politickou stranu (tím pádem čitelnou a hlavně vypočitatelnou), ať už s jejím programem souhlasíme nebo ne. Toto jejich loajální chování jim už dnes podle všeho zajistilo vítězství v příštích parlamentních volbách. Příznivci ČSSD mohou jít velice vřele poděkovat Špidlovi, co ze strany, kterou Zeman (ano on, ať se to někomu líbí nebo ne) vybudoval a dovedl do parlamentu, stihl za chvíli udělat - pouhou trapnou hašteřivou skupinu společně se svými koaličníky, provádějících prapodivnou politiku.
Pod tímto úhlem pohledu, si jen můžeme gratulovat, že páteční volba dopadla, jak dopadla. Není to ideální, ale mohlo být hůř. Přiznejme si, že něco nebo někdo ideální asi neexistuje.


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku