Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 7.3.2003
Svátek má Tomáš




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (10)
 >DOKUMENT: Akce Pochodeň 2003
 >INFO: Konzervativní strana a EU-referendum
 >ŽIVOT: Jede jede mašinka.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Škoda mladého života
 >PSÍ PŘÍHODY: Překotné domáhání dárků
 >TÉMA: Hyenismus
 >REAKCE: Blbá nálada, pohádky a smrt
 >KONFLIKT: Naivita šachových pěšáků
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Nenávist jako program
 >Paušální Dial- up neprávem ve stínu ADSL aneb pomůže ministr Mlynář s paušálem?
 >NÁZOR: Klaus a jeho role
 >POSTŘEH: O simce
 >IRAK : Svědomí a mezinárodní právo
 >ČESKÁ TELEVIZE: Pocity a realita

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
7.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Škoda mladého života
Ondřej Neff

Lítost mě jímá, když čtu text dopisu na rozloučenou Zdeňka Adamce. Myslím na samotu, jak dovede být zlá, vražedná. Ale ona je ta samota démon s mnoha tvářemi. Nejde o to, že člověk nemá fyzicky kolem sebe vůbec nikoho - taková situace skoro ani nemůže technicky nastat, přinejmenším nemůže nastat v osmnácti letech, když člověk chodí do školy. Ale najednou se člověk cítí jako na ostrově, pustém - třebaže je uprostřed lidí. Žádný z nich nemá jeho důvěru, k žádnému ho nepoutá silná komunikační vazba.

Když mi bylo deset, odešel ze světa vlastní rukou kamarád. Byl o pár let starší - choval jsem k němu obdiv mladšího ke staršímu, hloupějšího k chytřejšímu, srandovního mrňouse k vůdci dětského stáda. A obdivoval jsem i tu jeho sebevraždu, když k ní nakonec došlo. Prý to bylo kvůli děvčeti, kolik mu tenkrát mohlo být? A kolik bylo jí? Čtrnáct, patnáct.

Pamatuju si a vybavuju si svoje pocity z té doby, obavy, stresy, i tu osamělost. Říkám si někdy, že tohle mládí je možná to nejhorší období celého života, třebaže kulturní tlak nás vede k opaku, k idealizování mládí. V tom věku člověk má všechno za definitivní, za neměnné i absolutní, ať je to cokoli - to dobré, a toho je málo, i to špatné, a toho je z hlediska mladého člověka mnoho, ba nejvíc. A taky ten pocit naprosté osamělosti mnohdy prožívá mimořádně silně člověk mladý - třebaže je obklopený jinými lidmi. Prožívá ho často silněji, než člověk starý, který je skutečně osamělý. Nelze tyto pocity někomu vymlouvat. Je třeba je odžít - a přežít. Někdy se to prostě nepovede.

Škoda každého života, mladého jako starého. Škoda života, který včera dohořel na rampě Muzea na Václavském náměstí.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku