Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 6.3.2003
Svátek má Miroslav




  Výběr z vydání
 >IRAK : Svědomí a mezinárodní právo
 >ČESKÁ TELEVIZE: Pocity a realita
 >POLITIKA: Obavy a znejistění.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sokolovo - nikdy nezapomeneme?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ transplantovaného penisu
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart objevil dveře
 >POLITIKA: Volby veřejné či tajné, aneb Co ví i Pitkin.
 >OHLAS: Veřejnoprávní média a volba prezidenta v úměře nepřímé.
 >INTERNET: Technologie ADSL padla na hubu už při startu
 >ZE ŽIVOTA KOČKY: O naší Fíce
 >O FILMU: Sonáta za okurky
 >FEJETON: Přírodovědecká pitva pana prezidenta
 >FEJETON: Sauna aneb Za všechno můžou židi
 >NÁZOR: Příliš mnoho otázek
 >CHTIP: Hvězdy, jaké jsou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
6.3. ČESKÁ TELEVIZE: Pocity a realita
Petr Klimeš

V úterním úvodníku Neviditelného psa si pan Mrož všímá neúspěšné volby generálního ředitele ČT a chápe ji jako zásadní nezdar. Přitom jde o věc, která by za normálních okolností ani neměla vzbuzovat větší pozornost. Člověk, který stojí v čele jakékoli z institucí veřejné služby, by měl občana demokratického státu začít zajímat až v okamžiku, kdy dotyčný podnik buď funguje špatně, směřuje k bankrotu, nebo se jeho služby neúměrně prodražují. ČT přitom patří podle všech ekonomických ukazatelů k efektivně hospodařícím podnikům a klade na veřejnost rok od roku relativně menší finanční nároky. Dosud platná výše televizního poplatku byla totiž stanovena před více než pěti lety a kupní síla poplatku vzhledem k inflaci rok od roku klesá. Tento trend sice nemůže pokračovat donekonečna, ale zatím funguje bez povšimnutí komentátorů dlouhé roky bez fatálních důsledků, a to přes všechny vnější příznaky různých "krizí".

Dotýká se mne, pokud v údajně seriózním textu čtu, že ČT je "bezesporu postkomunistický gigant, nehospodárný bumbrlíček, monstrózní organizace zděděná z minulého režimu, která se zuřivě brání jakémukoli pokusu o zeštíhlení". To je sice obvyklý mediální obraz ČT, vydatně podporovaný provozovateli komerčních televizních stanic, ale je to také do nebe volající nesmysl. ČT byla založena roku 1992 na zcela odlišných principech než její předchůdkyně, federální ČST. V roce 1992 měla ČT přes 4.000 zaměstnanců, v současnosti jich má přibližně 2.800. To znamená, že se během deseti let zbavila bezmála třetiny všech zaměstnanců. Přitom rozsah její výroby s výjimkou roku 1996 neustále vzrůstal a objem vysílání rostl až do roku 1998, kdy ČT zahájila vysílání na obou programech 24 hodin denně. Navzdory zakořeněným předsudkům navíc výkonnost ČT vychází velmi dobře i z mezinárodních srovnání se světovými televizními vysílateli veřejné služby.

ČT poskytuje rok od roku rozsáhlejší a komfortnější službu při klesajících příjmech. Televizní poplatek byl za uplynulých dvanáct let zvýšen jen jednou, v červenci 1997. Přitom dlouhodobě mírně klesá počet plátců poplatků. V důsledku přijetí nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se v roce 2002 snížily i příjmy ČT z reklamy, aniž by přitom současně klesla její sledovanost. Na počátku roku 2003 stojí ČT s vyrovnaným rozpočtem, bez dluhů a bez toho, aby musela omezovat rozsah svých služeb. Zaplatila za to nejen snížením počtu zaměstnanců, ale mj. také poklesem průměrných mezd v roce 2002 pod úroveň roku 2000. Pokud vím, je to jediná instituce veřejné služby v České republice, která se takto chová. Srovnejme tento vývoj např. s vývojem cen energií, vodného a stočného, poštovného, telekomunikačních služeb atd. v České republice v letech 1998 - 2002! Mimochodem, růst všech těchto položek se do rozpočtu ČT citelně promítá…

Knihovnu filmů, seriálů, pohádek, animovaných cyklů atd., které ČT v letech 1992 - 2002 vyrobila, by jistě ráda užívala kterákoli komerční televize v České republice, jen kdyby ji měla. Vyrábět tyto snímky by však nechtěla, neboť by tím snižovala svou míru zisku. Tyto pořady totiž sice dosahují vysokou sledovanost, ale výrobní náklady na ně jsou mnohem vyšší než částky za vysílací práva k latinskoamerickým telenovelám, jejichž vysíláním mohou komerční televize oslovit srovnatelný počet diváků laciněji. To je ta nejjednodušší odpověď na to, proč národy, které usilují o uchování své kulturní identity a svébytnosti, všude na světě podporují vedle komerčních médií také televizní stanice veřejné služby. Škála úkolů televize veřejné služby je pochopitelně mnohem širší a ne celou ji ČT plní tak úspěšně, jak se jí daří zajišťovat rozvoj původní české filmové a televizní hrané a animované produkce. Přesto však nemusím "sčítat televizní jablka a hrušky", abych mohl konstatovat, že takzvaná krize ČT je pouze virtuální záležitostí, důsledkem nesmyslného přepolitizování veřejné agendy, a nikoli znakem fungování ČT jako instituce.

Petr Klimeš
Prozatímní ředitel ČT


Další články tohoto autora:
Petr Klimeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku