Navštívil mě kamarád. Uvařili jsme si kafe a povídali si ařešili zásadní otázky, pokrývající spektrum od nesmrtelnosti chrousta až po budoucnost galaxií. Od nich jsme se stočili na praktičtější otázky a hovořili i o mobilních telefonech. Zmínil se, že koupil dceři Nokii.
Zapátral jsme v paměti. Dcera... ale vždyť je malinká, už ne kočárková, jistě chodí do školy... do první, do druhé třídy?
"Do druhé. Koupili jsme jí mobil, protože je to nutnost, chápeš? Takhle je pod dohledem. Nebo... kdyby se něco stalo. Doba je nejistá, choděj všelijaký. Opravdu, myslím, že dnes je mobil podstatnou složkou výchovy dětí." Do toho mu zazvonil mobilní telefon.

Mrknul na displej. Každý zkušený mobilista se podívá, kdo volá. Tvář mu zvlídněla, zmáčknul klávesu se zeleným sluchátkem a sladce řekl:
"Ahoj, beruško. Tak copak?" Mrkal na mne. Pochopil jsem, že volá dcera.
Vzápětí zatáhl přes obličej roletu přísnosti.
"Ne. Ne a ne. Povídám, NE!."
Následovalo štěbetání.
"Nepřichází v úvahu. Řekl jsem ne, tak ne."
Červený telefónek na klávese debatu ukončil.
"Dcera," potvrdil stručně. "Chtěla, abych se zastavil v mekdonaldu a koupil jí hamburger."
"Ale vždyť hamburger je hnusnej!" divil jsem se.
"No jo, jenže oni dávají k hamburgeru pro dítě pumprdlíka. A ona chce toho pumprdlíka."
"Proč teda se nezastavíš u pumpy a nekoupíš jí pumprdlíka?"
"Ona chce pumprdlíka od mekdonalda, protože je to výhoda zadarmo."
Chápu.
"Ale na to jsem jí mobil nekupoval!" pokračoval.
"Jistě ne. Jenom z bezpečnostních důvodů. A výchovných."
"Přesně tak."
Povídali jsme si ještě pár minut a pak se rozloučil, nasedl do auta a odjel. Díval jsem se za ním.
Z našeho kopce vede několik cest. Jedna vede přímo k jeho domovu. A jedna, ta vede přímo k mekdonaldu, kde přidávají k hamburgeru výhodného pumpdrlíka zadarmo.
Hádejte, kterým směrem zamířilo auto mého přítele!

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku