Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.3.2003
Svátek má Stela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Mýty a dozvuky prezidentské volby
 >POLITIKA: Který Klaus je prezidentem?
 >NÁŠ RYBNÍK: Co je loajalita je členům ODS jasné.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co slíbil Klaus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stačila chvilka nepozornosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Jo tak tohle byla procházka
 >SPOLEČNOST: Zákaz tabákové reklamy
 >AMERIKOU: Vzpomínka na Zbiroh (4)
 >ARCHITEKTURA: Pohřbí památkáři skvělou kavárnu?
 >IRÁK: Logika vojenské intervence
 >EKONOMIKA: Důvěra a Irák
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HUDBA A ZVUK: Mozartův efekt
 >POSTŘEH: O plesu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
4.3. HUDBA A ZVUK: Mozartův efekt
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 290

Úterý 4.3.2003 forbína Mozartův efekt, matematika a já - přípodoteky premiéry ve Stavovském a Krásův Brundibár v Kolowratu - recenze Dvořák Symphonies 4, 5, 6 (Česká filharmonie, Václav Neumann) - ftipy - Audio v březnu Mozartův efekt aneb může hudba zlepšit inteligenci a kognitivní schopnosti? …..Marek Franěk
Přípodoteky Forbína
> K onom článku o Mozartově efektu: hudební věda bádala a cosi vybádala. Myslím, že mi dala za pravdu: i když jsem hrál dost a dost Mozartových klavírních skladeb, ovšemže zpaměti, to na konzervatoři jinak nejde, přec jen se mi moje černá díra na místě matematiky nezmenšila. Takže sečítat a odečítat, trochu i násobit a dělit zvládnu, ale trojčlenka je už mimo. Ale s úctou čtu úvahy o tom, jakáže je estetická krása skrytá v systému rovnic…..a docela tomu věřím.

Ještě něco - hudba není akustika, je to sdělení pomocí zvuku, ovšem zvuku polidštěného, který má význam už sám o sobě. A jakožto sdělení má svého původce a (eventuálně) i svého příjemce. Ale každý jedinec, ba i sociální skupina přítomná na koncertě je veličina dost proměnná.

Takže hudba existuje nikoli ve vzduchu, rozechvěném tím či oním zvukovým komplexem odehrávajícím se v čase, ale jen tehdy, když eventuální posluchač ono poselství přijme a porozumí mu. Hudba existuje ne jen v notách, ty se musí luštit, ne jen pod prsty interpretů, ti musí ty noty rozluštit a po svém vyložit, ale právě až v hlavách posluchačů, kteří rozpoznají ono sdělení (je-li ovšem jaké ) a nějak je přijmou: nemusí to být vždy bezvýhradný souhlas.

Mozart a matematika je jen zbožné přání, ale docela bych byl rád, kdyby to fungovalo aspoň trochu -- na mně. Když ne hudba, co tedy aspoň nějaké ty kmitočty - na to by stačil generátor :-).


přípodoteky
Stavovské divadlo - připomínám aspoň premiéry: Bedřich Kittl Bianca a Giuseppe 20.3.; Miloš Štědroň Lidská tragikomedie 23.3.; František Škroup Mořský geus 27.3.

A ještě v Divadle Kolowrat Krásův Brundibár, dětská opera, která v Terezíně měla tak lidské a zároveň smutné poslání: to sice není premiéra, ale je dobré ji vidět a slyšet: 8. 3. 17.00.


recenze

>Dvořák Symphonies 4, 5, 6

Česká filharmonie, Václav Neumann

2CD Supraphon SU 3704

Čtvrtá symfonie d moll op. 13 z roku 1874 (revize 1887-8) vznikala v době kdy se Dvořák stále ještě vyrovnával z nedávných dost velkých nezdarů (Král a uhlíř, faktické odmítnutí některých kvartetů). Probíral se svými skladbami a vybíral. Základem jeho čtvrté symfonie se stalo, jak se zdá, Capriccio pro velký orchestr: Dvořák už velice dobře věděl, jaké problémy skýtá záměr dát novému obsahu klasický tvar a co vyžaduje hudební forma - tato symfonie je zřetelným krokem k jejímu suverénnímu zvládnutí. Pátá symfonie f moll op. 76 roku 1875 (revize 1887)

Patří už do Dvořákova slovanského období. Její tři věty jsou v podstatě pastorální až na větu čtvrtou jadrně dramatické Finále. Symfonie šestá D dur op. 60 z roku 1880 je dílem, které těží z výsledků onoho slovanského období, je formálně dokonalá a emocionálně vysoce působivá. Nelogické je její opusové označení - třeba říci, že Simrock ji vydal jako "první" a díky nesprávnému označení i některých dalších svých dvořákovských tiskovin způsobil v řazení Dvořákových skladeb nemalý zmatek.

Interpretace řekl bych pietní, řekl bych, že se - hlavně v symfonii čtvrté snaží podtrhnout vše, co upomíná na Dvořáka, jak je známe z jeho pozdějšího období. Zvuk digitálních nahrávek jen průměrný: je z doby, kdy se digitálně nahrávat až tak moc dobře neumělo.


ftipy (pokračování hudebního slovníčku)
> Modulace: přechod z jedné tóniny do druhé: elegantní a nastrojený tak aby nutně vzbudil obdiv u těch, kdož jej postřehnou.

Modus: název pro stupnici, která je sama o sobě dost podezřelá.

Moll tónina: také poněkud podezřelá, protože smutná, ale ne vždy, takže obojaká.

Motiv: kratičká melodie, módní výraz pro melodii vůbec.


Audio v březnu

Tématem měsíce je kupodivu internet - programy peer - to peer, tedy sdílení dat.

Ale nejatraktivnější bude asi reportáž z Las Vegas 2003, což je největší, vskutku světová výstava elektroniky. Jinak tu jsou testy stojanových reprosoustav vyšší cenové třídy a pak systému domácího kina středí třídy, obsáhlé novinky a různé objevy přístrojů, o kterých stojí za to psát článek: nový integrovaný zesilovač NAD, CD přehrávač C.E.C a další. High End přináší dobré počtení o přístrojích Acupahse a Cabasse, přirozeně, že drahých nad poměry. Výborná jako vždy je inzerce - hlavně ta soukromá.


Mozartův efekt aneb
Může hudba zlepšit inteligenci a kognitivní schopnosti?

Marek Franěk

Na počátku devadesátých let se v odborném tisku objevily informace o výsledcích experimentů, v kterých se ukázalo, že po poslechu Mozartovy klavírní sonáty došlo u pokusných osob ke zlepšení časově -prostorové představivosti. První výsledky, které doktorka F. Rauscherová a její spolupracovníci z university z Wisconsinu v USA uveřejnili v roce 1993 v časopise Nature, vzbudily značný ohlas. Především v USA se tohoto poznatku velice rychle chopili novináři, kteří celou věc poněkud zjednodušili a začali hovořit o tom, že poslech klasické hudby, a to zejména Mozarta, může zlepšit celkovou inteligenci. Začalo se mluvit o "Mozartově efektu" a nadšené kruhy propagátorů hudební výchovy za podpory hudebního průmyslu zahájily kampaň pod hesly "Hudba tě učiní chytřejším!"či "Buduj mozek svého dítěte!". Začaly se vydávat kazety a CD s vybranou Mozartovou hudbou, o které se tvrdilo, že zaručeně působí na rozvoj dětské inteligence. Ve dvou státech USA

(Georgia a Tennessee) byl dokonce předložen návrh zákona, podle kterého by každému novorozenci bylo přiděleno CD s klasickou hudbou! Zpráva o "Mozartově efektu" se objevila i v některých našich periodikách.

Přitom však, přes všeobecně uznávaný všestranně pozitivní účinek hudební výchovy a poslechu klasické hudby, se jedná o mýtus, který není podložen empirickými důkazy. Zatím se ještě nikomu nepodařilo jednoznačně dokázat, že poslech hudby by mohl zvyšovat obecnou inteligenci posluchačů. Výzkumy však přesto dokázaly, že hudba může rozvíjet, ovšem za specifických podmínek, určité kognitivní funkce. Ne však všechny. Jedná se zejména o časově- prostorovou představivost, ale třeba již ne o mentální aritmetiku. Rovněž se ukázalo, že Mozartova hudba má svůj specifický účinek ve srovnání s hudbou autorů jiných historických epoch.

Co se vlastně zjistilo? Rauscherová se svými spolupracovníky (Shaw a Ky, 1993) provedla experiment, kde sledovala výkon v psychologickém testu, který měří schopnost časově- prostorové představivosti (jedná se o jeden z řady běžně používaných testů inteligence). Test spočívá v postupné představě jednotlivých kroků práce s papírovou skládačkou a ve správném určení výsledného tvaru. Testované osobě se předloží řada obrázků, které zakreslují jednotlivá stádia postupného skládání a prostřihávání skládačky. Na závěr je pokusná osoba seznámena s několika možnými výslednými tvary takto vzniklé skládačky, z kterých má vybrat ten, který je správný. Test tedy sleduje časově-prostorovou představivost - osoba si musí ve správném časovém pořadí všechny tyto operace představit a určit jejich konečný výsledek.

V uvedeném experimentu poslouchala první skupina pokusných osob před začátkem testu Mozartovu hudbu (Sonáta pro 2 klavíry D-dur, KV 488), druhá skupina poslouchala relaxační kazetu (řeč doprovázená relaxační hudbou) a třetí skupina pokusných osob čekala na začátek testu v naprostém tichu.Výsledkem tohoto experimentu bylo, že Mozartova hudba významně zvýšila časově-prostorovou představivost ve srovnání s poslechem relaxační kazety či tichem. Pozitivní účinek Mozartovy hudby však trval asi jen 10 až 15 minut a pak již rychle upadal. Rauscherová a její tým začala poté "Mozartův efekt" zkoumat systematicky (Rauscher, Shaw a Ky, 1995; Rauscher a Shaw, 1998; Rauscher, 1999) a na toto téma se objevily rovněž výzkumy dalších autorů.

Zatímco veřejnost přijala tyto výsledky s naprostou důvěrou, či spíše přecenila jejich význam a dosah, na vědecké půdě se vedou stále ještě diskuse o tom, zda "Mozartův efekt" skutečně existuje. Některé výzkumy, které se snažily experiment Rauscherové zopakovat, pozitivní vliv Mozartovy hudby na zlepšení prostorově-časové představivosti neprokázaly (např. Steele, Brown a Stoecker,1999). Mezitím však Rauscherová a její kolegové uskutečnili experiment, ve kterém dokázali, že "Mozartův efekt" se projevuje také u laboratorních potkanů (Rauscher, Robinson a Jens, 1998). Potkani, kterým byla 60 dní po narození přehrávána Mozartova klavírní sonáta, se učili snadněji a rychleji pohybovat v bludišti než kontrolní skupina potkanů, které hudba přehrávána nebyla. Ukázalo se rovněž, že se pod vlivem Mozartovy hudby zlepšilo časově - prostorové chápání u pacientů trpících Alzheimerovou chorobou (Johnson a kol. 1998) a že poslech Mozartovy klavírní sonáty může zlepšit stav epileptiků (Hughes, Fino a Melyn,1999).

První otázkou je, co způsobuje, že určitá hudba působí na zlepšení časově-prostorové představivosti? Chabris (1999) soudí, že při poslechu Mozartovy hudby dochází k pozitivnímu, radostnému vzrušení. A toto pozitivní vzrušení je spojeno s

vyšším stupněm aktivace kognitivního systému (v angl. terminologii "arousal"), takže člověk pak může dosáhnout v určitých kognitivních úkolech lepších výsledků.

Toto vysvětlení bylo přirozeně poněkud zpochybněno výsledky pokusů na laboratorních potkanech. Je možné mluvit u potkanů o radostném vzrušení vyvolaném Mozartovou hudbou? Tam jde spíše jen o vlivy sensorické stimulace. Aby bylo možné zjistit, jakou úlohu může mít hudební prožitek a pozitivní emocionální reakce na vnímanou hudbu, prováděli Rauscherová a Ribar (1999) experiment, kde srovnávali působení dvou druhů hudby - romantické (Mendelssohn- Bartholdy) a klasické (Mozart). Pokusné osoby většinou říkaly,že Mendelssohnova hudba byla pro ně emocionálně silnější než Mozartova, avšak vliv na zlepšení výkonu v časově-prostorovém úkolu měla právě jen Mozartova hudba. Další experiment (Rauscher a Hayes, 1999) testoval vliv subjektivní preference a obliby určitého typu hudby. Pokusné osoby poslouchaly před vykonáváním vlastního úkolu nejrůznější hudební i nehudební podněty včetně Mozartovy hudby. Přestože ne všechny pokusné osoby stavěly Mozarta na první místo, jedině Mozartova hudba zlepšila výkon v časově-prostorovém testu.

Je tedy zřejmé, že popsaný účinek Mozartovi hudby není nesen emocionálním prožitkem a s ním spojenými neurofyziologickými reakcemi. Rauscherová se snaží vysvětlit podstatu Mozartova efektu pomocí teorie Lenga a Shawa (1991) týkající se mechanismů fungování mozkové kůry. Předpokládá se, že určitá hudba může vyvolávat v mozkové kůře takové vzorce korových výbojů, které jsou využívány při časově -prostorových úkolech. Jedná se tak o jeden z příkladů tzv. efektu transferu, což je přenos účinku hudby do jiných, nehudebních domén, jak kognitivních (zpracování informací různého charakteru, matematické úkoly, učení), tak třeba i do oblasti sociálního chování. Stimulace jedné korové oblasti, ke které dochází při poslechu hudby, je spojena se stimulací další oblasti, která řídí zase jiné činnosti a zpracovává informace odlišného druhu.

A nyní druhá otázka - co je na Mozartově hudbě tak specifického, že působí na zlepšení časově-prostorové představivosti? Jedná se skutečně jen o Mozartovu hudbu, či podobně může působit i hudba jiných klasiků? Podle Rauscherové by "Mozartův efekt" měla mít i Bachova hudba a snad i hudba jiných autorů 18. století. Jedná se spíše o určitý druh zpracování hudební formy, než o specifický kompoziční styl určitého autora. Mozartovy skladby se většinou vyznačují dokonalou formou (přirozeně ne všechny, i v díle toho největšího mistra se najde něco nepovedeného), která kombinuje uspořádanost a předvídatelnost s jistým druhem náhodnosti a nepředvídatelnosti. Naprosto jednoduchá, předvídatelná forma tento vliv mít asi nebude, stejně tak, jako forma, kde je velký stupeň nepředvídatelnosti. Proto zřejmě hudba Mendelssona-Bartholdyho nevyvolává Mozartův efekt, protože se romantická hudba přece jen vzdaluje "klasické" hudební formě.

A na závěr, jak je možné uvedené poznatky využít prakticky? Může skutečně poslech Mozartovy hudby rozvíjet kognitivní schopnosti? Musíme nejprve připomenout, že uvedené výzkumy zjistily pouze krátkodobý účinek Mozartovy hudby, v časovém rozmezí několika minut. Otázka je, zda má Mozartova hudba (či hudba vůbec) nějaký dlouhodobý vliv na zlepšení inteligence. V současné době se provádějí výzkumy, které sledují, jak působí na rozvoj kognitivních schopností hudební výchova, která se začne provádět u dětí předškolního věku. Ukazuje se, že spíše než náhodný poslech klasické hudby má důležitější vliv praktická hudební výchova, tedy výuka hry na hudební nástroj.

Literatura: i zde byla příliš obsáhlá, nemohu ji tu uvádět.

Lubomír Fendrych




Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku